Obětí se tehdy stal 44letý právník, kterého vrah zastřelil v jeho garáži v místě bydliště ve Výhledové ulici v Praze 5. Podle soudů, vycházejících z výsledků vyšetřování pražské kriminálky, Štalzer 19. května kolem poledního zastřelil nelegálně drženou pistolí svou oběť nedopatřením. Nejméně čtyři výstřely, z nichž smrtící byla rána do hlavy, prý představovaly tragický omyl. Štalzer, který nepopírá, že okolí místa vraždy před činem sledoval, měl prý v úmyslu zavraždit jiného muže. Německy hovořícího starožitníka a obchodníka se starožitnostmi, pro něhož kdysi pracoval, pak ale přišly velké rozpory – prý včetně výhrůžek a poškozování auta. A z pohledu vyšetřovatelů mohla být Štalzerovým motivem i snaha prospět dalšímu muži, který s oním starožitníkem dodnes vede spory o umělecká díla. Prospět muži, který mu měl pomoci s jeho novým podnikáním. Chtěl tedy zabít starožitníka, který před časem bydlel na stejné adrese, přičemž i po odstěhování zanechal na schránce své jméno – obětí se ale stal právník. Muž, který se shodou okolností se onomu starožitníkovi nápadně podobal.

Štalzer s rozhodností odmítá, že by měl s mordem cokoli společného. „Žádnou vraždu jsem nevykonal, nepřipravoval, ani se jí neúčastnil," zdůraznil před odvolacím senátem. Rozsudek označil jako „nespravedlivý" a „hlubokou křivdu". Možnost omylu vylučuje; starožitníka, jenž měl být podle policie i soudů skutečným terčem, prý dobře znal. Podle obhájce Jana Křivánka se střílelo v garáži zaplněné autem, kam pachatel stěží mohl vstoupit beze slova. Buď s pozdravem, nebo s vysvětlením přítomnosti, pokud šlo o cizího člověka. A z odpovědi by hned bylo poznat, že přítomen je rodilý Čech.

Muž v pozadí

Štalzer nepopírá, že do Výhledové ulice nainstaloval fotopast, která mu na mobil posílala snímky z místa. Odmítá ale, že by sledoval garáž oběti. Udělal to prý v rámci přípravy zakázky od bývalého klienta, kterého znal pod jménem Anatolij Valerián. Ten si objednal takzvané trasování přepravy cenin mezi Strakonicemi a Výhledovou ulicí – tedy vytvoření návrhu na co nejbezpečnější transport. A fotopast umístil tak, aby nebyla vidět a někdo ji neukradl. Ze stejného důvodu ji také instaloval v noci.

Pátrání po tomto muži nepřineslo žádný výsledek. A dokonce ani ve Štalzerových záznamech – jinak pečlivě vedených – se nenašlo nic, co by nasvědčovalo, že pro něj obžalovaný v minulosti pracoval. Chybí i jakýkoli kontakt. Obžalovaný ale trvá na svém. Ten muž existuje a objednal si práci. Zrovna v den vraždy s ním měl schůzku; měli se sejít u sjezdu ze silnice R10 na Radonice. Tam však čekal jen Valeriánův společník. Štalzer mu řekl, že ho právě trápí záchvat migrény a je mu špatně. Vzal si lék – a dostal něco na zapití. Pak ztratil vědomí – a po čase se probral na zadním sedadle svého auta kdesi uprostřed louky. S vypnutým telefonem, v němž, jak se posléze ukázalo, byl vymazaný jeden soubor – zvukový záznam z posledního setkání se starožitníkem. Obhájce Křivánek pak soudu naznačil, že se Štalzerovým vozem BMW X5, který svědek viděl poblíž místa činu (a auto si dobře zapamatoval kvůli velmi speciálním a nezaměnitelným tuningovým úpravám) musel do Výhledové ulice přijet někdo jiný. Skutečný střelec – nebo jeho komplic. Pokud snad byl na místě také Štalzer, pak jedině v bezvědomí; bez sebe a vleže na zadním sedadle. S tím, co se stalo v garáži, tak nemohl mít nic společného.

Odmítnutí soudu

Téhle verzi ale soudy nevěřily. Předseda odvolacího senátu Martin Zelenka se dokonce na adresu obžalovaného vyjádřil, že „dehonestuje svoji osobu na úroveň fantasty, kterému unikají reálné skutečnosti". „Obhajoba není ničím jiným než výmyslem, jemuž by příznačně slušel titul Legenda o Valeriánovi," zdůraznil Zelenka. Z jeho pohledu je situace jednoznačná: dopadený vrah nejprve nevypovídal – a po seznámení se spisem si vybájil verzi, v níž reaguje na policií zjištěné skutečnosti…

Zelenku neobměkčil ani fakt, že záruku za Štalzera nabídli soudu i bývalí politici – exministr školství, pedagog a kněz Petr Piťha a Jan Kalvoda. Ti prý vycházejí jen z dřívějších zkušeností s obžalovaným a ne z toho, co o něm proradilo dokazování v této kauze. Prý třeba netušili, jaký měl doma arzenál nelegálně držených zbraní.

Štalzer se k nedovolenému ozbrojování skutečně přiznává. Nepopírá, že bez povolení přechovával doma samopal vzor 58 se dvěma zásobníky, brokovnici s odlomenou pažbou a loveckou kulovnici. Pořídil si je prý proto, aby mohl chránit sebe a svou rodinu, když čelil výhrůžkám. Hrozby nejasného původu přičítal starožitníkovi, jehož jméno se krvavým příběhem táhne jak červená nit.

Důkazů už prý bylo dost
Za situace, kdy neexistuje řádný přímý důkaz, jen důkazy nepřímé, se obhájce Jan Křivánek se domáhal dalšího zkoumání okolností vraždy. Nové dokazování by podle něj mělo prokázat klientovou nevinu a omyl policie, která se po nalezení podezřelého vzdala sledování dalších možných vyšetřovacích verzí. Přesvědčit odvolací senát, aby případ vrátil k novému projednání městskému soudu, se mu ale nepodařilo. „Rozsah dokazování není bezbřehý a rozmělňování kauzy navrhováním dalších důkazů a jejich opakování slouží pouze k odvádění a zatemňování pozornosti," konstatoval předseda odvolacího senátu Martin Zelenka.