Loupežnou vraždu šperkařky obžalovaná žena odmítá

Klenoty pak podle státní zástupkyně Taťány Zmatlíkové měla předat muži, kterého obžalovaná sama označila za dlouholetého a velmi dobrého známého – přičemž po otázkách předsedkyně senátu Hany Hrnčířové připustila, že to byl muž, od kterého získávala drogy.

Soudkyně ji totiž cílenými otázkami přiměla říci i to, co Moláčková sama nezdůrazňovala: v minulosti, kdy pracovala jako barmanka a obsluha v herně, se zapletla s pervitinem; intenzivně tehdy také hrála na automatech. Prý s představou, že tak může přijít k velkým penězům – avšak zůstaly jí jen půjčky a dluhy.

Jen „velká lež"

Jakýkoli podíl na vraždě nicméně obžalovaná odmítla. „Je to velká lež," zhodnotila obžalobu přednesenou Zmatlíkovou. Jedinou pravdou prý je to, že u zavražděné byla osudného dne na krátké návštěvě. Z bytu rodičů, kde přebývala, si tam odskočila jen na chviličku; měla to prý asi 200 metrů. Podle vlastních slov chtěla jen předat svůj řetízek, který si přála prodloužit doplněním několika oček, jež také přinesla (v minulosti tento řetízek – a také shodně vypadající náramek, který s ním byl v sadě – totiž naopak nechávala zkracovat). Pochlubila se také fotografiemi v mobilu zachycující její miminko; holčičku, kterou porodila o šest dní dříve. Dlouho se ale nezdržovala, protože spícího kojence nechala doma samotného.

V jednací síni opakovaně odmítala, že by to byla ona, kdo šperkařce ublížil. „Měla jsem ji ráda," zdůraznila s tím, že neměla důvod ji zabít. K žádné hádce nedošlo – a vypořádat se s velkými dluhy prý Moláčkové pomohla její maminka. Před porodem si ještě přivydělávala brigádou v květinářství – a na mateřské dostávala od přítele pětistovku kapesného měsíc. „Byla jsem pyšná, když jsem utratila jen stovku," pochlubila se vazebně stíhaná žena u soudu. Obžalovaná odmítla i to, že by loni v létě potřebovala peníze na drogy. Pervitin prý v době těhotenství ani po porodu nebrala. Jen dříve – a pak si prý zase dala až s odstupem, když byla utahaná péčí o dítě.

Proces pokračuje

Kde je pravda, rozhodne soud až později. Během prvního jednacího dne verdikt nepadl; soudkyně Hrnčířová hlavní líčení odročila kvůli dalšímu dokazování. V případě uznání viny může být za vraždu s majetkovým motivem provedenou obzvlášť trýznivým způsobem ve hře trest odnětí svobody v trvání 15 – 20 let nebo i trest výjimečný – tedy v délce až 30 roků (teoreticky i doživotí, pro jehož udělení by však zřejmě nebyly splněny podmínky).

Jisté je, že žalobkyně Zmatlíková nemá o vině pochybnosti. Obžalovaná během návštěvy hostitelku opakovaně praštila do hlavy, do úst jí nacpala roubíky z igelitového pytlíku a textilního kapesníku, na hlavu uvázala igelitovou tašku, kolem krku omotala pánskou kravatu, kterou zauzlovala a konce odstřihla – a šperkařku ještě pořezala na zápěstích. Oběť se podle obžaloby dusila desítky minut – a dlouho, dlouho zůstávala při vědomí.

Podle žalobkyně odnesla obžalovaná mobil oběti a šperky; prsteny, náušnice a řetízek dohromady za bezmála 17 tisíc korun. Vesměs šlo o zlato patřící babičce přítele obžalované, které Moláčková dříve přinesla kvůli vyčistění a opravám. Vše prý předala známému s tím, že jde o dědictví po jejích prarodičích. Dotyčný pak zlato prodal v obchodě v Soukenické ulici a bylo roztaveno. Měl získat šest tisíc korun.

Vysvětlení? Půčka!

To, že muži nějaké cenné kovy předala, Moláčková nepopřela. Trvá ale na tom, že to bylo ze zásob, které schovávala v šejkru, kde měla uloženy věci z barmanských dob – potrhané řetízky a ztracené náušnice nalezené po řádění hostů nebo šperky, které návštěvníci herny dali do zástavy a už si je nevyzvedli. Odmítla také, že by to bylo za drogy (ty od něj dříve skutečně odebírala) – šlo prý o půjčku kamarádovi, který měl problém, protože zaměstnavateli prohrál tržbu z parkoviště.