Soud potvrdil 16 let vězení pro střelce z tramvaje 22

Trest je tak akorát

Čin, který nelze označit jinak než jako popravu, ale cizinec žijící s českou manželkou v naší metropoli popírá už od svého zadržení loni v březnu. „Došlo ke šlápnutí do tváře práva a spravedlnosti,“ prohlásil ve středu před odvolacím senátem Jiřího Lněničky. Toho ale nepřesvědčil. Podle soudcova mínění je verdikt městského soudu v pořádku. Vrchní soud tak zamítl všechna odvolání – včetně podání státního zastupitelství, požadujícího zpřísnění trestu o dva roky. „Šestnáctiletý trest je přísný – ale podle našeho názoru není nepřiměřeně přísný. A odvolací soud ho nepokládá ani za nepřiměřeně mírný, jak se domnívá státní zástupce,“ konstatoval Lněnička.

Konflikt v baru

Ani městský soud – stejně jako předtím kriminalisté z pražské mordparty a také státní zastupitelství – o vině obžalovaného cizince nepochyboval. Podle jeho verdiktu obžalovaný loni 4. února navštívil bar Ještěrka v Londýnské ulici na Vinohradech, kde se před půlnocí dostal do konfliktu s jiným návštěvníkem. O klasický hospodský střet horkých hlav ovšem vlastně ani nešlo. Pětatřicetiletý Pražan na něho pokřikoval, sprostě mu nadával – a podle svědků ho také vyzval, aby si šli spor vyřídit ven. Anglicky hovořící cizinec nereagoval. Městský soud dospěl k závěru, že protivníka pouze pozoroval, viditelně rozezlen, a v jeho hlavě uzrávala myšlenka na odplatu.

Máme-li věřit barmanovi, byl křikloun opilý jak zákon káže. Stálý zákazník, který se známým chlubil tím, že úspěšně prošel léčbou, jež ho zbavila závislosti na drogách, si prý dal dvacet grogů. Za večer tak prý vypil skoro litr rumu. Třebaže barman připustil, že i on sám tehdy během noci prolil hrdlem zhruba deset, ale možná i patnáct panáků kořalky, takže je na jeho soudy nutno pohlížet s rezervou, nemusí být daleko od pravdy. Leccos naznačují poznatky soudních lékařů. Ti v těle zastřeleného našli 2,43 promile.

Kulkou do hlavy

Na opilého protivníka si podle verdiktu městského soudu McCrae počíhal před barem. A když muž, jenž se k němu zachoval neuctivě, podnik opustil, vydal se zpovzdálí za ním. Oběť sledoval až na tramvajovou zastávku na náměstí I. P. Pavlova, kde budoucí cíl i střelec odděleně počkali na příjezd soupravy linky 22. Oba muži nastoupili do prvního vozu, v němž společně dojeli až na konečnou. Na zastávku Nádraží Hostivař. Tam střelec zhruba deset minut po jedné hodině přistoupil k oběti (jež mezitím usnula, a tak přejela stanici, na níž měla cestou k domovu vystupovat) a vystřelil z pistole přiložené za pravé ucho muže nenáviděného ze skutečně malicherné příčiny. Pak se z tramvaje smrti vytratil.

Spory o posudek

O motivaci činu nejsou podle soudce Lněničky pochybnosti. „Je tu řada svědeckých výpovědí o hádce v baru a výpověď svědka, který obžalovaného jednoznačně poznal,“ připomněl předseda senátu. Na vinu odsouzeného cizince, jenž podle znaleckých zkoumání použil k činu pistoli ráže 9 mm evidovanou na jeho manželku, v očích soudů ukazují nejen výpovědi svědků a záznamy bezpečnostních kamer zachycujících nástup do tramvaje, ale i další důkazy. Prim mezi nimi hrají pachová stopa z místa činu, nábojnice a vystřelený projektil zajištěné v tramvaji smrti, výsledky domovní prohlídky a závěry balistiků, kteří zajištěnou pistoli označili jako vražednou zbraň. Střelu, zdeformovanou tím, jak dvakrát prošla lebkou a pak se ještě zavrtala do rámu okna tramvaje, určili s padesátiprocentní jistotou, shoda v případě nábojnice pak dosahuje 100 procent. Obhájce Slováček, který v rámci přípravy na jednání leccos o balistice načetl v cizojazyčných materiálech, ale takové závěry označuje za nesmysl. „V kriminalistickém ústavu Praha nedokázali určit některé kontrolní nábojnice, které sami vystřelili – ale zrovna u nábojnice z místa činu je shoda se zbraní 100 procent,“ podivuje se advokát, jenž se marně dožadoval revizního posudku na jiném odborném pracovišti – nejlépe v zahraničí. „Je tu jen několik nepřímých důkazů, které svědčí o tom, že zločin byl spáchán – ale nikoli o tom, že ho spáchal obžalovaný,“ argumentoval.

„V tom baru jsem nikdy nebyl,“ přidává se McCrae, jenž tvrdí, že v průběhu vyšetřování docházelo k nezákonné manipulaci s důkazním materiálem a z balistické zprávy byly úmyslně odstraněny některé strany, aby bylo znemožněno odhalit, že jeho zbraň nebyla tou, z níž vyšla vražedná kulka.

„Smrt toho muže je tragédie, ale jsem přesvědčen, že je následkem jeho vlastní trestné činnosti. Důsledkem jeho předchozího nadužívání heroinu, který kupoval od albánských dealerů,“ připomněl McCrae, podle něhož byl zastřelený také zapleten do kšeftování s kradenými věcmi. Obhájce Jiří Slováček zase připomněl údajné konflikty oběti s lidmi z bulharské komunity. Podle obžalovaného nicméně policisté za přispění znalců z oboru balistiky manipulovali důkazy, aby ho takzvaně usvědčili – a měli případ vyřešený. A městský soud jejich počínání kryl.

Žádné pochybení

Takovýhle pohled na kauzu ale odvolací senát odmítá a vznesené námitky považuje za bezpředmětné. „Přezkoumali jsme rozsudek i řízení, které mu předcházelo – a soud prvního stupně nepochybil,“ konstatoval soudce Lněnička, jehož tým prý nenalezl nic, co by nasvědčovalo manipulaci s důkazy. V tom je ale v zásadním rozporu s advokátem Slováčkem. „Jsem přesvědčen, že v celém tomhle řízení bylo právo klienta na spravedlivý proces opakovaně porušeno,“ řekl obhájce novinářům při odchodu z jednací síně. „Se senátem se rozhodně neshodujeme na právním posouzení věci; řízení bylo plné procesních vad. „Budeme muset využít mimořádného opravného prostředku – nic jiného než podat dovolání nám nezbývá,“ naznačil Slováček, že bitvu argumentů ještě nepovažuje za dobojovanou. Natož za prohranou.

Čtěte také: Střelba v tramvaji? To já nebyl, tvrdí obžalovaný