Muž, který byl podmínečně propuštěn z vězení po odsezení poloviny 14letého trestu, trvá na své nevině. A zdůrazňuje, že postupně vyplouvá na světlo, že se věci měly jinak, než jak se jevily v době, kdy on a další muži, z nichž většinu vůbec neznal, vyslechli odsuzující verdikt.

Tento podnikatel, jenž podle verdiktu krajského soudu z roku 2007, potvrzeného odvolacím senátem pražského vrchního soudu i dovolacím senátem soudu nevyššího, měl být v úzkém kontaktu s někdejšími policisty Josefem Opavou a Petrem Koňaříkem, kteří podle několika dřívějších verdiktů s berdychovci úzce spolupracovali. Údajně gang nejenom společně zásobovali důvěrnými informacemi z policejních databází, ale také lupičům obstarali skutečné policejní uniformy (opravdu využité při několika přepadeních) i další vybavení, poskytovali krytí jednotlivých akcí a pomáhali členům gangu vyhýbat se trestní odpovědnosti. Za to měli Žalud a dvojice policistů dostávat třicet procent z kořisti.

Vše prý byla lež

„Nic z toho není pravda,“ řekl Žalud soudci Ivo Zelinkovi. „Vinen se necítím, nikdy jsem od Berdycha nedostal ani korunu. Vše bylo vykonstruované, byla to lež,“ zdůraznil. Jedním dechem připomněl, že na své nevině trvá od počátku – nyní však, když byl podmínečně propuštěn z vězení, hodlá napnout všechny síly, aby získal důkazy, které jeho jméno očistí. „A já je seženu a předložím,“ prohlásil v jednací síni.

Už když seděl v kriminále, dokázal ostatně díky kontaktům s dalšími vězni a korespondenci s jinými, s nimiž se nesetkal osobně, soustředit úctyhodné množství písemností. Zejména dopisů i tvrzení v podobě čestných prohlášení, které v případě, že by sdělení byla pravdivá, vnášejí mnohé známé události do nových souvislostí. Či minimálně hovoří o tom, že za zločiny gangu stojí i další lidé, jejich činnost dosud zůstávala mimo oficiální pozornost vyšetřovatelů i justice.

Tohle zvážit je úkolem Zelinkova senátu. Objevily se v případu nové skutečnosti, které by soud opravňovaly kauzu znovu otevřít a obnovit dokazování? Zatímco podle státního zástupce Tomáše Milce pouze opětovně zaznívají tvrzení, s nimiž se soudy již v minulosti vypořádaly, Žalud trvá na svém. A je přesvědčen, že ve 13 listinách, které soudu předložil, i ve výpovědích slyšených svědků zaznívá dostatek argumentů včetně konkrétních jmen, které vyžadují důkladné prověření.

Nové pohledy

Důvodem k novému otevření případu by z jeho pohledu měly být už rozdíly ve výpovědích některých aktérů, kteří jinak hovořili během líčení s 19 osobami před krajským soudem, kdy byl odsouzen i on, a zcela pak stejné události popisovali s odstupem u pražského městského soudu, kde se některé bezrdychovské kauzy samostatně projednávají ještě do současnosti. V jeho prospěch by prý měly hovořit také záznamy odposlechů telefonických hovorů pořizovaných kriminalisty, které sice byly zlikvidovány – jejich přepisy se ale nedávno měly najít během policejní razie na Vrchním státním zastupitelství v Praze. A něco z těchto odposlechů prý zůstalo založeno také v některých samostatně vedených trestních spisech.

Žalud má jasno: vyjde-li najevo skutečná pravda, bude zřejmé, že on se žádné pomoci k trestnému činu loupeže, spáchané ve prospěch zločinného spolčení, nedopustil. A třebaže se prý nechce zastávat expolicistů Opavy a Koňaříka, zřejmě bude třeba nově pohlížet i na jejich činnost. Gang sice skutečně napojen na policisty byl, provázanost fungovala i do nejvyšších pater – hlavními figurami však byli úplně jiní lidé. Včetně těch, kteří dodnes zastávají vlivné posty. I to je podle něj důvodem, že ačkoli mnohé z údajů, které on nyní předkládá soudu, nejsou pro kriminalisty novinkou, nikdy se nic nevyšetřilo.

Jen podobná osoba

Ústy svých informátorů, mezi nimiž figurují nejen bývalí spoluvězni, ale zejména Tomáš Půta (proslavený společně s Marošem Šulejem útěkem do Irska), s nímž udržuje písemný kontakt, naznačuje Žalud vazby gangu nejen na muže zákona, z nichž jisté kruhy prý zřejmě využily kauzu berdychovců k vzájemnému soupeření v řadách policie. Soudu předložil také prohlášení o údajných kontaktech zločinců s některými lidmi z vrchního soudu, kdy se schůzky měly odehrávat i v restauracích v nejbližším okolí soudní budovy na Pankráci, či konkrétní údaje k údajným vazbám na někdejší pražského radního.

Žalud se pouští do války „proti všem“, a věří, že s odstupem času nalezne stále více lidí ochotných sdělit, jak vše bylo doopravdy. A třeba i prozradit totožnost jakéhosi „Šediváka“ – muže, který se na řízení činnosti gangu podle jeho informátorů skutečně podílel, jezdil Berdychovou octavií se stříbrnými klikami a zrcátky – a který je mu skutečně nápadně podobný. Podle Půtova dopisu nicméně prý jeho skutečné jméno znají jen „Beďar a Norbert“ (zřejmě míněni členové gangu Berdych a Köhler).

Jenom spiklenecké teorie?

Soudu Luděk Žalud naznačil, že bitva, do níž se pouští, není z jeho pohledu jednoduchá. A ani bez obětí. Zemřelo již několik lidí – výslovně zmínil jednoho z berdychovců, který prý ve vězení vydechl naposledy ve chvíli, kdy se rozhodl promluvit. Uzavřeno jako sebevražda. Upozornil i na podivnou sebevraždu důstojníka pražské policie, který zemřel v oprátce a četnými bodnými ranami po celém těle. Rodina expolicisty Josefa Opavy měla vážnou nehodu, když někdo povolil šrouby na jejich autě – a povolené šrouby odhalila i jeho vlastní manželka… „Jistý funkcionář ČSSD sepsal – asi jako svou pojistku – jak státní zástupci brali úplatky, jak byl použit Čistič na zastřelení pana Mrázka, jací soudci za tím stojí,“ prohlásil Žalud a naznačil, že v pozadí kauzy, jíž se stal součástí, se nejedná jen o desítky milionů z berdychovských loupeží. Jde prý o daleko rozsáhlejší trestnou činnost: o vytunelování ČSAD v Ústí nad Labem, o zakázky na tanky pro ukládání pohonných hmot, o miliardová konta v zahraničí…

Podobná slova ovšem nejsou v jednací síni zase tak výjimečná. Tím, že se stali obětí spiknutí mocných stojících v pozadí, se hájí leckteří pachatelé závažných zločinů. A celkem shodně vyprávějí, že Oni, postavy v pozadí, které řídí mašinérii světa velkého zločinu, dokážou dostat za mříže – napřed do vazby do vazby a poté do kriminálu – ve velmi krátké době kohokoli.

Žalud ale trvá na svém. Nevinen. „To, že jsem Davidu Berdychovi půjčoval peníze a můj syn se s ním kamarádil, že mě ještě nedělá pachatele,“ podtrhl. Když se teď ocitl na svobodě, mohl by prý už žít v klidu – to ale nechce. Míní se očistit. „Když má člověk pořád poslouchat, jak to všechno organizoval a jaká byl lump, motá se z toho hlava,“ prohlásil propuštěný vězeň.

Zda mu dá novou příležitost bít se za svou pravdu v jednací síni, by soudce Ivo Zelinka měl rozhodnout v pátek.