Archeologové našli nejstarší doklady orby a pole

Při výzkumu z loňského roku byly nalezeny také doklady osídlení od nejstarších zemědělců, přes Kelty, germánské kmeny až po raný středověk, sdělila mluvčí Archeologického ústavu Akademie věd ČR Jana Maříková.

Záchranný průzkum z druhé poloviny roku v Papírenské ulici a v ulici Ve struhách přinesl nad očekávání dobré výsledky. Archeologové se přitom domnívali, že v lokalitě již nic zajímavého nenajdou.

Asi nejvýznamnějším nálezem je soustava linií v ulici Ve struhách, které jsou podle archeologů doklady po orbě. Celkem se podařilo odkrýt čtyři nepravidelné souběžné brázdy široké až deset a hluboké osm centimetrů v délce devět metrů.

Brázdy archeologové předběžně datují do starší fáze eneolitického období, tedy do let 3800 až 3500 před naším letopočtem. Nejstarší doklady používání háků a jednoduchých pluhů se v Evropě objevují v přibližně stejné době.

Nejstarší pole v ČR

„Výjimečnost nálezu z Bubenče tkví ve skutečnosti, že nalezené paralelní linie (brázdy) pravděpodobně nelze pokládat za rituální orbu. Jednalo by se o nejstarší doklad pole na našem území,“ poznamenala Maříková.

Na pozemku byly odkryty doklady osídlení od neolitu až po raný středověk. „S určitou nadsázkou je možné konstatovat, že zde archeologové měli možnost prozkoumat osídlení tellového charakteru,“ podotkla Maříková. Tell, sídlištní pahorek, podle archeologů charakterizuje silné sídlištní souvrství, které vzniká v důsledku dlouhodobého hromadění pozůstatků lidské činnosti. „Tell je charakteristický především pro oblast Blízkého východu, v našem prostředí je zcela výjimečný,“ uvedla Maříková.

Výzkum doložil, že v těchto místech žili lidé z období neolitu, eneolitu, doby bronzové i železné. Podle zbytků keramiky z laténského a římského období archeologové usuzují na přítomnost i těchto kultur. Doklady jejich sídliště ale byly zničeny při pozdějších terénních úpravách.

Během výzkumu byly zjištěny pozůstatky dřevěných konstrukcí domů, zásobnice nebo odpadní jámy. Objeveny byly i doklady pohřbívání, a to dva žárové hroby uložené v keramických urnách. Předběžně datovány byly do štítarské fáze knovízské kultury, tedy z doby bronzové.

V Papírenské ulici bylo zjištěno osídlení již z pátého tisíciletí před naším letopočtem. Archeologové nalezli velké množství zásobních jam, sekeromlaty a sekery, kamenná drtidla nebo unikátní keramický šperk – závěsek ve tvaru mušle.

Osídlení z období Keltů

Objeveno bylo dále osídlení z období Keltů, které dokládají polozemnice, pozůstatky plotů, tkalcovská závaží nebo zlomky náramků z různých materiálů.

Nejvýraznější osídlení z Papírenské ulice pochází z období, kdy na území Prahy pobývaly germánské kmeny. Do prvního a druhého století našeho letopočtu patří tisíce kůlových a tyčových jamek, které dokládají více než desítku zahloubených chat, tři železářské pece nebo pec na zpracování vápna, která byla později využívána jako pec na chleba. Nechyběly ani kosti krav, prasat, ovcí a koz a doklady konzumace ryb a říčních škeblí nebo korálky ze skla a jantaru.

Vědci v Bubenči na místě nalezli 200 beden artefaktů a odebrali více než tunu půdních vzorků, které budou dále zkoumat přírodovědci.