Volodymyr pochází z Ukrajiny 
a v Česku žije už šest let. Doma pracoval jako učitel hudby, ale přišel o práci a musel za hranice, jinak by neuživil rodinu. Ve Lvově zkrátka práce nebyla. Vydělává si brigádně jako dělník všude možně, teď zrovna v Lysé nad Labem.

Domů za manželkou 
a dvěma dětmi jezdí jen na návštěvu. Teď ale nebyl doma mnoho měsíců, mohli by ho totiž povolat do armády. Nechce umřít jako půlka jeho známých v podobném věku. Nechce bojovat proti svým bratrancům. Je totiž na půl Rus.

Jak se díváte na to, co se děje 
u vás doma?

Nejsem typický ukrajinský patriot, dokonce jsem na půl Rus, mísí se ve mně dvě krve – ukrajinská a ruská. V Rusku mám mnoho příbuzných. To, co se děje na Ukrajině, se mě samozřejmě dotýká. Mám rád svou zem, zvyky, tradice a mám pocit, že to, co se děje, je nějaké hloupé nedorozumění. Bojují spolu dva národy a pořádně nevědí proč, nevědí o co. Lidé se bojí, bratr bratru jde po krku.

Byl jste na „Majdanu"?

Loni, když to v Kyjevě všechno začalo, jsem byl zrovna doma. Na Majdan jsem nejel, ale zrovna se tam vypravoval synovec. Říkal, že musí jet, že jde o hodně. Chtěl se postavit za naši volnost, svobodu, nezávislost. Lidé byli s Janukovyčem opravdu nespokojení, potýkali se 
s neuvěřitelnou korupcí, 
s nespravedlností, s nedodržováním zákonů, s nedostatkem práce, zkrátka lidé nutně potřebovali, aby se začalo něco dít. Já jsem musel Ukrajinu před lety opustit, neměl jsem práci, nemohl živit rodinu. Nejdřív jsem zkoušel práci v Rusku, pak 
v Polsku a natrvalo jsem se usadil v Česku. Tady se lidi na rozdíl od Ruska chovají normálně.

V Rusku se nechovají normálně?

Tam vás můžou kdykoli za cokoli sebrat a zavřít na pár dnů do vězení. I mě se to stalo. Navíc v Rusku často nemají rádi Ukrajince od Lvova, Ivanofrankovska a ze Zakarpatí, té západní chudé části. Říkají nám Banderovci. Přitom já jsem na půl Rus. Tady v Česku se dodržuj zákony, člověk se cítí bezpečně, platím si zdravotní a sociální pojištění, mám nárok na lékařskou péči, mám klid.

A jak vy osobně vnímáte ruské vměšování na Ukrajině?

Vy říkáte těm lidem na východě Ukrajiny „proruští separatisté", my jim říkáme Rusové, Čečenci, Gruzínci, často najatí žoldáci financovaní ruskou armádou. Celé je to akce Putina, ten ji financuje, od začátku. Je rozpínavý, chce ovládat další kus země, ví, že na Ukrajině jsou zdroje zemního plynu, ropy, úrodná půda. Měl by kde čerpat další bohatství. Pomocí šikovné propagandy se mu povedlo znepřátelit dva 
v podstatě příbuzné národy. 
I uvnitř Ukrajiny jde bratr proti bratru. Je to hrůza, ta nenávist, co se šíří mezi lidmi. Nemalý vliv na konflikt má i církev. Tohle asi Češi nepochopí, nejsou moc nábožensky založení. Ale na Ukrajině je věřící každý
a melou se tam dvě církve – ruská pravoslavná a ukrajinská pravoslavná. Ty ponoukají lidi, manipulují jimi, někdy i nabádají k násilí. 
A Ukrajinci věří, že co řekne farář, je svaté, chovají se jako ovce. V Oděse dokonce farář rozdával zbraně. Kolem dění na Ukrajině se šíří obrovské množství polopravd a manipulovaných informací. Člověk těžko posoudí, co je vlastně skutečnost. Jisté ale je, že k nějaké změně muselo dojít. Lidi na Majdanu chtěli změnit poměry, něco se zkrátka musí zlepšit, možná někteří viděli tu cestu víc směrem na západ, kde funguje demokracie. Navíc je na Ukrajině hodně bohatých lidí, kteří mají konta v Evropě, posílají děti do nejlepších evropských a amerických škol, kde je svobodné a inspirující prostředí. Ne do Ruska. A tihle lidé Majdan taky samozřejmě podporovali.

Myslíte, že je Ukrajina schopná bránit se Rusku?

Naše armáda byla za dobu vlády Jelcina, Kučmy, Juščenka a Janukovyče rozkradená. Je v neutěšeném stavu, nemáme techniku, zbraně. 
U nás se říká: „Jdou do války s nožem a vidlema!"

Bojíte se, že budete muset také narukovat?

V médiích se sice píše, že je na hranicích příměří, to ale není pravda, bojuje se pořád a stále umírají lidé. Bojím se, že kdybych jel domů, odvedou mě také. Polovina mých známých v mém věku už je po smrti. Odvedli lidi od dvaceti do třiceti. Ti co neumřou v boji, jsou ohroženi také různými nemocemi, mají málo oblečení, z věčného mokra a vlhka se šíří zápal plic. Taky se bojím, že kdyby mě odvedli, musel bych třeba bojovat proti svému ruskému bratranci. Nechci zabíjet své příbuzné. Já jsem byl doma naposledy o Velikonocích. Viděl jsem poprvé své měsíční dítě, kdo ví, kdy ho zase uvidím. Chtěl bych, aby žena s dětmi přijela sem, aby také získala trvalý pobyt. Ale stojí to peníze a čas samozřejmě.

A jak vnímáte vůbec současnou ukrajinskou vládu?

Nedůvěřuji ani té. Volit jsem nebyl, po pár zkušenostech jsem zjistil, že to nemá smysl. U voleb se stejně podvádí. Zažil jsem, jak přišla paní s několika ozbrojenými týpky a nasypala do urny krabici lístků. Nikdo neřekl ani slovo.

Měl by podle vás Západ nějak zasáhnout do ukrajinské krize?

Myslím, že se Západem je to trochu tak, jako když jde po ulici parta přátel, baví se spolu a někdo jednoho z nich napadne. Všichni přátelé najednou utečou, zůstane jen ten jeden, úplně sám. Stejně tak Západ. Když se to na Majdanu otřásalo, měla Ukrajina podporu. Bojovat ale se silným Ruskem nikdo nepůjde. Do tvrdého boje nikdo nechce. Navíc Rusko má skvělou, vybavenou a moderní armádu, atomovou zbraň. Jestli někdy začne válčit 
s Ruskem Amerika, my to schytáme jako první. Atomovku nemáme, ale máme tři jaderné elektrárny. Bude stačit shodit tři malé bomby a ukrajinský národ bude vymazán z mapy světa.

Jak se podle vás bude tedy ten konflikt dál vyvíjet?

To nikdo neví. Každopádně se blíží zima, mrazy na Ukrajině jsou tvrdší než tady. Bude to hrůza, na východě jsou sta tisíce lidí bez střechy nad hlavou.

Je ten ekonomický rozdíl mezi západem a východem Ukrajiny opravdu tak výrazný?

Východ je mnohem bohatší než západ. Je tam nerostné bohatství, průmysl, železárny. Na západě není práce. Člověk si vydělá tři tisíce korun měsíčně, ale ceny nejsou o moc nižší než u vás. Z toho se nedá žít. Já, abych uživil rodinu, musel jsem pracovat skoro 20 hodin denně. Dnes je větší půlka mladých Ukrajinců ze západu pryč. V Rusku, Česku, Polsku, Španělsku, všude možně. Doma zůstali jen staří lidé a mladiství. To, co se tam teď děje, je mocenská hra, ale jejími obětmi jsou obyčejní lidé, kteří se jenom chtěli mít líp.

A kdo sestřelil to malajské letadlo, co se o tom říká na Ukrajině?

U nás se od začátku říká, že ho sestřelila omylem ruská armáda. Chtěli sestřelit vlastní, ruské letadlo, ale spletli si dvě vesnice a stříleli po jiném. Měli v plánu sejmout vlastní letadlo a pak to hodit na Ukrajince. Putin chtěl oblbnout svoje lidi, aby měli důvod k vyvolání konfliktu. Pak by přišli jako mírotvůrci a lidé na východě by je vítali s chlebem a solí. Říká se, že ukrajinsko-ruská hranice nebyla vůbec chráněná, ruská armáda tam mohla projít kdykoli.

Cítí se lidé na západě Ukrajiny bezpečně?

Zpočátku se i ve Lvově objevovaly ozbrojené skupiny, které střílely po lidech v ulicích, ale povedlo se je zahnat. Teď už je to dobré. Problém je, že vůbec nevíme, co nás čeká celkově, jak to celé dopadne, jak se bude ta válka vyvíjet. Proti Rusku nemůžeme vyhrát.

Máte pocit, že Čechy také nějak vnitřně zasahuje situace na Ukrajině? Projevují vám svou účast?

Češi často vzpomínají na rok 1968, mají s ruskou okupací své zkušenosti. Myslím, že hodně Čechů proto dodnes nemá rádo Rusy.

Volodymyr se po špatných osobních zkušenostech 
v Rusku obává, že v případě zveřejnění celého jeho jména a fotografie, by mohli mít jeho příbuzní v Rusku potíže. Proto používáme v rozhovoru pouze jeho křestní jméno 
a neuvádíme ani žádné bližší informace o jeho osobě.