Ačkoliv jsou i pražské a středočeské školy zabezpečeny a hlídají vstup každého člověka do budovy, nelze stoprocentně podobným útokům zabránit. I tak se ale ředitelé škol snaží chránit své studenty a nic nepodceňovat.

„Úterní událost je především nezměrnou lidskou tragédií o to větší, že se ne-
obešla bez ztráty lidského života, zejména života šestnáctiletého člověka. Je nutné také vyzvednout statečnost tohoto studenta, který neváhal nasadit vlastní zdraví na obranu své spolužačky a zaplatil za to svým životem," konstatuje ředitel pražské Střední školy elektrotechniky a strojírenství Lumír Kymr.

Vrátný, dozor, vstupy na čip

Do této pražské školy v Záběhlicích chodí tamní žáci díky čipové kartě, kterou otevřou elektronický zámek. Vchod je navíc hlídán stálou službou na recepci školy, která vedle kontroly osob vstupujících hlavním vchodem sleduje na monitoru prostor před žákovským vstupem do školy, jeho okolí i chodbu za vstupem. Navíc na chodbách probíhají dozory pedagogických pracovníků.

„Přes všechna tato opatření se domnívám, že pokud se bude chtít někdo do budovy dostat s hlavním proudem příchozích studentů, může projít vchodem a uniknout pozornosti pracovníkovi recepce i pedagogickému dozoru zejména, je-li věkově blízko věku našich studentů. Není v silách žádného pracovníka školy si pamatovat přes pět set obličejů žáků školy," přiznává Lumír Kymr.

Spolupráce 
s policií

Na podobné situace se ředitelé pražských škol připravují tak, že se potkávají s policií. Ta je informuje o možných rizicích a postupech při mimořádných událostech. Člověk nemusí být připraven na všechny možnosti, které mohou nastat. Vždy by měl ale vyhodnotit danou situaci a řešit ji podle okolností.

Podle ředitele poděbradské školy nemůže být člověk na podobné situace nikdy dostatečně připraven. „Vždy rozhoduje osobní připravenost jedince, aby zvládal krizové situace. A to je jedna z nejnáročnějších složek pedagogické práce, kdy učitel je dnes a denně vystaven krizovým situacím, kdy jde často o životy a bezpečnost jemu svěřených dětí. Bohužel tuto skutečnost společnost zatím nedocenila ani z hlediska společenské prestiže učitelského povolání i způsobu ohodnocení jejich práce," myslí si Zbyněk Lukavec, ředitel EKO Gymnázia a Střední odborné školy Multimediálních studií v Poděbradech.

I v této škole děti chodí přes dveře zabezpečené elektrickým zámkem s mluvítkem. Při ranním příchodu do školy, kdy jsou dveře otevřené, je u vchodu přítomen pedagogický dohled. Ve škole mají nainstalovaný kamerový systém, který monitoruje vchod, šatny a chodby školy. Podle názoru Zbyňka Lukavce ale vniknutí cizí osoby do školy nelze ani za současného technologického pokroku jednoduše zabránit, což ukázal i úterní případ. Situace je pro školu o to složitější, protože od září v budově působí i další škola. Nicméně už včera se ředitelé obou škol dohodli na stejných pravidlech, jak omezit vstup cizích osob.

Škola jako 
veřejná budova

Na Střední průmyslové škole stavební Josefa Gočára v Praze procházejí studenti kolem vrátnice turnikety, které umožňují identifikaci prostřednictvím čipových karet. V šatnách je přítomna šatnářka i pedagogický dozor. Na vrátnici pak zajišťuje službu vrátný. „Míra zabezpečení naší školy je však choulostivá otázka, stejně tak jako třeba u budov krajských úřadů, obchodních center, divadel, letišť a dalších veřejných budov. V regionálním školství chybí finanční prostředky na využití služeb profesionální ozbrojené ochranky, na instalaci a obsluhu rámových detektorů kovů a dalšího bezpečnostního zařízení," vysvětluje ředitel školy Tomáš Langer.

Prostředí velké školy se podle ředitele podobá svým provozem podobným zařízením, jako jsou nemocnice, stadiony nebo kostel. Jestliže si někdo usmyslí, že do školy vnikne, je vždy ve výhodě, protože má možnost přípravy a čas na zmapování situace.

„Škola má zpracován na obdobnou situaci svůj plán. Vedení školy a část pedagogického sboru se zúčastnila dvou fází semináře s názvem Postup při mimořádných událostech ve školách, který připravila pražská policie. Je však nutné si přiznat, že se jedná o teoretické zvládnutí situace a předem nikdo nedokážeme odhadnout, jak se bude událost vyvíjet a jak se lidé zachovají v reálu," uvádí Tomáš Langer.

Na tragédii ve Žďáře navazuje i ředitel Dívčí katolické střední školy v Praze. Nebude na ni reagovat speciálním novým opatřením, ale zkontroluje funkčnost dosavadních opatření a s kolegy je znovu probere. „Jsme chráněni dostatečně, nicméně přiměřeně, žádná škola není pevnost, každá pevnost je dobytná. Na podobné situace, doufám, připraveni jsme. Nicméně až nastalá konkrétní situace by skutečnou připravenost prověřila. Doufám, že takové takzvaně ostré prověrce v reálu vystaveni nebudeme," doufá ředitel Luboš Hošek.

Povinnost školy, nebo státu

V této situaci se ale ředitel spíše zamýšlí nad problémem, který není mezi potenciálním útočníkem a školou, nýbrž mezi potenciálním a i diagnostikovaným útočníkem a státní mocí. „Podle mě se ne vždy dostatečně angažuje v minimalizaci i těch rizik, kterým lze předejít. Na nich je, jakým způsobem zajistí, aby osoba, o níž se ví, že je potenciálním rizikem, příště na některou ze škol neútočila," dodává Luboš Hošek.

Několik oslovených ředitelů středních a základních škol v kraji i v Praze odmítalo odpovědět, jakým způsobem jsou zabezpečeni, a to právě s ohledem na bezpečnost svých žáků.