Záleží dětem na zdravém životním stylu?

Spojení zdravý životní styl je trochu široký. S kolegyní Gabrielou Špačkovou zaštiťujeme projekt vzdělávání učitelů v oblasti vedení dětí ke zdravému životnímu stylu pod záštitou Národního institutu pro další vzdělávání. V naší metodice, kterou 
v rámci školení pedagogům předáváme, je životní styl založen na čtyřech pilířích. Biologickém ve smyslu výživy a pohybu, psychickém, tedy psychická pohoda či umění odpočívat, sociálním a spirituálním ve smyslu seberealizace nebo talentů.

Co jste zatím vypozorovaly?

Ukazuje se nám, že dětem záleží hodně na tom, jak vypadají a jak zapadají mezi své vrstevníky, což vlastně dle našich pilířů také do životního stylu patří. Zdravý životní styl mají děti spojený spíše 
s dietami – hubnutím, pojmy, jako je jíst zeleninu, ovoce a sportovat. Nevím, zda si děti uvědomují, že když budou dodržovat určitá pravidla, budou zdraví a dožijí se ve větší kondici vyššího věku. Ve čtrnácti letech není tento argument příliš velkou motivací.

Dá se to změnit?

Otázkou je, zda si vůbec mohou něco takového uvědomovat, kolik z nás dospělých svůj životní styl neřeší, nebo mu nepřikládá až takový význam. Přitom životní styl ovlivňuje naše zdraví až z 60 procent. Právě v této oblasti jsou nejvíce motivující pozitivní vzory, a to zejména u přirozených autorit, kterými mohou být rodiče, příbuzní, ale i učitelé a vychovatelé.

Máte s tím zkušenost?

Sama učím a stala se mi 
v tomto ohledu situaci demonstrující příhoda. Stála jsem na chodbě a kolem mě šly dvě dívky z devátého ročníku. Jukly na mě, zašly za roh a zaslechla jsem, jak jedna říká, že mám dobrý džíny, ale stejně už jsem stará. Usmála jsem se tomu. Bude mi letos čtyřicet.

Podle průzkumu tíhnou ke zdravému životnímu stylu častěji dívky. Je tomu tak?

Ano. Mé zkušenosti to také potvrzují. Dívky více řeší vzhled, zdravou stravu, pohyb nebo sociální vztahy. Pokud pracuji v individuální poradně s klienty, jedná se také z velké části o dívky, respektive slečny. Vedu kroužek zdravého životního stylu na škole, kde učím. Navštěvuje jej také většina děvčat, ale vzhledem k tomu, že se hodně snažím dělat praktické věci, často například vaříme a připravujeme zdravější jídla. Motivuje to k jeho navštěvování čím dál více i chlapce.

Jak ovlivňují počítače a mobily volný čas dětí?

Určitě se podílí na snížení pohybové aktivity dětí. Jistě nebudu říkat nic nového, že se jimi mění i vztahování se dítěte ke svému okolí – především tedy oblast komunikace. Zdravé vztahy s okolím jsou součástí zdravého životního stylu, přispívají k celkové psychické pohodě. Díky moderním médiím se více sociálních kontaktů odehrává virtuálně a řada lidí z toho nemá dobrý pocit, protože si dost dobře nedokážeme představit, kam situace povede. Na druhou stranu, moderní komunikace zapojuje do sociálních vztahů děti i dospělé, kteří nejsou schopni navazovat sociální kontakty jinak. Třeba kvůli introvertní povaze, handicapu, nemoci a podobě.

Co by měli rodiče dělat, aby děti netrávily tolik času na internetu a počítačovými hrami?

Na to asi není univerzální návod. Kdybych zde začala psát, že se mají dětem věnovat, omezovat dobu strávenou na počítači, řada z nich bude s povzdechem souhlasit. Je tu však mnoho ale. Chválím rodiče a smekám před těmi, kteří měli tolik síly a věnují se svým dětem a dokázali sladit čas na práci a rodinu. Řada z nás má v tomto směru dobré úmysly, a ono to často nějak nejde, i když se snažíme. Rodičům, kteří by rádi zkrátili dobu pobytu dětí u technických vymožeností, bych poradila, aby začali malými kroky. Třeba denně deset minut společného popovídání? Jednou – dvakrát týdně společná procházka, venčení psa. Zkusit hledat pohybovou aktivitu nebo jinou zábavu pro dítě.

Podle průzkumu děti považují za nejlepší strávený čas s kamarády. Jde to i bez internetu?

Jde a věřím, že se tomu tak i často děje. Mám zkušenosti, že na vsi a menších městech děti spolu chodí ven a tráví společně čas častěji. V Praze a větších městech to bývá zřejmě čím dál tím více komplikovanější. Pokud se jedná o spádovou školu pro určitou čtvrť, sídliště, děti se také stýkají více osobně. Problematičtější je to asi v centrech měst a u výběrových nebo soukromých škol, kam se sjíždějí děti z různých lokalit. Zde si dovedu představit, že komunikace po internetu může převládat.

Pomáhá dětem sport?

Určitě – hlavně ten kolektivní. Při sportu se učíme spolupracovat, táhnout za jeden provaz, být houževnatí a mířit k cíli, hrát fair play, snášet prohry a zažívat vítězství. To jsou cenné devizy do dalšího života.

Mají dnes děti zájem o kulturu a kroužky?

Mají, ale řekla bych, že u kroužků více v mladším školním věku. S nástupem puberty začínají i jiné starosti, které často zaberou mnoho času, a na volnočasové aktivity už jej příliš nezbývá. Co se týče zájmu o kulturu, zde je to asi velmi často záležitostí prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, k čemu je vedeno. Tak tomu však bývalo vždy. Úlohu rodiny 
v tomto ohledu doplňuje i škola.

Co doporučujete dětem, aby žily zdravě?

Spíše než na samotné děti se orientujeme na celou rodinu. Sama za sebe se spíše snažím děti a rodiče motivovat a nabízet jim takové činnosti, které je ke zdravému způsobu života lákají. Volím zmíněnou metodu postupné změny. Určitě je dobré, pokud se děti s rodiči poohlédnou po pohybové aktivitě, která je bude bavit. Je fajn, pokud má dítě svůj koníček nebo se cíleně posilují jeho silné stránky, rozvíjejí jeho talenty. Když dítě dospěje do věku, kdy je samo motivováno svůj životní styl zlepšovat, je dobré, když se mu dostane vhodných nástrojů, jak k tomu přistoupit, aby nezvolilo postup méně vhodný. Například nevhodné jednostranné diety, přetěžování těla přemírou pohybu.

Čtěte také: Středočeské děti nejsou pecky a vyráží ven