Chartista Hanzlík nemá nárok na náhradu škody kvůli akci Asanace

Hanzlíkovu žalobu na ministerstvo vnitra v pátek zamítl Obvodní soud pro Prahu 7, podle rozsudku je nárok promlčený. Verdikt zatím není pravomocný, chartistův advokát Tomáš Hanzlík po skončení jednání novinářům řekl, že se odvolá k pražskému městskému soudu.

Starosta Prahy 7 nevzdává své tažení proti výstavě Body The Exhibition

Hanzlík požadoval skoro 12 milionů

„Soud se nezabýval věcnými důvody, neboť dospěl k závěru, že došlo k promlčení žalobcova návrhu," vysvětlila své rozhodnutí soudkyně Iva Kaňáková. Hanzlík požadoval skoro 12 milionů za majetek, o který přišel kvůli vystěhování, 700.000 kvůli ušlému důchodu.

Chtěl také, aby mu stát v budoucnu jednou do roka doplatil průměrný důchod v České republice. Nyní prý pobírá okolo 5000 korun měsíčně, zhruba polovinu průměrné částky. „Ten estébák, který to všechno zavinil, bere okolo 25.000 důchodu, tak vidíte, co je tady za právo," řekl chartista médiím.

Policisté odmítli obvinění, že na služebně napadli mladíka

Akce Asanace byl krycí název pro operaci StB, která měla za cíl donutit psychickým i fyzickým nátlakem disidenty, aby si sami podali žádost o vystěhování do ciziny. Vedle Hanzlíka byli k emigraci nuceni například duchovní Svatopluk Karásek nebo herec Pavel Landovský.

Případem se už dříve zabýval Obvodní soud pro Prahu 1

Obvodní soud pro Prahu 1 se chartistovým případem již jednou zabýval, i tehdy rozhodl, že je nárok promlčený. Pražský městský soud však případ vrátil zpět, podle advokáta Hanzlíka uvedl, že promlčení vnitro dostatečně neprokázalo. To se ale podle advokáta Hanzlíka nestalo ani dnes.

V trestní kauze související s chartistou byl uznán vinným Jan Puklický, jenž šéfoval komunistické tajné policii v Brně. Dostal tříletý podmíněný trest a rozsudek vůči němu nabyl právní moci 23. ledna 2004. Promlčecí lhůta je tříletá, Hanzlík tak mohl podat žalobu do ledna 2007. Vznesl ji však až v listopadu 2007.

Přišla loudit o jídlo a ukradla mobil za desetitisíce

Hanzlík v minulosti jako svědek v Puklického případu vypověděl, že už v roce 1979 či 1980 mu jakožto signatáři Charty 77 Státní bezpečnost nabízela vystěhování z republiky a hrozila mu, že pokud neodejde, půjde do vězení nebo na psychiatrii. Poté, co byl několikrát vyhozen ze zaměstnání a jeho syn ze školy, tlaku podlehl a odešel do Rakouska, odkud se vrátil v roce 1990.