Do prvních ročníků středních škol přijde asi 9 500 nových žáků, přes dvě tisícovky to bude do oborů gymnázií, téměř čtyři tisíce do oborů středního odborného vzdělání s maturitní zkouškou a tři a půl tisíce do oborů středního vzdělání a středního vzdělání s výučním listem.

Mluvčí ministerstva školství Hynek Jordán shrnul, že ve školním roce 2013/14 bude v kraji na středních školách přibližně 36 900 žáků, přičemž více než dvě třetiny tvoří studenti gymnázií a dalších oborů s maturitou. Kapacita 529 středočeských základek činí 146 477 žáků, kapacita středních škol je vytížena asi z poloviny, protože celkem by do 156 středočeských středních škol mohlo chodit až sedmdesát čtyři tisíc žáků.

Problém naplnění se týká hlavně učňovských středních. Hejtman Josef Řihák (ČSSD) říká: „Kraj se snaží situaci zlepšit, proto stipendii podporuje obory, o které je menší zájem a přitom je nedostatek jejich absolventů na trhu práce."

Obecně středočeské školství podle hejtmana trápí především nedostatek peněz. „Přesto se i přispěním jednotlivých ředitelů škol daří plnit základní cíle vzdělávání," dodává Josef Řihák.

Kraj tento rok vynakládá do škol a školských zařízení, které zřizuje, přes dvacet milionů korun. Na investice, na opravy, havárie a podobně dalších zhruba šest a půl milionu korun. Příjmy z pronájmů činí asi dvacet milionů korun. Navíc kraj dává peníze na spolufinancování různých projektů hrazených z větší čísti evropskými dotacemi.

Hejtmana Josefa Řiháka bavil dějepis i tělocvik

Hejtman Středočeského kraje Josef Řihák na školní léta vzpomíná v dobrém. A to nejen na chvíle v lavicích, ale i na výlety či akce se skautem.

Jedním členem hodnotící komise bude i hejtman Středočeského kraje Josef Řihák.Jak vzpomínáte na školu? Chodil jste do ní rád?

Na školní léta na základní škole vzpomínám asi jako každý z nás, starších. To špatné je zapomenuto, připomínám si to hezké, co jsem ve škole zažil. Když jsem byl malý, tak se mi samozřejmě do školy moc nechtělo. Do první třídy jsem začal chodit v Ostrově u Karlových Varů. Můj otec pracoval v jáchymovských uranových dolech a za prací jsme se o prázdninách mezi mojí první a druhou třídou přestěhovali do Příbrami. Tam jsem chodil od druhé do deváté třídy do 1. základní školy, která tehdy sídlila v budově, v níž je dnes ISŠ Příbram.

Který předmět byl Váš nejoblíbenější?

Měl jsem rád celou řadu předmětů. Nejvíce například dějepis, zeměpis, biologii a tělocvik.

Bál jste se nějakého učitele?

Učitelů jsem se nebál, nebylo proč. Nebyli zlí. Ale samozřejmě jsem z nich měl respekt, úctu. Učitelů si vážím. Jejich profesi, výchovu dětí, nepovažuji za povolání, ale za poslání.

Pamatujete si nějaký zajímavý zážitek ze školního výletu?

Na školní výlety rád vzpomínám. Jezdili jsme se školou často na hrady a zámky, do zoo i do přírody. A vzpomínám nejen na výlety, ale na vycházky a exkurze do okolí Příbrami. Byl jsem i ve skautu a mám z té doby spoustu hezkých zážitků. Mladá léta prožitá v Příbrami a v brdských lesích v okolí města si často a rád připomínám.

Co jste obvykle dělal o přestávkách?

Podobně, jako u všech dětí, se měnilo i to, jak jsem si užíval a prožíval volný čas ve škole. Zpočátku jsme se jako kluci mezi sebou prali, občas jsme po sobě házeli houbou, nebo křídou. Později, v osmé či deváté třídě jsem už měl jiné zájmy.