Ačkoli Jan T. přísahá, že s vraždou své manželky neměl naprosto nic společného, soudy dospěly k opačnému závěru: byl to právě on, kdo 36letou ženu zabil. Udělal to loni 26. května buď přímo v jejím autě, nebo v jeho těsné blízkosti. Oběť uškrtil blíže neurčeným předmětem – nejspíš kabelem navigace, který se ve voze našel.

Přesné okolnosti zločinu se objasnit nepodařilo – soudy nicméně nepochybují o tom, že nikdo jiný než Jan T. nemohl mít zločin na svědomí. Mrtvé tělo uložil do kufru vozu a ten zaparkoval u pískovny v Mlékojedech na Mělnicku. Po čtyřech dnech pak zločin odhalili strážníci z Neratovic.

Jan T. se sice po zadržení policistům ke spáchání vraždy přiznal, v soudních síních ale tvrdil opak: čin nespáchal a ani by něco takového udělat nedokázal. Ano, s manželkou se od února rozcházeli; měli před rozvodem a on se od ní odstěhoval a žil na drážní ubytovně v Praze – nadále prý ale udržovali korektní, ba přímo přátelské vztahy. Z milenců se podle jeho slov stali kamarádi – a dokonce spolu měli příležitostně udržovat poměr.

Hádka po cestě

Že se osudného večera se svou stále ještě manželkou setkal, Jan T. nepopírá. Bylo to prý kvůli předání prádla a dalších věcí. Sraz si dali v metropoli na Černém Mostě; pak ho žena vezla autem na Mělnicko do někdejšího společného bydliště. Tam však nedorazil, jelikož se s manželkou pohádali už cestou. Poblíž Kojetic tedy vystoupil a vydal se pěšky do Prahy.

Kolem půlnoci mu prý ale žena zavolala a odvezla ho autem na nádraží v Neratovicích, kde čekal na první ranní spoj. Právě před nádražím viděl ženu naposledy. Živou a v pořádku, když odjížděla svým Renaultem Laguna. Svého vraha musela potkat až pak…

Jak předsedkyně trestního senátu Eva Miláčková u krajského soudu, tak nyní Jiří Lněnička stojící v čele odvolacího senátu soudu vrchního ale verzi obžalovaného neuvěřili. Souhlasí s tím, že se někdejší partneři cestou pohádali – konflikt ale měl tragické vyústění, když se Jan T. stal v afektu vrahem.

Neexistuje sice přímý důkaz, který by to potvrzoval – k dispozici ale je celý řetězec důkazů nepřímých. Mimo jiné kamerové záznamy o pohybu ženina vozu či časový rozpis jeho telefonních hovorů se zavražděnou, přičemž výpis aktivity jejího mobilu naznačuje, že s nikým jiným před smrtí v kontaktu nebyla.

Soudy obhajobě neuvěřily

„Neudělal jsem to," trvá na svém Jan T. „Neměl jsem důvod, proč bych jí ubližoval, argumentoval před odvolacím soudem a zdůraznil, že u frekventované silnice, kde je hustý provoz i v noci, by si jeho počínání musel někdo všimnout. Což by platilo i pro jiného pachatele. Tvrdí tedy, že nejenom že vraždil někdo jiný, ale míní, že k činu také nejspíš muselo dojít jinde, než stojí v obžalobě i v rozsudku.

Stejně jako nepochodil u soudu první instance, nepřesvědčil ani odvolací senát. „Vyloučené," zhodnotil soudce Jiří Lněnička zvažovanou možnost, že by snad zavražděná mohla pozdě v noci vzít do auta někoho cizího. Proti Janu T. prý navíc svědčí lidé z jeho okolí hovořící o jeho agresivním chování (a to i vůči ženám, jako potvrdily jeho bývalé partnerky) – a Lněničkovi se nezdá logické ani jeho počínání po dopadení. Jen reagoval na předkládané důkazy, ale nevystupoval nijak aktivně. Nevinný člověk prý takto nepostupuje.

„Obhajoba obžalovaného byla od počátku naprosto defenzivní. Neshromažďoval sám důkazy o tom, kde byl a co dělal v doběvraždy."  Jiří Lněnička, předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze