V řadách nás dívek ovšem panovala hysterie ze starých plynových masek, které byly uskladněné v krytu ve sklepě školy a jednou za půl roku jsme je dostali právě při pochoďáku, abychom na školním hřišti nacvičili případnou situaci při zamoření.

Pro masky do sklepa šli vždycky vybraní hoši a přinesli je do třídy. Ihned po jejich vstupu do třídy se místností linul hrozný puch z gumy, ze které byly plynové masky vyrobené.

Pětadvacáté výročí Sametové revoluce.„Děti, teď vám změřím velikost hlavy, každý si zapamatujete své číslo a podle něj si rozdáme masky. Ty pak omyjeme hlavně na vnitřní straně, kterou si budete dávat na obličej, ajatinem, který je na umyvadle," říkala paní učitelka Protivová a my jsme jí všichni poslušně nastavovali obličeje a ona nás speciální šuplerou změřila. Dodnes si pamatuji, že jsem měla masku číslo 3.

Při rozdávání došlo vždycky na hádku, protože jsme všichni chtěli masku s „chobotem", s tou byla větší legrace, než s tou, co měla vepředu jen jakousi nádobu s filtrem. Kdo měl štěstí a dostal masku s „chobotem", mohl svému spolužákovi přes toto zařízení zařvat nečekaně do ucha.

Ti, co měli ještě větší představivost, lezli chobotem spolužákům do tašek a dělali, že hledají svačinu. Další zase vyřvávali různá hesla, kterým samozřejmě přes toto „zvukové" zařízení nebylo vůbec rozumět, a tak se po třídě ozývaly spíše zvuky.

Somračka

Když si třída lehce pohrála a paní učitelka zjistila, že jsme připraveni na branné cvičení, všichni jsme museli masky uložit do tašek, které možná mnozí znají pod modernějším pojmem somračka, a čekali jsme na pokyn pana ředitele, který školním rozhlasem vyhlásil evakuaci školy.

„Doufám, že jste si nikdo nezapomněl sáčky na ruce a na nohy. Kdo snad nemá, mám tady nějaké v zásobě," řekla paní učitelka a mnozí ze spolužáků vyběhli z lavic, aby si od naší pedagožky vzali sáčky, které jsme následně nutně potřebovali na školním hřišti.

Ozval se hlas pana ředitele a vyzval žáky a učitele celé školy, aby se spořádaně, a co nejrychleji, přesunuli na školní hřiště, kde se mělo uskutečnit branné cvičení.

Mraveniště

Ze školy se v jeden moment stalo organizované mraveniště. Chodili jsme ve dvojicích do šatny, kde jsme se museli rychle obléknout a vyrazit ven. Na školním hřišti dala paní učitelka povel, abychom si nasadili pláštěnky, které měly být nezbytnou součástí naší výbavy z domova na „pochoďák", sáčky na ruce a na nohy a nakonec plynové masky.

Několik stovek dětí stálo v maskách a čekalo, až přivolaní vojáci vytvoří iluzi zamořeného území. I když, ona to ani tak iluze nebyla, protože vždy zapálili dymogan, snad se tomu tak říkalo, který hrozně čoudil. Když si vzpomenu, že filtry v plynových maskách nefungovaly a my jsme v těchto maskách museli procházet tím strašným kouřem, divím se, že nikdo z dětí nezkolaboval. Alespoň si na to nepamatuji.