Kauzou se zabýval již potřetí; tentokrát z podnětu Jarochova odvolání proti zářijovému verdiktu Městského soudu v Praze. Ten vyměřil devítiletý trest, který si má Jaroch odpykat ve věznici s ostrahou; současně mu stanovil desetiletý zákaz práce s dětmi a mládeží a rozhodl, že dvěma poškozeným má být vyplaceno odškodnění po 50 tisících korun; další dva poškození pak byli se svými nároky odkázáni na občanskoprávní řízení. Tento rozsudek senát Jiřího Zouly v plném rozsahu potvrdil, když odvolání zamítl.

Jaroch, který je již 19 měsíců ve vazbě, trvá na své nevině. „Já nejsem špatný člověk; nedopustil jsem se ničeho z toho, co je mi kladeno za vinu," přesvědčoval odvolací senát. Marně. Podle jeho slov mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces, když se městský soud nezajímal o důkazy v jeho prospěch a hledal pouze potvrzení viny. „Nejsem souzen, ale odsuzován," posteskl si v jednací síni.

Kde je motiv?

O tom, že prvoinstanční senát postupoval jednostranně, hovořil i obhájce Michal Paule. Městskému soudu, před nímž se odehrál skutečný souboj argumentů různých znalců z oboru psychologie a psychiatrie, advokát vytkl především to, že po předložení revizního ústavního posudku, v němž experti z Bohnic podle něj konstatovali, že Jaroch netrpí žádnou poruchou ani úchylkou, která by mohla sexuální útoky na dorostence vysvětlovat, nedokázal najít rozumné vysvětlení počínání, za které Jarocha posílá na dlouhé roky do kriminálu.

Paule má za to, že normální člověk by se mohl opít a v tomto stavu se ojediněle dopustit hanebného pochybení – ale že by takové jednání opakoval v průběhu let desetkrát? „Mám tu znalecké vyjádření, podle něhož je to téměř vyloučené," argumentoval advokát. Ten se také marně domáhal nového posudku na všechny poškozené. Vyšetřoval je totiž autor původního posudku na Jarocha, který se v jeho případě přiklonil k sexuální deviaci – tu však posudky dalších znalců odmítly. A Paule míní, že „kdo pochybil jednou, mohl chybovat i jindy".

Podle advokáta je nezbytné odhalit skutečnou příčinu projednávaného jednání. „Když to není osobnostní porucha mého klienta, tak co je za tím?" táže se. „Buď je tedy zvrhlý jinak – nebo je třeba zabývat se otázkou věrohodnosti. Tedy hledat motiv na straně poškozených a svědků, kteří vypovídají proti obžalovanému," naznačil obhájce své úvahy o možné pomstě či komplotu. Podle jeho slov by bylo na místě i doplnit dokazování například o výpis komunikace obžalovaného přes počítačový program Skype.

Vyplývá z něj, že si obžalovaný měl dopisovat s jedním z poškozených právě ve stejný den a hodinu, kdy podle obžaloby neměli sedět každý někde u počítače, ale měli se nacházet společně v jedné místnosti a na stejné posteli… Další kontakty, uskutečněné krátce po údajných činech, navíc podle obhájce svědčí o normální komunikaci mezi trenérem a jeho svěřencem – a nelze v nich nalézt ani stín údajně prožitého traumatu.

Vina bez pochyb

Na tyto argumenty se ale odvolací senát nepřistoupil. „Neshledali jsme žádné pochybení, soud provedl všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci," konstatoval Zoula a připomněl, že poškození vypovídali o různých skutcích prakticky totožně: vždy byli uložení k spánku v podnapilém stavu a pak přišel obžalovaný se svými choutkami. Navíc ústavní posudek, který hovoří o heterosexuální orientaci, připouští i náklonnost k velmi mladým dívkám – a od těch už v očích soudu k mládencům z chlapeckého družstva není zase až tak daleko.

Zoula také zdůraznil, že poškození jsou vesměs lidmi s nadprůměrným IQ, kteří studují střední nebo vysoké školy, kteří nemají důvod lhát. A z Jarochova klubu museli nedobrovolně odejít jen dva z devíti napadených mladíků. O tom, že se na akcích klubu popíjelo, a to včetně konzumace vodky či absintu, navíc hovoří i další svědci. Byť Jaroch (a stejně jako on také zástupci klubu a někteří rodiče) tvrdí pravý opak: své svěřence prý odrazoval nejen od alkoholu, ale i od kouření a drog.

Dokazování u soudu podle Zoulových slov nemůže být „bezbřehé" – to znamená, že nelze vyslýchat další a další svědky, kteří jsou postupně navrhováni. Zatímco soudci o vině nepochybují, advokát Paule chce dál bojovat i po vynesení pravomocného verdiktu a přeřazení Jarocha z vazební cely k výkonu trestu do běžné věznice (mimochodem – odsouzení, kteří přicházejí s cejchem pachatele sexuálních útoků na velmi mladé oběti, tam nemívají zrovna snadný život). „Podám dovolání k Nejvyššímu soudu ČR," prohlásil obhájce. Konečné slovo v ostře sledovaném případu tak budou mít soudci v Brně.

Verdikt bez vady

Obžalovaný, který od počátku odmítá jakoukoli vinu, dostal původně sedmiletý trest. To však soud vycházel z prvotních znaleckých posudků, které počítaly s deviací omezující rozpoznávací i ovládací schopnosti obžalovaného. Když nové posudky konstatovaly, že takovouto úchylkou netrpí, byl mu test o dva roky zpřísněn. Podle odvolacího senátu tento trest, vyměřený jen mírně nad polovinou sazby stanovené trestním zákoníkem (5 – 12 roků odnětí svobody), není nepřiměřeně přísný, ale odpovídá charakteru spáchaných zločinů: v roce 2001 a pak v letech 2008 – 2010 šlo o útoky na celkem devět mladíků, z nichž dva se ještě stále léčí s posttraumatickou stresovou poruchou. Byť nelze přehlédnout ani polehčující okolnosti – kladné hodnocení z florbalového klubu, z místa bydliště i z výkonu vazby. Také zařazení do věznice s ostrahou hodnotí odvolací senát jako „správné a citlivé". Zcela v souladu se zákonem je podle jeho verdiktu rovněž rozhodnutí o náhradě škody.