Případů, kdy se člověk rozhodne vzít pomoc na svá bedra, stále přibývá. Přestože jsou však úmysly lidí dobré, může dojít i na nápady, nad kterými zůstává občas rozum stát. Někdy jen kvůli názvu, jakým je například „adopce bezdomovců", jindy je to míněno cestou, jak lidem bez domova pomoci. Jedním z těch na první pohled kurióznějších nápadů je projekt Wifi 4 Life. Z bezdomovců chce totiž udělat „chodící wifi vysílače".

„Naše charita má v plánu pomoci lidem bez domova plně se resocializovat do společnosti. Bezdomovci budou nosit free wifi hotspoty a sdílet internet s kolemjdoucími v centru města. Po tom, co bezdomovci zvládnou pravidelně chodit do práce, zůstat čistí a zodpovědní, najdeme jim normální práci," vysvětluje šéf projektu Luboš Boleček. Nápad však u organizací, jež se dlouhodobě věnují pomoci bezdomovcům, vyvolává rozpaky.

Zatímco nyní mnoho lidí okolo bezdomovců prochází a nemá důvod zastavit, už brzy by si díky nim mohli zkontrolovat třeba příchozí emaily. „Od tohoto nebo příštího týdne bude jeden bezdomovec fungovat jako wifi hotspot officer," prozrazuje Luboš Boleček, který organizuje projekt Wifi 4 Life, v jehož rámci by měli vybraní bezdomovci u sebe kapesní zařízení poskytující připojení na internet a „powerbanku" na nabití telefonu.

Nápad v ulicích Vancouveru

Využívání internetu zdarma je cíleno spíše na turisty, kteří nemusí mít mobilní internet a bloudí. Tak se vlastně i nápad zrodil. „Když jsem se ztracen procházel ulicemi Vancouveru a marně hledal wifi, potkal jsem skupinku bezdomovců. V tu chvíli mě napadlo, že kdyby u sebe nosili hotspot, tak je to neomezí a zároveň mají příležitost dělat něco užitečného pro ostatní, za co dostanou odměnu," líčí Boleček.

V plánu je bezdomovce obléci do trička, podle kterého by lidé poznali, že je možnost se „připojit na síť" a v rámci projektu se o tyto osoby bez domova starat. Od organizátorů projektu by měli bezdomovci dostávat jídlo na celý den, ošacení, kapesné a mělo by jim být zprostředkováno ubytování. Vše má lidi bez přístřeší motivovat k tomu, aby svěřená zařízení neprodali do zastavárny.

Zhruba po třech až šesti měsících chtějí tvůrci projektu pomoci osvědčeným lidem sehnat práci třeba i tím, že jim napíší kladné ohodnocení pro případného zaměstnavatele. S nápadem už prý tvůrci oslovili zhruba desítku bezdomovců, z nichž většina s účastí souhlasila. Na výběru „lidských vysílačů" chce autor projektu spolupracovat s lidmi, kteří se kolem bezdomovců pohybují.

Aby se však mohla věc „rozjet" potřebují organizátoři peníze. Finance shání přes crowdfoundingový server, což je zjednodušeně internetová sbírka, do níž může přispět každý. Lidé shánějící peníze dopředu stanoví částku, kterou chtějí vybrat za zhruba dva měsíce. Jestliže po uplynutí času od přispěvatelů nevyberou stanovenou sumu, všechny peníze se vrátí zpět k dárcům. Boleček s přáteli chtějí vybrat 5500 eur, avšak za uplynulý měsíc zatím vybrali necelé dvě stovky.

Tričko člověka označkuje

Rozporuplné reakce vyvolává nápad mezi organizacemi, které dlouhodobě pomáhají lidem bez domova. Všechny oslovené se shodují na tom, že je dobře, když se veřejnost zamýšlí nad problematikou bezdomovectví a ještě se najdou tací, kteří hodlají pomoci.

„Velmi pozitivně lze hodnotit každý projekt, který se snaží o zapojení osob bez přístřeší na trh práce. Tato oblast je totiž z několika důvodů velmi problematickou," říká ředitel Centra sociálních služeb Prahy Tomáš Ján. Sám vnímá jako obtížné dostat lidi bez přístřeší zpět do pracovního procesu, neboť si po letech na ulici práci odvykají. Často je problém i práci získat, neboť tito lidé nemají odbornou kvalifikaci nebo mají záznam v rejstříku - což platí pro velkou část bezdomovců.

S nedůvěrou se u projektu wifi hotspotů také hledí na skutečnost, že by měl být nositel zařízení označený. „Je to určitá stigmatizace, označkování člověka," hodnotí Jan Kadlec, pražský ředitel organizace Naděje. S tím souhlasí i Stanislav Fiala, ředitel Azylového domu svaté Terezie patřící pod Arcidiecézní charitu Praha.

„Odborně se tomu říká stigmatizace službou. Jde o veřejné označení skupiny lidí, která je sociálně vyloučená," vysvětluje Fiala. Kolemjdoucí člověk bude hned vědět, že i když je člověk upravený, jedná se vlastně o bezdomovce, protože oni budou do projektu zapojeni.

Zájem o pomoc stoupá

Podle některých působí nápad v určitých ohledech nedotaženě či se snílkovským očekáváním. „Mluví o tom, že budou doporučovat lidi zaměstnavatelům, že jim budou dávat jídlo, zprostředkovávat ubytování. Prohlášení je to hezké, ale v praxi je provedení náročnější," říká ředitel azylového domu.

Kupříkladu doporučení do azylového domu, o kterém tvůrci projektu s internetem přemýšlí, nese obtíže v tom, že zařízení má určitou kapacitu, pravidla a podmínky pro přijetí, které nemusí všichni lidé bez domova splnit. Samotná pomoc k návratu do společnosti je pak „během na dlouhou trať", během které se na klienty dlouhodobě dohlíží.

Přesto se stále objevují jednotlivci či skupiny, které chtějí pomoci. „Zájem jednotlivců a iniciativ stoupá, ale většinou se na nás obrátí s tím, že mají určitý nápad a chtěli ho zkonzultovat, jestli je vůbec reálný," řekl Fiala. Zatím však těchto alternativních programů, které v prvé řadě nedělá organizace, která už se pomocí zabývá, příliš není.

V budoucnu by se mohl realizovat projekt, jenž nyní nese název Adopce bezdomovců. Fungoval by na podobném principu jako crowdfoundingové sbírky. „Vytvořila by se stránka, kde by osoby bez přístřeší měly svůj příběh a lidé by jim mohli přispívat třeba na konkrétní věci. Například by zúčastněná osoba potřebovala do práce ošacení, na které by mohli lidé přispět," vysvětlil ředitel pražské Naděje, která byla oslovena s nabídkou spolupráce.

Projekt je však zatím v plenkách a není jasné, zda vznikne. O realizaci se jednalo prý i na magistrátu hlavního města. Kvůli nynějším neshodám ve vládní koalici je však jeho budoucnost v tuto chvíli nejistá.

Lidé bez domova v hlavním městěV Praze žije podle odhadů až několik tisíc lidí bez domova. Denní centra, která mohou navštěvovat, jsou v metropoli tři. V zimě je pak devět nočních ubytoven s třemi sty lůžky. Za jejich provoz město letos zaplatilo 10,8 milionu korun.

Po celé metropoli je podle magistrátních stránek na 50 azylových domů, nocleháren a nízkoprahových denních center. Praha plánuje zřídit ještě dvě nová denní centra.

Celkově lidí bez domova v Česku přibývá. Podle sčítání lidu z roku 2011 žilo v Česku kolem 11 500 osob bez přístřeší, které vyhledávaly pomoc a stály o ni. Podle vládních dokumentů je v zemi ale zhruba 30 tisíc bezdomovců a bezdomovectví hrozí až sto tisícům lidí.