„Psycholog Slavomil Hubálek uvedl, že když s kolegyní od klienta odcházeli po dvouhodinovém vyšetření, měli dojem, že odcházejí od v podstatě dobrého člověka. A i já mohu potvrdit, že jsem měl – a to opakovaně – stejný dojem: že se jedná o člověka dobrého," maloval obhájce Plachetka idylický obrázek.

Odvolací soud ale neobměkčil – a nepřesvědčil ho ke zmírnění trestu ani apelem, „aby senát zvážil, že každý člověk zasluhuje dobrodiní". Vrchní soud odvolání Semanského zamítl. Potvrdil tak verdikt odnětí svobody na doživotí, vynesený loni v listopadu královéhradeckým krajským soudem. Doživotní trest je podle předsedkyně senátu Jaroslavy Maternové na místě, jestliže byl uložen za několik činů provedených zvlášť zavrženíhodným způsobem a ze zavrženíhodné pohnutky, jejich důsledkem byl závažný a neodčinitelný následek – a také je na místě zajistit ochranu společnosti před podobně bezcitnými a otrlými lidmi, kteří hledí výhradně na svůj prospěch.

Odstrašit trestem

Soudkyně Maternová také připomněla, že slitování nad vrahem seniorů, jimž kvůli Semanského touze po penězích nebylo dopřáno, aby si v klidu užívali důchodu, není na místě už s ohledem na generální prevenci. Za situace, kdy se důchodci stále časněji stávají oběťmi pachatelů, jimž jde o majetkový prospěch, je prý na místě vyslat jasný signál. „Je třeba ukázat přísným postihem, že stát takové chování nemůže žádným způsobem tolerovat," zdůraznila předsedkyně odvolacího senátu. A zvlášť prý ne v případech, kdy se jedná o útoky na lidi přímo v jejich bytech, které by měly nabízet pocit jistoty a bezpečí.

Rdoušení příbuzných

Semanský zahájil vražednou kariéru zločinem, který zřejmě předem naplánoval. Zaútočil 30. září 2009, kdy se rozjel do Sudkova na Šumpersku za strýcem, který se o něj v dětství staral. Třiasemdesátiletého muže požádal o půjčku na splacení dluhů. Když se setkal s odmítnutím, vzal si peníze po zlém. Strýce srazil pěstmi na zem a pak ho asi deset minut rdousil. Tělo oběti poté odtáhl do kuchyně ke skříni s novinami, které zapálil; požárem, který způsobil škodu za 22 tisíc korun, se snažil zločin maskovat. Tenhle mord, první násilný čin v jeho životě (do té doby byl Semanský stíhán a potrestán pouze za podvod) mu vynesl 90 tisíc korun.

Svůj zločin kamufloval i ve druhém případě. Vraždil 20. února 2011 na Rychnovsko, kde se jeho obětí zhruba půl hodiny před půlnocí stal bratr jeho nevlastního otce, s nímž žil vrah pod jednou střechou v obci Lípa nad Orlicí. Oběť zamordoval po příjezdu z Prahy, aby zakryl svou majetkovou trestnou činnost. Sedmašedesátiletý muž mu totiž řekl, že ráno půjde na policii a podá na něj trestní oznámení kvůli drobným krádežím. Semanský ho umlčel provazem, který mu zezadu obtočil kolem krku – a zhruba čtvrt hodiny škrtil. Tělo pak zastlal do postele – a další den pak hodil do studně na předzahrádce. Důvod vraždy? Pachatel se prý chtěl vyhnout vězení, protože za mřížemi by se nevídal s dcerou…

Pachatel se vrací

Třetí obětí se stala bývalá sousedka z Týniště nad Orlicí. Čtyřiasedmdesá­tiletou vdovu trpící rakovinou si Semanský vybral hlavně proto, že žila v domku u lesa na konci ulice, kde bylo v noci liduprázdno; pouze přes den tam pejskaři chodili venčit své mazlíčky. A předpokládal, že u ženy najde peníze. Jeho bývalá družka (která už nežije, jelikož spáchala sebevraždu) si k této ženě často chodila půjčovat peníze.

Poprvé zde Semanský udeřil před předloňskými Vánoci. Bylo to 21. prosince 2011, kdy čtvrt hodiny před šestou ranní rukojetí nože, kterým se vyzbrojil, rozbil skleněnou výplň dveří, otvorem, prostrčil ruku a odemkl si klíčem zastrčeným v zámku zevnitř. Po seniorce, kterou hlukem probudil, pak muž s maskou a v rukavicích, ozbrojený kudlou, požadoval peníze. Vystrašená žena sáhla do kuchyňské linky a dala mu 9400 Kč. Tentokrát přežila.

Na stejné místo se ale Semanský vrátil již 18. ledna 2012. Rovněž kolem šesté ranní rozbil okno sklepa, do domu se ale nedostal. Narazil na zamčené dveře. Zkusil to tedy stejně jako posledně. Ale ouha: klíč v zámku tentokrát chyběl. Uspěl až napotřetí, po rozbití okna ložnice. A opakoval se známý scénář se žádostí o peníze. Dva a půl tisíce, které mu žena vydala z kuchyňské linky, ale lupiče neuspokojilo. Seniorka musela ještě sáhnout do nočního stolku v ložnici, odkud pachateli vydala pět tisíc.

Život si tím ale nezachránila. Semanský ji kvůli tomu, aby nemohla volat o pomoc, nacpal do skříně plné šatstva, kterou uzamkl. Bohužel se jednalo o poctivou truhlářskou práci, bytelnou dřevěnou almaru ze třicátých let, ze které se vetchá stařenka neměla šanci dostat. A co hůř: dovnitř nepronikal žádný vzduch! Nejpozději v osm hodin tak byla žena mrtvá. Podle znalců ale ve stísněné temnotě prožívala desítky minut mučivých traumat z bezvýchodnosti situace, než se ve vydýchané rakvi nastojato dostavilo milosrdné bezvědomí.

Marná obhajoba

„Myslel jsem, že ji někdo uslyší a pomůže jí," hájil se Semanský, že způsobit smrt seniorky neměl v úmyslu. „Nechtěl jsem ji zabít, sousedku jsem měl rád. Je mi to strašně líto; nevěděl jsem, že se v té skříni udusí," zopakoval v úterý v jednací síni to, co tvrdí od počátku. Jinak ale neprojevil ani náznak emocí. A soudy mu neuvěřily. Vždyť ženu podle vlastních slov zavíral do skříně proto, aby ji nikdo neslyšel – těžko tedy mohl spoléhat na to, že ji někdo uslyší a pustí ven. A koho asi tak bylo možno očekávat v domě, kde žena žila sama, nadto stojícím na odlehlém místě? I v tomto případě tedy musel být se smrtelným následkem srozuměn…

Okolnosti vražd členů rodiny nezpochybňoval ani obžalovaný, ani jeho advokát. Pouze v případě třetího skutku se obhájce Plachetka snažil přesvědčit soud, že na tento čin nelze pohlížet jako na mord. Podle něj šlo „jen" o loupež se smrtelným následkem. Plachetka se také snažil argumentovat závěry znalce Hubálka, že opakování zločinů je u Semanského nepravděpodobné, a tak by bylo možno uvažovat i o kratším trestu; doživotí prý k ochraně společnosti není nutné. Na jeho argumenty ale odvolací senát nepřistoupil.

Potvrzení trestu nepřekvapilo

„Usnesení odvolacího senátu není až tak překvapivé," naznačil obhájce Zdeněk Plachetka, že zamítnutí odvolání s klientem očekávali. „Je ale povinností advokáta využít ve prospěch klienta všech dostupných prostředků," konstatoval. Zda k nim řadí i podání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, ale neprozradil. „Musím se poradit s klientem," konstatoval s dodatkem, že podstatný vliv na rozhodování bude mít i odůvodnění, jaké soudci napíšou do písemného provedení verdiktu.

Spravedlnost funguje i potmě

Do projednávání otřesné kauzy nečekaným způsobem vstoupili dělníci pracující opodál. Odpoledne totiž překopli kabel napájející budovu vrchního soudu v Praze na Pankráci – a celý justiční areál zůstal na hodinu bez proudu. Ukázalo se, že spravedlnost sice není na baterky, ale umí si poradit i za situace, kdy nejde nahrávací zařízením, nefungují počítače – a dokonce se zastavil čas. I hodiny na stěnách totiž pohání elektřina. V jednací síni se objevil klasický mechanický psací stroj – a neobvykle potemnělou jednací síní se nad lejstry nesl dnes již neslýchaný úřednický klapot…