„Bohužel je to tak. Při ražbě tunelu se totiž takzvaně strhla spodní voda. Ještě před započetím stavby jsem zhotovitele při různých jednáních upozorňoval, že se tak nevyhnutelně stane.

Nebral moje názory na vědomí, a doporučil mi, abych do odborných záležitostí nemluvil a raději se dále věnoval svým broučkům, motýlům a podobně," uvedl ekolog Karel Kerouš s tím, že jeho varování platilo i pro nebezpečí vysychání komořanského lesa, jehož biotop je s napájením z Cholupického potoka samozřejmě spojen.

Za třicet let je vše zcela jinak

„První znaky totálního úbytku vláhy se už projevily," doplnil Kerouš. Podle tohoto ekologa zmíněná stavební činnost způsobila pokles podpovrchové vody o 7 metrů. Což je prý zcela likvidační pro zachování života různých druhů živočichů nebo dnes už i vzácného hmyzu.

„Je mi jasné, že lidi dnes řeší zcela jiné problémy, než jestli uvidí či neuvidí nějakého motýla. Jestli ale chceme Prahu a její relaxační místa zbavit všeho zdravého, pak je něco ve společnosti opravdu špatně," říká Karel Kerouš.

Cholupický potok je podle Kerouše potokem maximálně dvakrát do roka. „To když hodně zaprší nebo při jarním tání sněhu. V loňské mírné zimě ale nijak nesněžilo a jarní sucho dokonalo své," poznamenal ekolog.

K jeho názoru se souhlasně přidává i Petr Kolomazník z cholupické záchranné stanice. V Modřanech žije třicet let, proto z jeho okolí také, jak říká, mnohé pamatuje.

„Možná to dnes zní trochu nezvykle, ale v Modřanech byly i malé vodopády. A taky spousta obojživelníků, která již kvůli deficitu spodních vod vymřela. Vždyť nedaleko naší záchranné stanice byly dva rybníky, které zmizely při stavbě výpadovky Vídeňská. Stačilo těch pouhých třicet let a vše je úplně jinak," specifikoval Petr Kolomazník.

Chemie je genocida pro hmyzí druhy

Co se motýlů týče, dává poznatku ekologa Karla Kerouše za pravdu. „Neuvěřitelných sedmnáct druhů je nenávratně ztraceno. Prostě okolí místa, kde žiji, vypadá v této době už velice tristně," poznamenal Kolomazník.

Tohoto ochránce pražské přírody trápí ještě další věc. „Podle současných průzkumů klesla plocha obdělávané půdy o celou čtvrtinu. Zato o padesát procent se zvýšilo použití chemických prostředků na její ošetření. Pro hmyzí druhy je to genocida," doplnil Kolomazník.

Napájení rozlehlého modřanského biotopu Cholupickým potokem ekologové hodnotí jako klíčové. „Ta plocha je obrovská táhne se od letiště Točná až po Vrtilku. To vše bylo dřív takříkajíc mokré," říká ekolog Karel Kerouš. Nabízí se tak logicky otázka, zda jde stavební zásah do modřanské přírody ještě nějak napravit.

Náprava? Možná ano, možná ne

„Zatím považuji tuto lokalitu za trvale poškozenou. Sice mě napadá jedno řešení, což je svést vodu do lokality přímo od pramene. Vyžaduje to však pečlivý hydrologický průzkum, do jaké míry a za jakou cenu by se záměr nápravy případně zdařil," uzavřel Karel Kerouš.

Podle těchto odborníků tak bude někdejší modřanská mokřina nadále vysychat a zbytek zvěře z komořanského lesa bude trápit sucho a žízeň. „Nemáme v současné době žádné informace o tom, že by zvěř ze zmíněné lokality trpěla nedostatkem vody," vyjádřil se Václav Nejman, vedoucí střediska ekologické výchovy a záchrany zvířat Lesy hl. m. Prahy.

Územím hlavního města protéká 99 potoků, což činí celkem téměř 374 km toků. Lesy hl. m. Prahy spravují více než 210 kilometrů vodních toků v metropoli.

Na vině je člověk i příroda

„Nelze spatřovat deficit vody jen v Modřanech nebo v jiných pražských aglomeracích jako lokální problém. Je to celosvětový problém, protože takzvaná suchá období zase střídají mokrá. Na vině je ale jak člověk, tak i příroda. Rozdíl je pouze v tom, že příroda své výkyvy zpravidla napraví, škody způsobené člověkem se napravují jen velmi těžko," sdělil přírodovědec Václav Kubelka.

Podle něj však časté klimatické výkyvy přírodě, potažmo vodním podzemním zásobám, nijak zvlášť neprospívají. „Režim postupného vsakování do půdy je narušen. Dlouhodobá vedra z jejího povrchu utvoří neprůchodnou krustu a srážky neproniknou do nižších vrstev. Kloužou po povrchu jak po igelitu, jejich množství vždy aspoň zadržovaly lužní lesy," vysvětloval přírodovědec.

Proto se není prý ani co divit, že k záplavám dochází i tam, kde dříve nikdy nebyly. A to právě i kvůli úbytkům lužních lesů, jakožto přirozenému zádržnému systému rozvodněných toků. „Povodně paradoxně hladinu spodních vod nijak extrémně nezvyšují, spíše je znečišťují," doplnil Václav Kubelka.

Případné vysychání jiných pražských potoků nevidí nijak dramaticky. „Jejich výše hladiny bude záviset naštěstí jen na přírodě. Krotit se bude muset Botič, tak bude zásah člověka nutný. Platí to i pro Rokytku, ale že by nadobro zmizely jako Cholupický potok, opravdu nehrozí," uzavřel přírodovědec.