Kdo všechno patří do klubu?

Krajská organizace je co do počtu členů největší v České republice. V našich základních kynologických organizacích děláme kynologii převážně v základní vše- obecné sportovní činnosti podle mezinárodního a národního zkušebního řádu. V menším množství pak v dalších sportovních odvětví, jako je například agility. To lze blíže definovat jako psí parkur.

V čem všem jsou kluby zapojené?

Většina základních organizací současně se svou vlastní činností realizuje řekněme osvětu naší činnosti formou ukázkových cvičení při různých akcích. Jinak pod záštitou Českého kynologického svazu pořádáme řadu kvalifikačních soutěží pro mistrovství republiky a také finálové soutěže. Další činností je pořádání různých interních závodů a zkoušek z výkonů, na kterých je hodnocena vycvičenost psů podle různých stupňů a druhů zkoušek. Pořádáme nejenom sportovní akce, ale také chovatelské, což jsou výstavy a bonitace.

Pracujete jenom se psy, kteří mají rodokmen?

Všech vyjmenovaných akcí se zúčastňují různá plemena psů. V našich organizacích se pracuje se všemi plemeny bez výjimky, a to jak s rodokmeny, tak bez nich. Krajská organizace tuto činnost koordinuje a navíc se věnuje přípravě funkcionářů zajišťující tyto činnosti, případně figuranty pro výcvik obran, rozhodčí pro posuzování výkonů, ale také soustředění kynologické mládeže, která má také v České republice svá vlastní mistrovství.

Co letos klub čeká?

Rok 2014 je v Českém kynologickém svazu rokem voleb pro nové pětileté volební období.

Proč se krajská liga koná ve vybraných středočeských městech?

Výběr děláme na základě organizačních možností tak, aby se rovnoměrně těmito závody pokryl celý kraj a nebyly soustředěné pouze v některé části.

Jak se lidé mohou zapojit do vašeho klubu?

Pokud se zájemci chtějí zapojit do krajské organizace, a tím potažmo i do Českého kynologického svazu, musí vytvořit skupinu minimálně deseti lidí, kteří se zajímají o kynologii. Tato skupina si zajistí výcvikový prostor, udělá ustavující schůzi a požádá o registraci. Podle nového občanského zákoníku ještě nevíme, jaké přesné podmínky budou muset splnit pro založení. Popravdě se neví, jaký bude postup s přechodem na jinou strukturu stávajících občanských sdružení jako takových.

Má středočeský výbor nějaká specifika oproti ostatním krajům?

Specifikou středočeského krajského výboru je jeho poloha v centru České republiky jako největšího kraje s nejvíce základních kynologických organizací. Tím se stává součinnost náročnější.

Jak jste se vůbec ke kynologii a výcviku psů dostal?

Osobně jsem začal s kynologií ještě jako dítě školou povinné. To bylo okolo dvanácti let, když mi tatínek koupil fenu německého ovčáka. Pak už jsem kynologii zůstal věrný do dnešních dnů.

Máte nějaké oblíbené psí plemeno?

Nemohu říct, že mám některé plemeno výslovně nejraději, ale mám rád velká plemena. Libí se mi také německý ovčák, se kterým jsem začínal.

Jaké úspěchy se psy máte?

Moje osobní úspěchy se psy jsou zanedbatelné. Už od svých patnácti jsem začal dělat figuranta při obranách a pak následovaly funkce instruktora, výcvikáře, rozhodčího výkonu a řada dalších funkcí v organizačních kynologických činnostech. Pro výcvik psa do špičkových výkonů je zapotřebí pravidelný intenzivní výcvik a ten jsem svým psům nebyl schopen poskytnout.

Jaké postavení má vedle Vás Váš pejsek, má nějaká privilegia?

Všichni moji psi byli, jsou a budou mými nejlepšími kamarády. Mají obrovská osobní privilegia, která přesto mají své hranice.

Co považujete za úspěch při výcviku psů?

Největším úspěchem při výcviku je, když se k sobě dostane dvojice pes a jeho cvičitel, kteří si padnou do noty. Pokud mát tato dvojice dostatek času, fyzické nasazení pro intenzivní výcvik a dostatek finančních prostředků, pak se úspěch dostavují jak na běžícím pásu.

Co je podle vás důležité pro člověka, který by s tímto sportem chtěl začít?

Pokud chce člověk začít s kynologií opravdově, musí si uvědomit, že nebude pracovat se strojem, ale se živým tvorem. Jeho činnost nekončí výcvikem nebo tréninkem. Pokračuje to další pravidelnou péčí, a to stravováním, dennodenním venčením a ošetřováním. Volného času je potom méně. Každý zájemce by měl předem zvážit, zda má na tuto činnost podmínky a také osobní vytrvalost a zodpovědnost.

Jakých chyb se lidé při výcviku dopouští?

Osobně bych řekl, že se ve výcviku dělají dvě zásadní chyby. Za prvé je to polidšťování psa a na druhé straně kruté zacházení se psem. Každý majitel by si měl uvědomit, že pes patří do smečky, ve které je zavedená jasná hierarchie. Pokud se majitel nestane rozumným vedoucím této smečky, tak kvalitních výsledků nedosáhne.

Co si myslíte o tom, když si laici pořídí bojového psa?

Udělat zlého psa lze i ze psů, které jsou považováni jako velice hodní. Vše záleží na výchově. Je pravdou, že lehce se udělá bojový pes z brazilské doby než z retrívra. Laik si pořídí třeba staforda, nemá žádné zkušenosti se psy a končí to jeho pokousáním nebo pokousáním někoho jiného. Protože ho vychovával jako svého tvrdého a nekompromisního ochránce, přestal být vůdce smečky. To je hned na světě další bojový pes.

Nakolik je možné převychovat staršího psa?

Vždycky je lepší vychovávat psa od štěněte, ale i staršího psa lze převychovat. V tomto případě to už ovšem chce zkušeného kynologa. Jsou ale výjimky, kdy se zkažený pes už nenechá převychovat.