Zločin se nestal

Přisvědčil argumentům obhájce Karla Brücklera, že jeho klient jednal v rámci nutné obrany, a uvěřil slovům obžalovaného, že sice vzal do ruky nůž, ale jen proto, aby zastrašil přesilu útočníků. „Nikomu jsem ublížit nechtěl," opakoval v jednací síni Mammadbayli. Zdůrazňoval, že opakovaně nabízel ruku ke smíru a navrhoval, že spor vyřeší později, což potvrdili i nezávislí svědci.

Protože ale nepochodil, původně před Městským soudem v Praze zpovídal z vražedného jednání. Na to ale jeho senát nekývl a obžalovanému loni v listopadu vyměřil pouze dvouletý trest ve věznici s dozorem, uložený zabití z omluvitelné pohnutky; v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání oběti. Soud ale vyhověl odvolání advokáta Brücklera a původní verdikt zrušil s tím, že nebyl spáchán trestný čin. Naopak státní zástupkyně Eva Prskavcová neuspěla s požadavkem, aby se na cizincův skutek pohlíželo jako na pokus o vraždu, spáchaný s rozmyslem a na více osobách. Za přiměřený trest za usmrcení jednoho muže a pobodání druhého označila žalobkyně 15 let.

Spor bez příčiny

Konflikt s tragickým vyústěním začal v baru v ulici Nekázanka, kam osudného 17. února přišel Mammadbayli čtvrt hodiny po půlnoci. Říkal, že čeká na kamaráda a má namířeno domů; skutečně zavolal svému známému, taxikáři z Ukrajiny, který ho běžně vozil, aby pro něj přijel. Kolem půl jedné se ale přihrnula čtveřice ukrajinských mladíků ve věku kolem 20 let. Byli silně opilí – a chtěli další pití. Personál je ale vykázal s tím, že bude zavírat – a další objednávky už nepřijímá. Ukrajinci odcházeli, dva z nich ale slovně napadli Mammadbayliho. Konflikt se přenesl i před bar, kde přerostl ve fyzickou potyčku. „Parta Ukrajinců táhla Prahou a chovali se, jako by to bylo jejich území," zhodnotil počínání cizinců, kteří v trestním spise figurovali jako poškození, advokát Brückler.

Nůž z taxíku

Padesát minut po půlnoci dorazil objednaný taxík. Mammadbayli nasedl – když však auto obstoupili Ukrajinci, křičeli, aby neodjížděl, a dožadovali se okamžitého vyřešení sporu, opět vystoupil. To už ale měl v kapse zavírací nůž s čepelí dlouhou 9,5 cm, který záhy dostal hlavní roli. Když se na Mammadbayliho vrhl jeden z Ukrajinců, velmi zdatný džudista, Ázerbajdžánec ho lehce bodl do beder a do stehna. Zahnal ho tím na útěk. Vzápětí ale na něj zezadu skočil další z Ukrajinců, věnující se bojovému sportu sambo. Ten rozhodně v té chvíli netušil, že mu zbývá posledních deset hodin života. A neměl o tom ponětí ani ve chvíli, kdy po krátké potyčce křičel na zbývající dva kamarády: „Chyťte mi ho, já ho zabiju!" Až po jejich upozornění, že krvácí, zjistil, že je pobodaný. Tři bodnořezná poranění na stehnu, předloktí a boku nebyla závažná – fatální následky ale mělo bodnutí do třísla. Přerušení kyčelní tepny a kyčelní žíly přineslo smrt; cizinec zemřel ještě týž den v 10.43 v motolské nemocnici.

Nutná obrana

Mammadbayli, který na neozbrojené protivníky vytáhl nůž, se ale podle vrchního soudu nedopustil ničeno nezákonného. Konflikt nevyprovokoval, naopak se snařil situaci zklidňovat – a když se rozhodl bránit, musel použít prostředku, který útočníka zastaví.

„Obžalovaný v poklidu a střízlivý čekal na přistavení vozidla, když do restaurace vstoupila skupina čtyř opilých Ukrajinců, z nichž jeden nejprve vyvolal slovní konflikt. On se jej snažil uklidnit. Například slovy O nic nejde, nic se neděje, Jsme kamarádi, Žádný problém. Přestože nabízel ruku se sdělením Jsme bratři, konflikt pokračoval," shrnula předsedkyně odvolacího senátu Alexandra Nováková, co předcházelo krvavému vyvrcholení bitky. Připustila, že když přijelo auto, měl obžalovaný možnost odjet – on nicméně za situace, kdy Ukrajinci auto obstoupili a dobývali se dovnitř, projevil snahu konflikt vyřešit. „Nikdo není povinen nechat si líbit třeba i jen slovní urážky; je jeho právem na ně reagovat," zdůraznila soudkyně Nováková, jež současně připomněla, že nůž, který si s sebou vzal jako zastrašující prostředek, obžalovaný nepoužil hned po vystoupení z auta. Kudlu vytáhl, až když se stal terčem útoku. „Lze přisvědčit obhajobě, že se pouze bránil; právě poškození byli od samého počátku útočníky," konstatovala soudkyně Nováková. Z vyhodnocení okolností na místě činu přitom podle mínění jejího senátu nelze dovodit, že by se jednalo o obranu nepřiměřenou.

Použití nože proti neozbrojenému útočníkovi, který bojuje pouze pěstmi, ještě podle vrchního soudu nic neznamená. Zvlášť když je na místě přesila protivníků. „Obrana musí být způsobilá odvrátit útok, tedy její intenzita musí být vyšší. Jen nesmí být zjevně přehnanější než je k odvracení útoku třeba," vysvětlila Nováková, kde soud spatřuje hranici mezi nutnou obranou a spácháním trestného činu. A v tomto případě nepochybuje: obranu soud shledává jako přiměřenou. Mammadbayli nechtěl ublížit, jen odvrátit útok…

Zprošťující verdikt znamenal, že obžalovaný, kterého eskorta – v tomto případě ještě nezvykle posílená – přivedla do jednací síně z vazební věznice, ven už po vynesení rozsudku vyšel bez pout. Desítka jeho blízkých, kteří jednání soudu sledovali, netajila své nadšení.

Bitva paragrafů zřejmě neskončila

Pravomocný verdikt ještě zřejmě neznamená definitivní ukončení kauzy. Státní zástupkyně Eva Prskavcová Deníku řekla, že zvažuje dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. „Ještě to ale budu konzultovat s dozorovou státní zástupkyní a rozhodovat se budeme podle písemného odůvodnění," konstatovala. Jednání odvolacího senátu sledoval také kriminalista, který na objasňování případu pracoval. Ten verdikt nekomentoval. „Musím vzít na vědomí, jak soud rozhodl," prohlásil pouze.