Bohnice nejsou otevřené jen na Mezi ploty

Když se řekne festival v Psychiatrické léčebně Bohnice, většině lidí se vybaví Mezi ploty. Jsou tyto akce nějak spojené, nebo je každá na sobě nezávislá?
Jsou spojené tak, že vlastně Mezi ploty vznikly jako nějaký odštěpek od Babího léta, což možná mnohé překvapí. Nicméně, za dobu své existence si Mezi ploty vybudovaly úplně jiný profil. Je to velkolepá akce a mohli bychom se bavit o tom, jestli to už není trochu přes čáru a jestli to pro Bohnice není už spíš zátěž.

Zaregistroval jsem, že organizátoři Mezi plotů a Babího léta spolu nejsou dvakrát velcí kamarádi. Co vám konkrétně na Mezi plotech vadí?
Přiznávám, že to není téma, které by se mi rozebíralo úplně snadno. Na Mezi plotech mě mrzí, že je to dnes v první řadě komerční akce, která nemá žádné hlavní sdělení. Z pohledu místního areálu mi hodně nešťastné přijde třeba to, že tady v Bohnicích máte za normálního provozu spoustu krámků, které musí během Mezi plotů zavřít, aby mohli mít kšefty ti, co si tady za poměrně vysoké částky pronajmou místo.

Organizátoři si dělají trochu reklamu na tom, že pořádají festival v Bohnicích a pomáhají pacientům, ale vlastně to tak úplně pravda není, protože peníze ze vstupného sem nejdou. Ten původní smysl, přitáhnout lidi k tématu Bohnic, podle mě vymizel a je otázka, jestli už není potřeba jít trochu dál.

Co tím myslíte?
To, o co se snažíme s Babím létem. Náš program je rozptýlený po celém areálu a je založen na tom, aby lidi tohle místo poznali. Nestačí jenom jednou za rok přijít a odškrtnout si modré okénko „byl jsem v Bohnicích“, ale toto společenské téma dlouhodobě vnímat.

Jinými slovy, dá se říct, že jedním z cílů tohoto festivalu je, aby měl rodinnou atmosféru a lidé s areálem tak nějak žili? Což podle vás u Mezi plotů tolik nefunguje, protože lidé přijdou hlavně na velké kapely už je tolik nezajímá, co se děje kolem?
Přesně. Když jsem tady byl na Mezi plotech, znal jsem jen cestu od hlavního vchodu k pódiu. A nic moc jsem neviděl, protože jsem se prodíral davem. Babí léto je opak. V první řadě tu jde o Bohnice a areál. A program slouží k tomu, aby ho pomohl poznat. Vytvořili jsme třeba průvodce bohnickým areálem, ve kterém je mapa s 16 stanovišti: Od kočičího domu přes kostel, galerii v Prádelně, statek s koňmi, divadlo, vzácné stromy. Další věc je komentovaná prohlídka na kolech se Simonou Babčákovou, která právě probíhá, pohádky pro děti, dendrologická přednáška o stromech…

Vstup je zdarma. Přesto, máte přehled o tom, kolik lidí sem zhruba za den zavítá?
Myslím, že se to pohybuje kolem 2,5 tisíce až tří tisíců lidí. Ale je to spíš odhad.

Hlavním lákadlem festivalu, alespoň z toho, co pozoruji na plakátech a letácích, je hudební produkce. Jakým způsobem vybíráte, kdo tady bude hrát?
Původně to byl hlavně hudební festival, protože ho dvacet let dělali lidi kolem Unijazzu. Hudební program dává dohromady Luboš Chlad, který je tu zároveň terapeutem, a vždycky je praxe taková, že vybereme jednu takzvaně hvězdu, kterou můžeme zaplatit a přitáhne pozornost. Takže loni to byl Jablkoň, letos Jan Spálený… A pak tady hrají kapely nějak spřízněné s Bohnicemi. Nemáme ambice zbourat areál a vymyslet nejoriginálnější festival v Praze, ale přijít spíš s komunitní akcí, která se obrací směrem dovnitř, ke svému místu činu.

Dvacet let tento festival organizoval Unijazz, poslední dva roky ho má na starosti léčebna ve spolupráci s vaším občanským sdružením. Změnil se nějak výrazněji od té doby festival?
Nejsem příliš velký pamětník, ale mám za to, že ne. Po stránce hudební dramaturgie je to podle mě stejné.

Proč vůbec Unijazz po dvaceti letech Babí léto pustil?

Myslím si, že už z toho po těch letech byli vyčerpaní a chtěli štafetu předat někomu jinému. Bylo úžasný, že to v 90. letech rozjeli a my teď můžeme navazovat a snažit se přidat další dva plány: poznejte Bohnice a přemýšlejte o Bohnicích.

A mají lidé o tyto dva plány zájem? Pozorujete, že se ptají, kde co najdou, jak funguje které oddělení?
Samozřejmě, mohu hlavně doufat, že to má a bude mít zamýšlený efekt. Troufám si říct, že mnozí odejdou z Babího léta překvapeni. Spousta lidí totiž třeba neví, že jde o otevřený areál. Myslí si, že je to tu otevřené jen na Mezi ploty a jinak sem nikdo nesmí. Není to pravda. Je to otevřený park, může sem kdykoli kdokoli přijít, běhat, jezdit na kole, na bruslích, jít do Páté kolony na kafe, do galerie v Prádelně, která je otevřena každou středu a sobotu od dvou do sedmi… I proto doufám, že když si člověk vezme do ruky mapu a projde si areál, vyvolá to v něm nějaké emoce. A rád se sem bude vracet.