Třiatřicetileté Martině Moláčkové ve středu odpoledne uložil 17,5 roku pobytu ve věznici se zvýšenou ostrahou za zištnou vraždu šperkařky bydlící v sousedství, kterou znala jako spolužačku svého otce a byla s ní v kontaktu už v minulosti.

Verdikt není pravomocný; konečné slovo bude mít odvolací senát pražského vrchního soudu. Obhajoba podala odvolání bezprostředně po vynesení verdiktu.

Podle obžaloby žena vraždila předloni 18. července v bytě, kde šperkařka bydlela a který současně sloužil i jako zlatnická dílna. Z výsledků znaleckých zkoumání plyne, že návštěvnice oběť praštila do hlavy, ústa jí zacpala dvěma roubíky, přetáhla jí přes hlavu igelitovou tašku, kolem krku omotala pánskou kravatu – a ženu ještě pořezala na zápěstích. Výsledkem bylo dlouhé a mučivé umírání.

Motiv nebyl osobní, ale loupežný: z bytu zmizely šperky za téměř 17 tisíc korun. Obžalovaná je měla předat svému známému (zřejmě šlo o muže, který jí dodával drogy). Ten je nechal roztavit a zpeněžil; utržit za drahý kov měl šest tisícovek.

Jen pár slov

Moláčková vinu odmítá. Trvá na tom, že nevraždila. Připustila pouze, že v bytě zavražděné byla na návštěvě. Jenom ale na skok, aby se domluvila na prodloužení řetízku, z něhož si v minulosti nechala odebrat některá oka. Padlo prý i pár slov o miminku a o porodu – opravu to ale nemohlo trvat dlouho, protože jen pár dní staré novorozeně zůstalo doma samotné.

Obžalovaná také nepopřela, že svému známému dala šperky na prodej. Žádný z nich ale podle jejích slov nepocházel z bytu zavražděné. Měla je prý doma z dřívějška, kdy pracovala jako servírka – a při úklidu se prý takové věci nacházely docela často; zvlášť pokud se v podniku předtím strhla nějaká mela.

Odmítla současně, že by v dané době potřebovala peníze na drogy. Ano, opravdu byla uživatelkou pervitinu – v těhotenství ale přestala. Šperky známému předávala proto, že mu chtěla pomoci ve finančních těžkostech.

Dostatek nepřímých důkazů

Trestní senát Hany Hrnčířové Moláčkové neuvěřil, stejně jako nevyslyšel námitky obhajoby hovořící chybějícím motivu i o nedostatečně vyšetřeném případu, kdy místo průkazných faktů podpořených jasnými důkazy je k dispozici jen konstrukce vytvořená policií. Soud má jasno: neexistuje sice přímý důkaz, vinu však potvrzuje ucelený řetězec důkazů nepřímých.

Klíčová byla svědectví nemohoucí matky zavražděné a jejích sousedů – byť nikdo z nich neviděl nejen samotný mord, ale ani pachatelku, jíž prý podle hlasu byla mladá žena. A z časového snímku jasně plyne: oběť zemřela během návštěvy Moláčkové, kdy se jiný možný pachatel v bytě nenacházel.

Podstatný byl také nález řetízku určeného k prodloužení: policisté ho objevili zapadlý za sedací soupravou. Přetržený. To podle soudu nesvědčí o přátelské návštěvě, ale o tom, že došlo k zápasu.

Čtěte také: Loupežnou vraždu šperkařky obžalovaná žena odmítá