Ten se od pondělka zpovídá u Městského soudu v Praze ze snad neotřesnějšího zločinu, jaký si lze vůbec představit. Z vraždy matky.

Podle obžaloby loni 4. září krátce před šestou ranní v ložnici domu v hostivařské Šafářově ulici ubil ženu hokejkou na hokejbal, poranil nožem nebo podobným nástrojem (na posteli měl totiž vyrovnané sekáček na maso, mačetu a sekyru) a smrt uspíšil ještě škrcením pomocí zauzlované šály. Zkrvavené tělo pak zabalil do igelitu a odvlekl na půdu.

Poškozenou usmrtil úmyslně, zvlášť surovým a trýznivým způsobem, a to s cílem získat majetkový prospěch, uvádí obžaloba. Obžalovaný brutální čin přiznává, majetkový motiv ale odmítá. Ne, o peníze nešlo, tvrdí muž, který podle vlastních slov neměl problém vyjít s výplatou. Jen z minulosti, kdy příjmy míval nižší, měl třicetitisícovou půjčku…

Mnoho výčitek

Co tedy bylo pohnutkou k napadení, při kterém ženě zpřerážel čelisti a polámal kosti lebky tak, že smrt podle znaleckého posudku už nebylo možno odvrátit? Dlouhodobé neshody a výčitky, trvá na svém Štěpán O. Osudné noci se prý s matkou setkal při cestě na záchod - a začala stará známá písnička.

On si pak zašel do sklepa pro víno, jednu láhev vypil -a pak si dal k snídani rizoto. Zklidnil se prý natolik, že před odchodem do práce zašel za matkou do ložnice, třebaže věděl, že ona obvykle vstává až hodinu po něm. „Říct jí čau," vysvětloval.

Znovu se ale nepohodli - a … „Prostě se stalo, co se stalo," vysvětloval mladík, kterého by na první pohled na násilníka tipoval málokdo. „Ona zase začala s těmi výčitkami - a já to prostě neunesl," nabídl vysvětlení, proč si došel do pokoje pro hokejku a přinesl prý i nůž.

„Já ji zabít nechtěl," tvrdí. „Zase jsem musel poslouchat, že všechno dělám špatně, že jsem k ničemu. Když tohle posloucháte deset let, nedá se to vydržet," prohlásil obžalovaný. Vraždu přiznává, ale zločin si prý pamatuje jen matně. Proč měla oběť v ústech roubík, prý netuší. A nevzpomene si ani, co dělal s nožem.

Sestra dům zamkla

Děsivé ráno ze svého pohledu přiblížila soudu také sestra obžalovaného. Když bratr vraždil, spala o patro níž - a probudily ji výkřiky, které nahoře provázelo dupání. „Dostala jsem strach a volala na policii, že brácha asi něco udělal mámě," vypověděla. Že je bratr schopen udělat něco hrozného, nepochybovala. V dětství ji prý napadl - a pak v dospělosti byl odsouzen za útok na babičku.

Jakmile bratr odešel - sám vypověděl, že po činu si dal tři panáky rumu a pak zavolal kamarádovi, který mu zadarmo přinesl pervitin - zamkla za ním. Teprve pak se odvážila jít nahoru. Ložnici rodičů našla zkrvavenou - a na půdě pak objevila zabalené tělo. Bratra, který se vracel, už domů nepostila. Odemkla až policii. Muž s krví na rukou mezitím zmizel, ale už po sedmi hodinách ho policisté dopadli. U kamarádů.

Případ se zdá být jasný - přesto ale muž, kterého psycholog Jiří Klose označil za bezohledného agresivního egocentrismu (který měl navíc problémy s návykovými látkami a zřejmě i s hazardem), u něhož jsou vyhlídky na nápravu mizivé, verdikt po prvním dnu jednání soudu nevyslechl. Protože se omluvil znalec psychiatr, předseda senátu Pavel Benda odročil jednání na druhou polovinu dubna.

Pokud by se soud ztotožnil s obžalobou, že trýznivá vražda byla spáchána ze zištných pohnutek, mohly by padnout i výjimečný trest.