Původní rozsudek, byť na samé spodní hranici zákonem stanovené sazby za nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými látkami ve velkém rozsahu (pro takové pachatele určuje trestní zákoník rozpětí od osmi do 12 let odnětí svobody) je trest nepřiměřeně přísný. Odvolací senát přihlédl k tomu, že souzený cizinec se trestné činnosti dopustil pod tlakem tíživých poměrů, ve kterých se ocitla jeho rodina – a také vzal v úvahu, že se dotyčný vlastně neprovinil ničím horším, než že po dvacet dnů v prostředí vlhkého dusna zaléval a hnojil svěřené rostliny.

Hlavní organizátoři, kteří pěstírnu v pronajatém domě založili, vybavili a provozovali, zůstávají neodhaleni a bez trestu. Stejně jako trojice zahradníků, kteří v domku ve Vysokém Mýtě, kde policisté Nguyena zatkli přímo na místě činu, působili před ním.

Přes tisíc kytek

Z pohledu obžaloby se souzený Asiat nicméně podílel na zločinu velkého rozsahu. Od blíže nejištěné doby (nejméně od 19. září loňského roku) až do svého zatčení 9. října 2012 obsluhoval důmyslně sestavené zařízení pro pěstování konopí za použití lamp a vzduchotechniky. Celkem měl na starosti 1162 rostlin v různých stadiích růstu; policejní protokol zaznamenává „kytky" vysoké 80, 50 a 10 cm. Podle znaleckého posudku obsahovaly vysoký podíl cannabinoidních látek – a je zajištěného množství by bylo možno získat značné množství marihuanové sušiny. Experti to propočetli nejméně na 57 kilogramů; možná by to ale dalo i hromadu blížící se metráku…

S dluhy a bez pasu

Obhájce Pavel Stratílek ovšem klienta představil ne jako zločince, nýbrž spíš jako nešťastného člověka. Doma ve Vietnamu se Nguyen zadlužil, aby mohl zaplatit cestu do České republiky, kde chtěl vydělat peníze pro svoji rodinu. Dopisy jeho nezaměstnané manželky, které se u soudu objevily, potvrzují, že rodina neměla dost prostředků jednak na léčení nemocných dětí, jednak na školu.

V České republice se Nguyen ocitl pod ještě větším tlakem. Nejen že nebyl schopen posílat peníze domů, ale nedařilo se mu ani splácet půjčku, kterou si vzal na cestu. A když slyšel, že si dluh může odpracovat, netušil prý, co ho čeká. Vše pochopil až když byl odvezen do Vysokého Mýta, kde mu řekli, že se bude starat o léčivé byliny. O jakou „léčivku" jde, prý poznal sám; marihuanu znal už z Vietnamu. Byť konopí v jeho domovině prý vypadá malinko jinak než to pěstované u nás.

Podle obhájce Stratílka se klient do páchání trestné činnosti zapojil pod vlivem hrozby a nátlaku. „Při zadržení ani při domovní prohlídce nebyl nalezen jeho cestovní pas," upozornil advokát, jenž současně připomněl tíživé rodinné poměry obžalovaného. A jedním dechem připomněl, že Nguyen sám nic neorganizoval. On neuzavíral smlouvu na pronájem domku, on pěstírnu nebudoval ani nebyl zainteresován na jejích výnosech. On byl člověkem zavřeným uvnitř, vykonávajícím funkci zahradníka. Člověkem, který z domku nevychází, odkázaným na to, že mu nějací „oni" vozí jídlo. A dokonce prý musel požádat o nákup majitele domu, když si vlastník nemovitosti přišel pro pravidelnou 25 tisícovou měsíční splátku za pronájem údajného skladu…

Pět let postačí

Argumentům advokáta pražský vrchní soud popřál sluchu. A s ohledem na to, že zločin zůstal pouze ve stadiu přípravy, rozhodl o mimořádném snížení trestu pod spodní hranici zákonem stanovené výměry. „Přihlédli jsme k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k poměrům pachatele," zdůvodnil již pravomocné rozhodnutí o sražení osmiletého trestu na pět roků předseda odvolacího senátu Ľubomír Klimáček. Osm let vězení za tři týdny péče o pěstované rostliny se jeví jako příliš, když nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. V platnosti přitom nadále zůstávají další součásti původního verdiktu: vyhoštění na dobu neurčitou, zabrání věcí zajištěných v pěstírně a rozhodnutí o tom, že s požadavkem na náhradu škody se majitel nemovitosti odkazuje na občanskoprávní řízení.

Muži v pozadí? Ten větší a ten menší
Lidi stojící v pozadí, kteří marihuanový byznys organizovali, potrestání unikli. Vypátrat se je nepodařilo, když odsouzený cizinec tvrdí, že šéfy nezná – a vlastně s nimi ani příliš nebyl v kontaktu. Při hledání hlavních pachatelů skutečně stojících za zřízením pěstírny nepomohl ani majitel domu, v němž se konopná zahrádka nacházela. Smlouva, kterou měl v ruce, se kvůli neověřovaným údajům ukázala být jen cárem papíru – a ani jeho svědectví k dopadení nevedlo. Muže, s nimiž jednal, popsal jako dva šikmooké Asiaty, kteří všichni vypadají podobně; jeden byl větší a druhý menší.

V jeho zájmu by přitom bylo, aby se dotyčné podařilo vypátrat. Provozování pěstírny totiž nejenom poznamenalo stěny nemovitosti, ale na hrbu majitele domu také zůstal pěkný dloužek. Je to totiž právě on, kdo musí zaplatit 400 tisíc korun za neoprávněný odběr elektřiny.