Já jsem se bránil, řekl obžalovaný z ubodání bezdomovce

Pokud by se s tímto hodnocením žalobkyně ztotožnil i trestní senát v čele se soudcem Stanislav Králíkem, v případě uznání viny by obžalovanému hrozilo 15 – 20 let za mřížemi nebo i výjimečný trest.

Osmadvacet ran

Třiačtyřicetiletého bezdomovce, který byl u něho na návštěvě v bytě v Horoušanské ulici v Hloubětíně, Vorlíček podle obžaloby ubodal v přesně nezjištěné době na konci listopadu. Podle Murínové došlo během společného popíjení alkoholu k rozepři, která vyvrcholila nebývale brutální agresí. Napadeného návštěvníka měl obžalovaný nejprve udeřit do rtu a dolní čelisti, poté odříznout boltec pravého ucha a následně ho opakovaně opakovaně řezat a bodat. Do hlavy, paží, rukou, stehen a holeně napadenému muži podle obžaloby zasadil 28 ran!

Žádná z nich ale nebyla smrtelná, uvedl v jednací síni soudní lékař Jiří Hladík. V případě včasného poskytnutí péče se podle jeho slov dalo smrti zabránit. Napadený však zemřel. Vykrvácel. „Trvalo to desítky minut, možná několik málo hodin," konstatoval Hladík.

Pohřeb do škarpy

V posledních fázích života už nicméně umírající zřejmě byl v bezvědomí.

Muže krvácejícího ze zranění, která podle Murínové byla velmi bolestivá a vznikala v delším časovém intervalu, nechal útočník ležet v chodbě bytu. Až po několika dnech tělo zabalil do povlečení a deky. Děsivý balík, na který ještě natáhl pytle, poté muž s postavou střízlíka vystěhoval ze čtvrtého patra – a na kárce jinak používané při sběru papíru a železa odvezl do odlehlé Postřižínské ulice. „Tam tělo poškozeného pohodil do příkopu," uvedla žalobkyně Murínová.

Neznámý známý

„Vzpomínám si na to ucho a na dvě bodnutí do hýždí," přiznával Vorlíček v jednací síni. Kolik ran měl zavražděný na těle doopravdy, se prý dověděl až na kriminálce, když byl asi po dvou měsících zadržen. Toho, jak bylo tělo oběti zřízeno, si prý nevšiml ani osudného dne, ani posléze, když je odklízel z místa činu. Sice to nevyslovil – z jeho slov nicméně vyplývalo jediné: do útoku se musel zapojit ještě další muž; na návštěvě totiž tehdy údajně byli bezdomovci dva. Toho druhého moc nezná; jen křestním jménem: Josef. A kdy z bytu odcházel, vlastně nedokáže říct…

Účelová výpověď, která, myslím, bude vyvrácena, řekla k tomu novinářům žalobkyně Murínová. Dvojice návštěvníků nicméně figuruje v celém příběhu, který muž, u něhož bezdomovci opravdu často nacházeli útočiště, soudu nabídl – byť poněkud nesouvisle. Dříve úspěšný muž byl s lidmi pohybujícími se na okraji společnosti v úzkém kontaktu. V posledních letech zůstával bez práce a holdoval alkoholu – a často s nimi vyrážel na výpravy za čímkoli, co by se dalo odvézt do sběrny. Byť jeho samotného sestra nechala zadarmo bydlet v bytě, který jí patřil, a ještě mu přispívala finančně, aby mu přilepšila k sociálním dávkám od státu.

Celé litry alkoholu

Vorlíček nepopírá, že si na události tragického dne vzpomíná jen matně; měl dost upito. „Ráno litr vína, pak jsem pil víno celý den – vypil jsem tak pět šest sedm litrů – a k tomu ještě nějakou vodku; vypily se dvě půllitrové lahvinky. Ale já sám ne; vypil jsem tak půlku," přiblížil svoji konzumaci muž, který se už v minulosti dvakrát ambulantně podrobil léčbě závislosti na alkoholu. Když se v jeho bytě strhla mela, bylo to prý právě konflikt mezi oněmi dvěma návštěvníky. „Hádali se mezi sebou – já byl v kuchyni; připravoval jsem pití a příbory," řekl soudu. Později dodal, že viděl, jak návštěvníci šermují s příborovými noži.

Terčem nadávek a následně i fyzického napadení ze strany zavražděného se prý pak stal i on sám. Snad mělo dojít i k házení nožů. „Já jsem se bránil," prohlásil. To, že by zavražděný dostal pěstí do brady, odmítá – to prý spíš „ten druhý".

Okolnosti odříznutí ucha a jeho vyhození z okna Vorlíček vysvětlit nedokázal, popřel ale svoji dřívější výpověď z policejního protokolu. Po zadržení totiž hovořil o „hře na indiány". „To jsem byl ještě opitej a stál tam policajt a takhle na mě dělal prstem, že musím vypovídat to, co jsem řekl paní komisařce," vysvětloval v jednací síni. „Já mu nechtěl ublížit; to není normální," vykládal. Na otázku soudce Králíka, jak reagoval poškozený, odpověděl: „On řekl To je dobrý – nebo tak nějak." Prý se totiž ptal, jestli má volat doktora. Krvácejícímu muži pak omotal hlavu ručníkem. Modrým, připomněl obžalovaný. Zraněný se pak byl ještě omýt ve vaně – a pak s ním byl v předsíni.

Ranní překvapení

Muže, který se třásl a stěžoval si na chlad – to jsou podle primáře Hladíka typické příznaky šoku z krevních ztrát – Vorlíček podle vlastních slov přikryl na podlaze lůžkovinami a vedle postavil láhev piva. Následně si odskočil do večerky koupit víno – a šel spát. Ráno pak zjistil, že návštěvník nežije. „Říkám vstáváme, jdem pro železo, ale on se nehýbal; byl mrtvý. Já si zase šel koupit víno," vypověděl obžalovaný v jednací síni. Posléze upřesnil, že přikrytého muže vůbec neodkrýval; pouze nohou strkal do nohou vyčnívajících pod pokrývkou. A neodkryl ho po celou dobu. Ani když po několika dnech – prý tak třech nebo čtyřech – tělo balil a chystal k odstranění. „Já nevěděl, co mám dělat; jestli zavolat policajty. Pak jsem to odvez´. Střízlivej bych to neodvez´," vysvětloval své počínání.

Verdikt až později

Jednání soudu původně rozplánované do pátku bude muset být odročeno. Verdikt padne později kvůli tomu, že se nepodařilo sehnat některé svědky z prostředí známých obou mužů – a hlavně kvůli omluvě znalce z oboru psychiatrie. Bez jeho osobního slyšení se přitom hlavní líčení neobejde.

Už ve chvíli, kdy ve čtvrtek představoval závěry svého posudku psycholog Jiří Klose, se kolem znaleckých vyjádření strhly v jednací síni debaty. Zvláště se týkaly teze o tom, že naděje na resocializaci je téměř vyloučena. Posuzovaný již opakovaně prokázal, že alkohol u něj snižuje soudnost a vede k ventilování negativních emocí; opilost a afekt pak dávají průchod agresivitě. „Nelze vyloučit spáchání obdobného trestného činu," poznamenal Klose s tím, že navrhuje nařídit protialkoholní léčení ústavní formou.