Na údajné hrubé zacházení včetně bití a na poškození zvukové aparatury i dalších věcí si squatteři stěžovali u Městského soudu v Praze marně. Odnesli si poučení, že když vniknou do nemovitosti, s jejímž vlastníkem nejsou domluveni, a následně odmítnou respektovat pokyny policistů, musejí počítat s tím, že proti nim policie zasáhne a že skončí na služebně.

Soudkyně Naděžda Řeháková, která prozkoumala všechny předložené důkazy včetně videozáznamů zákroku pořízených policií i televizními kameramany, dospěla k závěru, že nebylo prokázáno nic, co by přesahovalo meze přiměřenosti.

Přesně to od počátku tvrdili i policisté: šlo o standardní zásah, na který došlo až poté, co nikam nevedlo vyjednávání s účastníky akce provázené výzvami, aby nelegálně obsazený objekt dobrovolně opustili. Podle soudního rozhodnutí nelze prokázat, že prezentovaná zranění vznikla v důsledku policejního zákroku.

Druhá strana hovořila o brutalitě

K policejní akci posuzované soudem v roce 2012 na přelomu června a července. Příznivci squattingu tehdy v opuštěné vile Milada pořádali vzpomínkovou akci připomínající výročí vyklizení tohoto legendárního pražského squatu před pěti lety, v roce 2009; také tehdy se zákrok setkal s kritikou a druhá strana hovořila o brutalitě.

Neúspěšní squatteři se hned po vynesení verdiktu netajili tím, že hodlají využít opravného prostředku v podobě kasační stížnosti do Brna; k Nejvyššímu správnímu soudu. Zřejmě budou zvažovat i to, zda ve svém podání neuplatní námitky také vůči soudkyni.

Řeháková totiž naznačila, že počínání squatterů, kteří prý nelegálním obsazováním nemovitostí chtějí upozorňovat na jejich zanedbávání a nevyužívání, vidí jako poněkud dětinské.

Squatteři jako nedospělé počínání spatřují naopak jednání developerů, investorů a vlastníků realit včetně státu, jestliže nechávají domy chátrat, nechávají je prázdné - a často jim nejde o kvalitu života lidí ani o městské prostředí, ale jen a jen o vlastní zisk.

Čtěte také: Squatteři opustili vilu Milada, nasazeno bylo sto policistů a vrtulník