Vyškrabování kraslic je specifická disciplína, která si pochopitelně žádá pevnou ruku a nezměrnou trpělivost. 
A samozřejmě zkušenosti. „Dělám to už čtyřicet let. Kdysi jsem se učila na vařených vejcích," zavzpomínala v sobotu po poledni na začátky Naďa Šebestýenová.

Na stole v ošatkách před ní jsou vajíčka jednak malovaná, jednak kombinovaná, tedy s kresbami doplněnými různými slogany. „Patří to k tradici. Slogany mohou být různé. Oslavné, děkovné, ale jsou případy, kdy si lidé přejí i hanlivé nápisy, aby tak upozornili darovaného na jeho nedostatky," říká s úsměvem žena v kroji.

Při pozornějším pohledu na její pracovní stůl zjistíme, že vyzdobená vajíčka mají různou velikost. „Nejčastější a nejběžnější jsou pochopitelně slepičí vajíčka. Ale zdobím 
i kachní nebo husí. Tady na kraji vidíte i jedno pštrosí, ale to je spíše výjimečná věc. To dělám jen na objednávku," říká umělkyně s nezaměnitelným valašským přízvukem.

Pštrosí vejce rozdělené na čtyři díly

Zrovna nedávno však jedno pštrosí vejce zdobila. „Přišla kolegyně z našeho folklórního souboru a přinesla pštrosí vejce a přesně věděla, jak ho chce vyzdobit. Rozdělené bylo na čtyři díly, každý jinak barevný a nechybělo tam ani vyobrazení její a jejího manžela, jak sedí na pohovce. Ona v ruce hrnek s kávou, on lahev piva. Byla to zajímavá práce. Ale povrch pštrosího vejce je jiný, než třeba u slepičího, dá to více práce připravit si podklad," vysvětluje zručná výtvarnice.

Každý rok takto podle svých slov ozdobí přibližně 150 vajíček. Pochopitelně vyfouklých. „Ale ne vždycky byla vyfouklá. Před časem jsem to dělala 
i na syrová vajíčka. Některá mám schovaná, ale je to docela riskantní. Zrovna nedávno jsem si jedno takové starší prohlížela a prasklo. Co vám budu vyprávět, větrali jsme celý den," zakončuje usměvavá žena z Valašska.