Z agresivní třtiny křovištní nezbylo na aklimatizační pastvině téměř nic. Spásáním travin koně zároveň pomáhají zachovávat vzácné přírodní druhy, například byliny 
a hmyz.

Vrchol jednoho z nejzajímavějších ekologických projektů ve Středočeském kraji si nenechala ujít řada významných hostí v čele s hejtmanem Středočeského kraje Milošem Peterou. Symbolického přestřižení pásky u ohradníku se zúčastnili další hosté, náměstek hejtmana Marek Semerád, starosta Milovic Milan Pour nebo náměstek ředitele Státního fondu životního prostředí Martin Kubica.

Hejtman poděkoval všem, kteří se na projektu podíleli, a potvrdil, že Středočeský kraj počítá i do budoucna s podporou malých ZOO a podobných projektů. Je to podle něj cesta, jak vypěstovat a podpořit vztah dětí ke zvířatům a přírodě.

Na rozdíl od obdobných zahraničních projektů nekončí ten milovický vypuštěním koní do nového prostředí, ale má následný výzkumný rozměr. Právě tím je unikátní. Přírodovědci například budou pomocí 15 monitorovacích plošek na pastvině porovnávat vývoj vegetace v místech, kde se budou koně pást, s tím, jak by se vegetace dál vyvíjela bez jejich přítomnosti.

Nedotýkat se, ani nekrmit

Martina Komárková, etoložka Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi, se zamýšlela nad možnými riziky pro koně a celý projekt. „Nová pastvina je ohraničená klasickými elektrickými ohradníky pro koně. Což znamená, že se lidé budou moci ke koním přiblížit na dosah. Je však nebezpečné se jich dotýkat, jsou to polodivoká zvířata, mohla by reagovat agresivně a způsobit úraz. Věříme, že lidé budou slušní a budou respektovat, že ohrada má vymezovat zónu kontaktu. Zároveň doufáme, že nebudou zvířata krmit. Tohle nejsou domácí koně, není vhodný ani suchý chleba."

Etoložka vysvětlila Nymburskému deníku, proč není na milovických pastvinách hucul, obdobně odolný kůň, který však v našem prostředí není cizí. Zoologové chtěli do české krajiny vrátit původního koně nebo alespoň druh, který se mu nejvíc podobá. 
Z hlediska genetiky je hucul druh složený z mnoha různých plemen, proto těžko mluvit o původní primitivnosti. Naopak exmoorští poníci jsou takřka tisíc let ve svém rázu zachováni, a právě oni se nejvíce blíží původnímu koni.

Jak to bude s rozmnožováním?

„Obecně patří exmoorský pony k dosti plodným. druhům. Klisna je březí 11 měsíců, ale hned po porodu přichází do říje, takže může mít hříbě rok co rok," uvedla Komárková. Rýsuje se však možnost zvětšení zdejšího prostoru, pak by zoologové přivezli ještě jednoho hřebce a mohly by zde žít dvě skupinky koní. Vědci předpokládají, že by tady narozená hříbata přesouvali do jiných obdobných lokalit. „V jednání je například Podyjí, kde jsou stejně vhodné podmínky," uvedla Komárková.

Na exmoorské klisny se přijely v zimě podívat už tisíce turistů. Do budoucna by zájem návštěvníků měly zvýšit nejen vyhlídkové plošiny, ale také další atraktivní druhy zvířat. Ochránci přírody plánují vrátit do nedaleké lokality zubry a rovněž chtějí doplnit koně 
o zpětně šlechtěné pratury. Jejich vyšlechtění je ovšem podle Komárkové dlouhodobá záležitost, a tak si na tyhle olbřímí kopytnatce budeme muset ještě pár let počkat. 

Čtěte také: Divoké kobylky v Milovicích jsou rozděleny na dvě partičky

Ivana Šmejdová