Podle vedoucího odboru dendrologické zahrady Zdeňka Kiesenbauera zřejmě vše stihnou a připraví také už tradiční výstavu tulipánů.

Které práce se v Dendrologické zahradě dějí na jaře?

Březen je vždycky vyvrcholením neboli zakončením zimy, která je pro zaměstnance každého parku hodně krátká, zvláště v posledních letech. Všichni si myslí, že zahradníci v zimě spí, ale dělají probírky, zmlazování keřů, úklidové práce, opravy cest, prostě vše, co se nestihlo během sezony.

Proč se Dendrologická zahrada na zimu zavírá?

Protože jsme takový malý kompaktní objekt, prakticky tu dramaticky probíhá boj techniky a bylo by nebezpečné, kdyby sem chodili návštěvníci s dětmi. Navíc není na co koukat, protože zahrada není v tuto dobu atraktivní. Nejsme totiž zaměření na rostliny, které kvetou v zimě, a ačkoliv by si lidé rádi fotili květiny ve sněhu, vstupné by nepokrylo ani zdaleka náklady na prodavače vstupenek. V zimě je nás pracovníků i méně.

Máte teď před otevřením napilno?

To, co se všechno v zimě kácelo, se musí odklidit. Válcují se cesty, aby návštěvníci mohli přijít už do uklizené zahrady. Záleží jen na počasí. Třeba v letošním roce jsme se dostali do takového problému, že 1. března napadla velká vrstva těžkého sněhu a napáchala nebývalé škody. Byly to nejhorší škody za poslední tři roky. Sníh polámal hodně stromů a úklidové práce se protáhnou ještě na týden či dva. V podstatě nás to hodilo o měsíc zpátky, a tak se znovu uklízí a nestíháme vše připravit. Otevřít však chceme 22. dubna.

Jsou největším tahákem zahrady rododendrony a tulipány?

Ano, je tu největší česká sbírka rododendronů. Také drobné cibuloviny nejsou v jiných českých parcích použité v takové pestrosti druhů, ale i v množství. Za vrchol je považovaná i výstava tulipánů, která je začátkem jara. To je obvykle poslední dekáda v dubnu. Na ni zvolna navazuje květnová sezona rododendronů.

Kolik jich máte v zahradě?

Zhruba sedm set odrůd. Je to největší bohatství rododendronů, které můžete vidět v Čechách. Jsou zde zastoupeny všechny základní skupiny od stálezelených po opadavé.

Co je základem úspěchu při pěstování?

Samozřejmě správná výsadba, to znamená mělká a široká výsadbová jáma vyplněná substrátem pro rododendrony a dostatečná vrstva mulče, který zabrání prorůstání okolní trávy do kořenového prostoru vysazovaného keře. Rododendrony nesnáší okopávání, protože většinu kořenů mají na samém povrchu. V prvních letech je omezování okolního travního drnu nejdůležitější prací. Když se stane, že tráva rododendron zaroste, spotřebuje mu všechny živiny a on nemá šanci se prosadit.

Máte ještě další tipy?

Existuje mylná domněnka, že rododendrony jsou stínomilné. Jenže ony rostou vysoko v horách, tudíž milují světlo. Protože tam je chladno a u nás teplo, sázíme je do řídkého stínu, kde je chladněji. Například na jihovýchodní stranu domu, kde nejsou na přímém slunci v poledne. Pak už je to relativně nenáročná rostlina. Na špatném místě moc nekvetou a jsou řídké.

Kterých druhů máte nejvíce a kterým se u nás daří?

Největší část sbírky připadá na takzvané velkokvěté, stálezelené rododendrony, další početnou skupinou jsou poloopadavé, nízké azalky, udržujeme také početnou sbírku velkokvětých-opadavých azalek. Nejlépe u nás prosperují zmíněné velkokvěté rododenrony.

Proč jsou Průhonice spojovány s rododendrony?

Průhonice sice nejsou nejvhodnější místo pro pěstování rododendronů, protože je zde na ně sucho a teplo. Hrabě Tarouca je vysazoval do chladnějších částí parku, a protože byl soukromý, byl obestřen mnohým tajemstvím. Když ho ve dvacátých letech otevřel veřejnosti, rododendrony způsobily obrovskou senzaci a od těch dob do Průhonic míří zástupy obdivovatelů rododendronů. Daleko lépe se jim ovšem daří na Liberecku nebo Děčíně. Naštěstí i u nás jsou místa, kde rostou uspokojivě, takže se zde už zhruba sto let šlechtí.

Čím se liší Dendrologická zahrada a Průhonický park?

Park je mistrovské dílo krajinářské architektury, zatímco Dendrologická zahrada už svojí velikostí byla koncipována jako místo pro pokusnictví, uchovávání sbírek a popularizaci zahradnictví. Pokud jde o sbírky rododendronů, v parku najdete mohutné a staré exempláře, v zahradě naopak mladé rostliny, zato v mimořádném bohatství druhů a odrůd.

Jaké jsou cíle vašeho šlechtění?

Šlechtíme hlavně na zimovzdornost. Ve dvacátých letech byla nejtužší zima minulého století, která silně poškodila také většinu rododendronů. To bylo důvodem, proč se tehdejší vedení výzkumného ústavu zaměřilo na šlechtění odrůd otužilých k mrazům, ale také na tvar keře a kvalitu květů. Mnohé naše odrůdy jsou dodnes i v nabídce západoevropských firem.

Nezdá se toto šlechtění pasé, když jsou poslední zimy mírné?

Vypadá to tak, ale aktuálně je teplá perioda. Zahradníci mají tendence v tomto období pěstovat teplomilné a exotičtější rostliny, ale oni vždycky shůry nedají a čas od času je spálí, proto je musíme pěstovat znovu. Ale to je součást zahradnického života. Je to přirozená vlastnost zahradníka, že se snaží pěstovat něco nového a pěkného.

Loni zase přišla velká vedra, což zřejmě nebylo dobré?

Při našich klimatických podmínkách na rozdíl od Anglie je u nás limitní, že jsme ve středu Evropy a je tu kontinentální klima. Míváme tu suchá léta a mrazivé zimy, ale také pozdní mrazy. Někdy se počasí mění. Občas přichází výkyvy, které Anglie nezná. Obklopuje ji moře, které vyrovnává teploty. Zase máme výhodu například v pěstování pivoněk.

Proč?

V Anglii jejich mokré a těžké květy pořád visí dolů. Nevypadají dobře a musí se stále vyvazovat. To je nevýhoda, ale všechno má své. Nejsme jako anglické zahrady, takže i oni mají zase na co koukat u nás. Daří se tu lépe růžím, protože u nás není takové mokro, a nepoškozují je tolik houbové choroby jako u nich. Všechny plnokvěté kytky trpí v dešti. Pak je to podívaná leda pro krtky a slimáky.

Loni vás ohrožovaly záplavy, nebo ne?

Máme tady jiný problém, který je daný rychlou výstavbou komerční zóny v Čestlicích z počátku devadesátých let. Když po suchu hodně sprchne, přijde přílivová vlna, která se prožene zahradou. Pak jsou nejcennější partie zahrady pro návštěvníky nedostupné. Letos to bude trochu snazší, máme přechodovou lávku, díky které se dá dostat na druhou stranu.

Co je horší, hodně vody, nebo extrémní sucho?

Když je voda, je to dobře, rostliny ji potřebují a celkový nadbytek nakonec odteče. Horší průšvih bylo sucho jako loni, protože pomřelo hodně rostlin. Uschlo asi 150 keřů rododendronů. Špatně dopadly i trvalkové záhony. Ale tím, že pěstujeme takové množství květin, vždycky se něco najde.

Jaké aktivity připravujete pro tento rok?

Pro jarní měsíce to bude výstava tulipánů, na léto plánujeme výstavu lilií. Jsou fenomenální, jedny z nejkrásnějších květin, ale málokdo je zná v podobě, ve které je prezentujeme. Máme je ve velkých nádobách po deseti až patnácti cibulích. Když máte květ v úrovni očí, je to zážitek. Tímto způsobem je nepředstavují v podstatě nikde v Evropě. Každý rok jich máme zhruba sto odrůd. Pěstujeme jen to, co je dostupné na trhu, aby si je mohl každý pořídit. Snažíme se je tak popularizovat, aby je lidé pěstovali.

A daří se?

Zatím jen částečně. Začátek léta je jedinečný kvetením růží, lilií a trvalek, přesto sledujeme pravidelně silný pokles návštěvnosti, což je úplný opak oproti Anglii. Tady jsou hlavně pořady o jídle a vaření, ale kultivovaný program o rostlinách je vzácností.

Co plánujete na podzim?

Pořádáme výstavu jiřin, protože v Průhonicích se také dlouhodobě šlechtí. Prezentujeme hlavně české odrůdy, kterých máme mezi dvěma až třemi stovkami.

Máte třeba i doplňkové aktivity?

Letos připravujeme přehlídku odrůd rajčat a chceme uspořádat i dílnu zaměřenou na způsoby jejich pěstování. Druhou atrakcí je výstavka chilli papriček. Chceme inspirovat lidi, aby se více hrabali v zemi, nebo trávili více času v zahradách a parcích.

Čtěte také: Známé osobnosti sází bylinky