Do rána osudného dne v něm Sechovský žil jako podnájemník. O tři roky starší nájemce, který ho přijal do bytu kvůli tomu, aby mu pomohl s placením nájmu, ho však tehdy vyhodil. Nechal ho vykázat za policejní asistence. Důvodem prý bylo zejména podnájemníkovo pití, jeho kontakty s lidmi, o jejichž návštěvy domácí nestál, a také výhrůžky, jejich terčem se stával.

Přivedl si bezdomovce

I když byl Sechovský donucen odejít, od počátku zřejmě počítal s tím, že se do bytu vrátí. Policistům totiž zatajil, že mu v kapse zůstaly klíče. A zhruba hodinu před polenem se do bytu vypravil. Podle soudu proto, aby se pomstil za vyhazov, který vnímal nejen jako příkoří, ale i jako velkou potupu. Nebyl sám; přivedl si 49letého známého, bezdomovce. Také on se zapojil do zúčtování; v jednací síni opakovaně zaznělo, že to byl právě on, kdo nájemci bytu zlomil nos. Především však řádil Sechovský. Podle slov soudce-zpravodaje Michala Hodouška tak, že ho bezdomovec musel mírnit; v obavě, aby mláceného muže nezamordoval. „Bil ho do hlavy, tloukl pěstmi, kopal do hrudníku – a s kuchyňským nožem hrozil, že ho zabije," přiblížil drama za zavřenými dveřmi Hodoušek, podle jehož slov bezdomovec zasáhl právě ve chvíli, kdy došlo na šermování kudlou. Ani pak ale nebyl konec. Bodnou zbraň vyměnil Sechovský za jinou pomůcku, rovněž vypůjčenou z kuchyně. Oběť tloukl po těle dřevěným válečkem na nudle! Výsledkem se staly nejen pohmožděniny, výrony a tržné rány na hlavě i po těle, ale také vpáčená zlomenina hrudní kosti. A rovněž neurotické a psychické potíže oběti, které se podle znalců rozvinuly v posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala roční léčení i za použití antidepresiv!

Běsnění, které zmlácený nájemník označil za týrání a horor, jaký nikdy v životě nepoznal, trvalo s přestávkami přes čtyři hodiny. Přesně do čtvrt na čtyři odpoledne. Tehdy se objevil majitel bytu a zavolal policii.

Msta? Prý nesmysl

Původně byl Sechovský obžalován z pokusu o vraždu, provedeného zvlášť mučivým a trýznivým způsobem, nakonec ale dostal trest za ublížení na zdraví (a také za porušování domovní svobody). I vůči podstatně mírnější kvalifikaci svého skutku měl ale námitky. Ohrazuje se proti tomu, že by by útočil ze zavrženíhodné pohnutky, aby se pomstil. Prý v afektu reagoval na situaci, která se v bytě vyvinula. „Já nevěděl, jak to v tom bytě dopadne; jak se rozzuřím," vysvětloval soudu s tím, že původně počítal s tím, že padne jen pár facek. Rozhodně prý neočekával, že jeho oběť bude potřebovat nosítka. „Sám sebe odsuzuju za to, co jsem udělal; svého trestného jednání jsem si vědom," prohlásil. A opakovaně zdůrazňoval: „Nešlo o nic, že bych něco plánoval nebo tam šel s rozmyslem. Kdybych plánoval, takto by to neskončilo."

Sechovský, jehož prý v kritické době dostihly tíživé okolnosti v zaměstnání a problémy s partnerkou, takže podle svých slov prožíval skutečně těžké období, také soudu tvrdil, že původně ani neměl v úmyslu se do bytu vracet. Kdyby prý nastoupil do tramvaje linky 22, odjel by – a už by se prý nikdy neukázal. Na zastávce ale potkal bezdomovce, jehož návštěvy domácímu vadily. A společně se vydali zpět – podle Sechovského proto, aby si ujasnil, v čem je vlastně problém…

Advokát: Správně pouze jako zranění

V odvolání advokát Jaromír Štůsek navrhl, aby byl čin jeho klienta posuzován nikoli jako způsobení těžké újmy na zdraví, za niž se považuje posttraumatická stresová porucha, ale aby soud hodnotil jen zranění, který lékaři shledali jako důsledek útoku, a viděl v nich jen pokus o způsobení těžké újmy. Sechovský odmítá, že by se jeho bývalý bytný bál lidí, když si po něm doma ubytoval dalšího podnájemníka, a rovněž odmítá, že by jeho psychické problémy souvisely pouze s útokem. Spíš prý šlo o důsledek vážných onemocnění, kterými tento muž trpěl, v jejich důsledku postupně přišel o obě nohy – a nakonec letos v květnu zemřel.

Na argumenty obžalovaného ale odvolací senát nepřistoupil. „Jeho jednání nebylo okamžitou reakcí na vykázání z bytu, ale vrátil se po určité době – navíc za použití klíčů, o kterých policistům tvrdil, že je nemá k dipozici," zdůraznil předseda odvolacího senátu Zelenka. Připomněl také svědectví bezdomovce, podle něhož šlo jednoznačně o pomstu za vyhození z bytu. Soud nepochybuje ani o tom, že svým jednáním způsobil napadenému muži těžkou újmu na zdraví. Podle Hodouškových slov je nicméně pravdou, že jeho smrt s napadením před dvěma roky rozhodně nesouvisela.

Sedmiletý trest za situace, kdy byl Sechovský ohrožen trestní sazbou od pěti do dvanácti roků, soud rozhodně nepovažuje za nepřiměřeně přísný. Zelenka připomněl, že stále jde o trest při dolní hranici sazby.

U soudu již druhé kolo

Kauzou se odvolací senát pražského vrchního soudu zabýval již podruhé – a stejně jako nyní, i loni v září rozhodl o uložení sedmiletého trestu. Tehdy však advokát obžalovaného využil mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně – a ten věc vrátil k městskému soudu kvůli doplnění dokazování. Ani nový posudek znalce ke způsobené psychické újmě ale na verdiktu nic nezměnil.

Vězeňské prostředí obžalovaný dobře zná; soudně trestán byl v minulosti již osmkrát. Převážně šlo o majetkové delikty, i když naposledy ho Obvodní soud pro Prahu 7 poslal na 3,5 roku za mříže za týrání osoby žijící ve společném bytě. Podobně jako nynější trest cítí obžalovaný jako křivdu i tehdejší verdikt. „Manželka mě třikrát vyprovokovala. Dal jsem jí dvě facky a jeden kopanec – a přesto jsem šel do věznice. Za minulého režimu bych za to dostal tak 500 korun na národním výboru," posteskl si.

CITÁT:

„Pochybil jsem, spáchal jsem špatnou věc, kterou jsem spáchat nechtěl, a jsem si vědom, že trest je zasloužený. Vím, že sedět bych za to šel za jakéhokoli režimu."

Radko Sechovský, obžalovaný, v jednací síni Vrchního soudu v Praze