Odvolací senát nepochybuje o tom, že skutečně v roce 2005 spolupracovali s již dříve odsouzenými členy drogového gangu a opakovaně převáželi pervitin do Německa, jak uvádí obžaloba. Stejně jako o tom, že mezitím si ještě stihli odskočit do rakouské Vídně, odkud přivezli igelitku zaplněnou blíže neupřesněnými dogami – a tu pak na parkovišti u hotelu Hilton předali jednomu z kompliců. Za každou z cest, absolvovanou vždy nejméně s půlkilogramovým nákladem drog, měli podle verdiktu soudu dostat minimálně stoeurovou odměnu. Od ledna do května roku 2005 přitom dvojice pašeráků absolvovala přes deset cest.
Oba obžalovaní nevypovídali před ústeckým krajským soudem, který se jejich kauzu zabýval v první instanci, a také v Praze se k projednávaným již osm let starým skutkům nevyjadřovali. Mluvit nechali jen své advokáty. Ti se sice sice snažili zpochybnit zjištění detektivů Národní protidrogové a centrály a označit je jako poznatky nedostačující k uznání viny a k odsouzení – se svými argumenty ale nepochodili. „Nelze před orgány činnými v trestním řízení stavět nesplnitelné požadavky, pokud jde o zjištění absolutní pravdy," odmítl snahy obhajoby zpochybnit výsledky šetření předseda odvolacího senátu Ľubomír Klimáček.
Odpověděl tak na výtky, které v jednací síni přednesl Koštejnův advokát Jaroslav Jankrle. Tomu se nezamlouvá zejména nedostatek zjištěných podrobností u konkrétních skutků. Zvlášť hned u první cesty z 27. ledna: obžalovaní tam jeli blíže neupřesněným autem, přes nezjištěný hraniční přechod, aby přesně neurčené množství metamfetaminu, nejméně 500 gramů, předali neznámým osobám. Jinak jsou většinou zmapovány využité hraniční přechody a používaná auta, která obžalovaní vystřídali tři. To, kdo v Německu drogy odebíral, se ale nepodařilo zjistit ani v jednom případě. A ani objemy zásilek nejsou jasné; advokát míní, že údaj „nejméně 500 gramů", spojovaný se všemi cestami, kriminalisté odvodili od poslední, třinácté výpravy. Třináctka se pro pašeráky ukázala býti nešťastnou. Spadla klec; v Německu byla dvojice zadržena i s drogovým balíčkem o hmotnosti převyšujícím 600 gramů a – a následně také odsouzena.
Obhájce Jankrle by od policejního útvaru, „který má rozpočet jako krajské město", očekával přesnější údaje: podrobnosti, fakta a detaily. A také důkladnější a přesnější rozpracování důkazů – zvlášť když trestní řízení začalo až 13. září 2007. S více než dvouletým odstupem od spáchaných činů, mapovaných odposlechy telefonů i sledovačkou osob. Místo toho se podle advokátových slov dostaly do obžaloby „dohady" a „tušení souvislosti". „Není možné legalizovat neschopnost policie," přesvědčoval advokát v jednací síni. A například z odposlechů telefonů prý vůbec nevyplývá, že měl být domlouván transport drog. Hovoří se v nich přece o výjezdu kvůli malování!
Soudce Klimáček však takovéhle námitky odmítl. Hodnocení dostupných důkazů v jejich souhrnu umožňuje podle jeho slov „dospět ke skutkovým závěrům, o kterých nejsou důvodné pochybnosti". Jinými slovy – přesvědčení senátu o vině obžalovaných obhajoba nezviklala.
Ostatně – i před cestou, při níž byli obžalovaní zadrženi s drogami v autě, se v telefonech hovořilo o malování. A v autě se nenašla jediná věc, kterou by bylo možno považovat za malířské náčiní či pomůcku. Klimáček, jehož senát se na drogové kauzy specializuje, v té souvislosti připomněl, že se v odposleších ještě nikdy nesetkal s tím, že by delikventi mluvili přímo o drogách. „Vždy je to zabaleno do jiných slovíček; v tomto případě bylo krycím názvem pro převoz drog malování," konstatoval předseda senátu.