Pětačtyřicetiletý František K. jen o vlásek unikl smrti při nedávném setkání s trojicí brutálních násilníků. Zločinci ho zbili tak surově, že musel být s vážnými poraněními hospitalizován ve Fakultní nemocnici Na Bulovce.

Vyhrožovali mu dokonce smrtí.

To vše jen proto, že jim nedokázal odpovědět na jednoduchou otázku.

Nebudeš mluvit? Zbijeme tě

Kriminalistům z obvodního ředitelství Praha III. se později do rukou dostal jeden z pachatelů a vypověděl, co se vlastně stalo. Františka K. společně s kumpány vylákal do bytu v Šiškově ulici. Prý pod záminkou hraní hazardu. Jen co zaklaply dveře ve druhém patře panelového domu, ozval se nelidský řev.

„Kde je Jana? Kde bydlí? Jestli nám to neřekneš, tak…!“ František K. stál jako zařezaný. Mlčel. „Mluv! Dělej, ty…“ stupňoval se verbální nátlak.

„Já nevím kluci. Přísahám, že nevím, kde bydlí! Nechte mě na pokoji! Nic nevím!“ bránil se napadený.

Na řadu přišla kovová trubka

Jen co to dořekl, zasáhla ho tvrdá rána pěstí do obličeje. Sesunul se k zemi. Nejagresivnější z násilníků, později zatčený policií, si pak odběhl pro kovovou trubku od vysavače a začal bezmocně ležícího muže mlátit hlava nehlava.

„Řekni nám, kde bydlí, nebo tě tou trubkou umlátím!“ křičel na nešťastníka. „Já to nevím! Nebijte mě! Netuším, kde Jana bydlí!“ zapřísahal zmlácený František K. své mučitele.

Jenže těm docházela trpělivost. Byli přesvědčeni, že použili ještě málo násilí, a proto muž odmítá prozradit to, co chtějí vědět. Odtáhli ho proto do koupelny. „Sprchovali ho proudem ledové vody. Pak mu potápěli obličej. Topili ho. On jim ale odpovědět nedokázal. Skutečně nic nevěděl,“ sdělil policejní vyšetřovatel.

Polomrtvého Františka K. odtáhli z koupelny do obývacího pokoje. Tam dostal další výprask kovovou trubkou. Jeho utrpení ale neskončilo. Putoval zpět do koupelny a musel absolvovat další sérii potápění obličeje pod vodu.

Už nikdy nebudeš chodit!

„Tak ty nám to neřekneš? To bych se na to podíval!“ vykřikl jeden ze zločinců a provedl něco, co by psychiatři zhodnotili přinejmenším jako sadistické jednání. „Strkal prsty do krvácejících ran a pak ho nutil pít vlastní krev. Přitom mu do úst naléval vodku. Pak ho znovu zbil tyčí. Poškozený při tom několikrát upadl do bezvědomí,“ pokračoval v hrůzném vyprávění kriminalista.

„Zločinci už nevěděli, co si počít, aby se dozvěděli kýženou informaci. Jeden z nich, kterého policisté později zatkli, pak údajně donesl dvě velké tašky a promluvil k vážně zraněnému: „Říkám ti to naposledy. Jestli nevyklopíš, co víš, zabiju tě, rozporcuju a hodím do popelnice. Mluv!“

Apatický muž v agonii nebyl už s to vypravit ze sebe cokoliv a násilníci to poznali. Pohrozili mu ještě, že mu zlámou nohu, kterou měl už jednou v minulosti zlomenou. „Už nikdy nebudeš chodit!“ zaslechl zkrvavený muž jakoby z dálky. Pak znovu upadl do bezvědomí.

Zachránili ho lékaři z Bulovky. Museli mu ošetřit zlomeninu lokte, klíční kosti a těžké pohmožděniny na celém těle.