Kliknutím zvětšíteAntonín Mendl patří k trochu zapomenutým autorům, což je velká škoda. Možná lze vysvětlení nalézt v tom, že neměl potřebu publikovat statě o své práci nebo ji teoreticky vysvětlovat. Nebyl ani přímým členem skupin levicové avantgardy. Jeho stanovisko bylo jednoduché. Prostě se ve svých návrzích snažil dobrat k co nejlepšímu výsledku.
Začátky Antonína Mendla
Narodil se v roce 1890 ve Žďánicích na Moravě, ale studia absolvoval na technice v Praze. Ukončil je v roce 1920 a záhy se stal asistentem architekta Josefa Fanty, mimo jiné tvůrce pražského hlavního nádraží. Jako asistent vnesl do ateliéru svěží vítr. Mnohým studentům práce Josefa Fanty i jeho názory na stavění a konstrukční stránku přišly již zastaralé a překonané. Chtěli tvořit mnohem moderněji, ale nesetkávali se s pochopením u starší části profesorského sboru.Výjimkou byl mladý Antonín Mendl. Pro svůj progresivní a uvolněný postoj byl u studentů natolik oblíben, že brzy post asistenta opouští a je mu přidělen ateliér vlastní. Poté se zájem o studium u profesora Mendla ještě zvýšil.
Silnou stránkou Mendlovy tvorby byla rychlá schopnost adaptace na stále se měnící tvůrčí prostředí. Zpočátku kariéry absolvoval několik kratších stáží, po čase se ale rozhodl si se svým spolužákem Václavem Šantrůčkem založit vlastní ateliér. Ihned po osamostatnění získávají Šantrůček s Mendlem samostatné zakázky v Praze i mimo ni.
Jeho tvorba je charakteristická vnitřním klidem
Počátkem dvacátých let navrhují sokolovnu v Pardubicích či Tylův dům v Poličce. Obojí ve stylu art deco. V polovině dvacátých let se u Antonína Mendla objevuje příklon k nastupujícímu purismu a funkcionalismu, stavby cíleně oprošťuje od dekorativních prvků a více se soustředí na pojetí vnitřního prostoru. Je autorem i velice zajímavě řešeného konstruktivistického kostela v Násedlovicích z roku 1928.
Celá jeho tvorba je charakteristická jakýmsi vnitřním klidem, které jeho stavby vyzařují. Zajímavostí je, že většina jeho budov se nachází na území dnešní Prahy 6, a to především v katastru Dejvic. V Mendlově tvorbě jsou zastoupeny hojným způsobem rodinné domy, vily, ale také velké stavby pro veřejnost, stavby církevní, a jak to tak bývá, značné množství staveb nerealizovaných (návrh muzea na Kampě). Mendl nepotřeboval svými budovami ohromovat. Jeho projekty jsou vždy solidní, vyrovnané a nadčasové. I tak se pozná skvělý architekt.
Vily na Hanspaulce
Počátkem 20. let probíhá na Hanspaulce rychlý stavební rozvoj. V roce 1922 bylo toto historické území, jež v minulosti oplývalo hlavně vinicemi a viničními usedlostmi, připojeno k Praze. Zájem o bydlení v klidné čtvrti plné zeleně byl mezi obyvateli metropole enormní. Po polovině dvacátých let dochází v architektuře k posunu směrem k minimalismu. Přestávají se dělat zdobné art decové omítky i trojúhelníkové štíty a začínají se objevovat hladké světlé fasády s velkými okny, plochými střešními terasami a balkony.
Tato proměna je patrná i u vil Antonína Mendla na Hanspaulce. Jako vynikající architekt jich zde projektoval hned několik. První z nich nalezneme ve Fetrovské ulici 12, ta byla postavena pro Otakara Fischera v letech 1931 až 1932. Z téhož období pochází i puristická vila pro pana Šoupu v ulici Na Fišerce 8, která bohužel podlehla dodatečnému zasklení horního zkoseného balkonu.
Cukrovarnický ústav
Jedna z posledních stáží mladého A. Mendla byla u Josefa Záruby Pfeffermana, pražského architekta, v rámci níž se podílel na projektování objektů Cukrovarnického ústavu v pražských Střešovicích.
Dům v ulici Generály Píky
Kromě soukromých vil navrhoval Antonín Mendl i velice funkční činžovní domy, jeden z nejzajímavějších se nachází v Dejvicích v ulici Generála Píky. Poznáte ho podle noblesně zaobleného nároží s balkony. Zaoblení některých ostrých hran je typické napříč jeho tvorbou.
Rodinný dům v Podolí
Jeden z prvních rodinných domů A. Mendla nalezneme v pražském Podolí, v ulici Lopatecká. Jedná se o stavbu z roku 1923, stále ještě ve stylu art deco. Vila s trojúhelníkovým štítem je z frontálního pohledu doplněna o kruhový balkon, který celou kompozici dynamizuje, ale nepůsobí zde ani nepatřičně, ani rušivě. Na celém projektu byla velkou výzvou i samotná poloha stavební parcely. Jednalo se o obtížně dostupný, prudce svažitý terén. Architekt tedy musel zvážit všechna úskalí projektu. Nakonec se rozhodl vilu umístit přímo na hranu pozemku sousedící s ulicí. Obyvatelé domu tak získali z oken zadního traktu nádherný výhled na pražské panorama.
Vila na Pahoubce 12
Vila je poslední hanspaulskou realizací Antonína Mendla.
Sokolovna Pardubice
Jednalo se o velkou zakázku pro místní spolek Sokola. Členové se otevření nové moderní budovy dočkali v roce 1921, budova se stala novou dominantou města. Již ve dvacátých a třicátých letech probíhaly drobné vnitřní úpravy stran provozu. Další následovaly v padesátých letech. Od té doby celý objekt postupně chátral. V roce 2015 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce objektu.
Život Antonína Mendla
- narodil se v roce 1890 ve Ždánicích
- studia absolvoval na technice v Praze a u končil je v roce 1920
- počátkem 20. let navrhuje sokolovnu v Pardubicích ve stylu art deco
- většinu pozdějších návrhů realizoval v Praze-Dejvicích
- poslední návrhy architekta spadají do začátku druhé světové války
- v roce 1944 zemřel v Praze
(Kateřina Racková, Petr Ryska)
31
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
