Šikana v číslech- 30 procent dětí neví, kde je u nich ve škole umístěna schránka důvěry. Informovanost o možnosti svěřit se ve škole s problémem je nízká.

- 33 procent dětí, které byly svědky šikany, zná šikanu ve formě ignorování. Psychická šikana mezi dětmi je přitom často banalizována a přehlížena.

Od poloviny letošního roku funguje také v češtině a spolupracovat s ním mohou také dětští mentoři.

Šesťačka může radit osmákovi

Pomáhat nejen svým spolužákům se rozhodla dvě děvčata ze Základní školy Františka Josefa Řezáče z Litně na Berounsku. Když Anežce Krutské ze šesté třídy nabídli, že se může do projektu zapojit jako mentorka, neváhala ani chvíli. „Když nám o tom ve škole řekli, tak jsem se přihlásila. Říkají nám, jak se stát mentory, jak pomáhat lidem a co se šikanou dělat," vysvětluje Anežka Krutská.

Její kolegyně ze stejné školy, Monika Šmolcnopová, se setkává s vrstevníky nejen ve škole, ale také je k dispozici každý den na webovém chatu. „Nejdříve se zeptám, jestli si jdou jenom popovídat nebo řešit problém. Musíme zachovávat diskrétnost. Pokud na to sama nestačím, tak to postoupím dalším lektorům," popisuje šestnáctiletá Monika.

Ne vždy se ale mentorování náctiletých setkává s pochopením. Maminka jednoho jejího klienta jim zakázala diskutovat o problémech, protože je prý příliš mladá.

Monika bere svoji úlohu jako poslání. „Někteří spolužáci se mě ptají, jestli si myslím, že změním svět. Nezáleží ale na věku, protože problémy se vyskytují všude, takže i šesťačka může pomoci osmákovi. Nejsem kouzelník, ale chci se s lidmi víc bavit, občas jim poradit. Je to moje práce, můj koníček a já se mohu rozhodnout, kolik času tomu chci věnovat," vysvětluje Monika Šmolcnopová.

Šikana ve škole 
i na internetu

Šikana představuje problém, který nemá hranic, a to zejména s nárůstem popularity sociálních sítí a smartphonů. Jde o problém, který každá země v Evropě nutně potřebuje řešit. V České republice zajišťuje dostupnost inovativního nástroje pro boj se šikanou občanské sdružení Komunikujeme.

„Systém funguje na základě mentorů, neboli pomoci mezi vrstevníky. Podle dotazníků je těžké se svěřit autoritě, ať už je to rodič, výchovný poradce nebo psycholog. Pro děti je přirozenější se svěřovat mezi sebou. Pro dospělého je někdy těžké pochopit dětské problémy," uvádí lektorka realizace programu 
v České republice Zuzana Brotánková. Program je postaven tak, že ve škole je vyškoleno přibližně 20 až 25 dětí ve věku 11 až 17 let.

Tyto děti absolvují dvoudenní program. Zjišťují, jaké podoby šikana může být, jak se s ní pracuje a jak někomu pomoc. Děti pak mají znalosti a schopnosti na to, aby pomáhaly vrstevníkům ze svého okolí.

Mohou také pracovat na webové stránce BeatBullying.org, kde v chráněném prostředí radí i na chatu. Na něm působí i moderátoři, kteří se snaží vypátrat ty, kteří chtějí narušit toto prostředí.

Zapojit se může každý školák

Od poloviny května se na webu zapojilo už čtyřicet dětí a jejich počet se stále zvyšuje. Mezi prvními školami, které se zapojily, je kromě Základní školy v Litni také škola v Dobříši nebo na Ostravsku. Svoje působení se občanské sdružení totiž snaží rozšířit za hranice Středočeského kraje 
a v září počítá už se čtyřmi stovkami mentorů.

Šikana se odehrává také na internetu, mluví se o ní jako 
o kyberšikaně. „Jde o šikanu 
v novém kabátě, která může být všudypřítomná, není na první pohled vidět a útočit lze z tepla domova. Útočníka lze obtížně rozpoznat a často je to provázané se školní šikanou," upozorňuje Lenka Eckertová z Národního centra bezpečnějšího internetu.

Projekt BeatBullying se 
v Británii setkal s velkým úspěchem. Jedna ze zakladatelek Charlene Annon věří, že podobných výsledků se dá dosáhnout i v České republice. „Šikana je nepřijatelná pro každého. Ve Velké Británii došlo k několika velkým tragédiím, takže jsme se snažili své aktivity zintenzivnit. O třicet procent jsme snížili násilí," říká Charlene Annon.