VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Není nic krásnějšího než sledovat východ slunce a objímat své blízké

Miřetice /ROZHOVOR/ - Jen tři dny po mých pětačtyřicátých narozeninách se mi zhroutil život jako domeček z karet. Lékaři mi diagnostikovali rakovinu prsu. I takhle by mohla začít kniha Simony Kratochvílové z Miřetic na Benešovsku, která o své zákeřné nemoci napsala knihu.

19.1.2014
SDÍLEJ:

Simona Kratochvílová vyhrála nad rakovinou. Může si opět užívat každého dne.Foto: Martina Křečková

Kniha se jmenuje A život jde dál, a text na zadní straně jejího přebalu říká: „Tato kniha by určitě nevznikla, kdybych kolem sebe neměla svoji rodinu, tolik skvělých lidí, přátel a odborníků. Dnes opět mohu pozorovat východ slunce, těšit se z každého dne, který přijde, ale hlavně, a to je pro mě to nejcennější, mohu být se svým manželem, mohu objímat své děti. Není nic krásnějšího."

Simona Kratochvílová bojovala s těžkou nemocí celé dva dlouhé roky. Nakonec zvítězila. Stejně dlouho vznikala kniha o její třinácté komnatě a nakonec publikaci také vydala.

Žena je podruhé vdaná a konečně šťastně. Nikdy o publikování nepřemýšlela a nakonec má v hlavě námět už na svou druhou knihu. Jestli je číslo dvě pro Simonu Kratochvílovou šťastným, je otázka. V každém případě jí nosí štěstí.

Jakou nemoc jste prodělala?

V červenci 2011, tedy tři dny po mých pětačtyřicátých narozeninách mi byla diagnostikována rakovina prsu. Přišly biopsie, operace s tím, že se vyndá pouze jedna bulka. Nakonec to ale skončilo, že šlo celé prso pryč, chemoterapie… Přišla jsem o vlasy, které jsem měla až do pasu. Abych se vyvarovala jejich postupnému vypadávání, raději mi je manžel ostříhal.

Jak jste se vyrovnala se zprávou, že jste vážně nemocná?

Uzavřela jsem se před veškerým světem a prožívala jsem to pouze s manželem. Svět kolem nás přestal v tu chvíli existovat.

Takže jste přestala úplně vycházet ven?

Ano. Akorát, co jsme jezdili do Prahy, protože jsem bohužel neměla dobrou zkušenost s nemocnicí tady v okresním městě. Takže já jsem podstoupila veškerou léčbu, od operace, přes chemoterapii až po kontroly v Praze. Operovaná jsem byla u Apolináře a jinak chodím do Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí.

Máte společně s manželem celkem pět dětí. Jak na to, že máte rakovinu reagovaly?

Tři děti jsou už z domu a žijí s námi pouze dvě. Víte, když mi řekli, že mám rakovinu, tak jsem si myslela, že tím dnem pro mne život skončil. Ale právě díky tomu, že jsem ve čtyřiceti letech porodila poslední dceru, tak jsem si říkala, že vůči ní by to bylo strašně nespravedlivé. Všechny jsem odvedla do školy, všechny jsem vychovala. Navíc mám manžela, který říká, že mne hledal půl života. Tak jsem si řekla, že to musím kvůli nim vyhrát. Byl to dlouhý a těžký boj, kdy jsme si občas s manželem, který všechno prožíval se mnou, sáhli na samé dno, ale spolu jsme to dokázali.

Ale jak to braly děti?

Je to paradox, ale ty dvě, které s námi žijí, se to dozvěděly dřív než ty dospělé. Zaprvé jsou s námi a zadruhé, já nevěděla, jak to těm dospělým mám říct. Ale dvě menší se to dozvěděly úplně náhodou. Kromě manžela totiž nikdo nevěděl, že jsem nemocná. Ale jednou zlobily a on řekl: „Když to s vámi nejde po dobrém, půjde to po zlém," a požádal mne, abych si sundala paruku, která byla úplně stejná, jako moje vlastní vlasy. Tím dnem věděly, že mi něco je a úplně se změnily. Nejhůř to pochopitelně nesla ta nejmenší. Hrozně se bála. A ta se také prokecla u mého nejstaršího syna. Řekla mu, že maminka si musela nechat ostříhat vlasy, aby se uzdravila. Pak už jsme to řekli všem.

Jak se vlastně všechny vaše děti jmenují?

Nejstarší, devětadvacetiletá dcera je Šárka. Potom je Jakub a tomu je sedmadvacet. Manželově Nikole je jednadvacet a čeká miminko. Takže budu brzy babičkou. Pak máme Patrika, kterému bude patnáct, ten bydlí s námi a je to manželův syn. A společně máme osmiletou Simonku.

Takže musíte žít i kvůli roli babičky.

Jasně. Je to těžký boj, ale vždycky si musíte najít motiv, proč jít dál. Proč se každý den probudit a žít. To, že jsem nemocná, jsem řekla své mamince až po svojí poslední chemoterapii. Nechtěla jsem jí zatěžovat, jelikož už byla starší žena. A vlastně půl roku nato jí našli lékaři v krku karcinom. Ale maminka bojovat na rozdíl ode mne nechtěla a teď je to šest měsíců, co zemřela.

Vy jste začala bojovat hned?

Ne. V první chvíli jsem si myslela, že to vzdám. Že manžel se o děti a o všechno, o co má, postará. Ale on mne pevně objal a řekl: „Čekal jsem na tebe půl života, a jestli to vzdáš, tak mi zasadíš nejhlubší ránu do mého srdce. Takže mi budeme bojovat spolu." A pokaždé chemoterapii mě povzbuzoval. Takže já všude říkám, že mám toho nejúžasnějšího manžela a jsem s ním neskutečně šťastná. To je člověk, který vás nenechá padnout na dno.

Jak dlouho trvalo, než jste se svému osudu postavila?

Určitě dva měsíce.

V červenci vám diagnostikovali rakovinu. Kdy jste šla na operaci?

V září. Přesně 8. září 2011. A mým obrovským hnacím motorem, abych se uzdravila, bylo to, že v únoru měla jít Simonka k zápisu. A já si slíbila, že jí tam doprovodím. No a potom, že jí s taťkou odvedu i do tanečních. Mám spoustu slibů, které musím splnit. To se musí.

Od operace je to už více než dva roky. Je všechno v pořádku?

V naprostém.

Kdy vás napadlo napsat o své nemoci knihu?

Od prvního dne, co mi na rakovinu přišli. Chtěla jsem o tom s někým mluvit. Co mi je, jak mi je, jak jsem na tom psychicky. Ale když jsem před manželem zmínila slovo rakovina, v ten okamžik byl ve strašných depresích. Měl hrozný strach, že o mne přijde. A tak mi řekl, ať si to píšu. A ze dvou popsaných sešitů vznikla nakonec kniha, kterou mi Petrův šéf nejen zasponzoroval, ale sehnal i nakladatele.

A život jde dál je vaše první kniha?

Knížka ano. Ale od devíti let jsem skládala básničky. Je jich 180 a mám je uložené. A možná se díky mému štědrému sponzorovi podaří je začít uveřejňovat. No a teď jsem začala pracovat na další knize, kde bych chtěla zveřejnit svých devatenáct let prožitých po boku tyrana. Domácí násilí a to jak fyzické, tak psychické. Ale to bude pod pseudonymem, jelikož nechci ublížit pár lidem, kteří v té knize budou figurovat.

V jakém nákladu váš první literární počin vyjde?

První výtisk je 1500 kusů.

Simona Kratochvílová se narodila 10. července 1966 v Benešově. Je podruhé vdaná a v současné době žije se svým manželem Petrem a dvěma dětmi v Miřeticích. Zbylé tři děti jsou už dospělé a žijí ve vlastních domácnostech. Simona má pouze Základní školu Jiráskova v Benešově. Kvůli biologickému otci, který v roce 1968 emigroval, se nedostala na žádnou střední školu. Udělala si tedy alespoň sanitářský kurz a dlouhá léta pracovala ve zdravotnictví. Několik roků před svou zákeřnou nemocí pak pracovala coby pokladní. Mezi její koníčky patří háčkování, pletení, tvorba DVD z fotografií. S nejmladší dcerou hraje na flétnu a kytaru. Ráda pracuje na zahradě, chodí do lesa na houby, rybaří a také samozřejmě ráda čte.

Autor: Martina Křečková

19.1.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vyšetření cukrovky. Ilustrační foto.

IKEM hlásí objev: cukrovka je pryč během několika minut

Soudní přelíčení. Ilustrační foto.
18

Soud: Námitka o podjatosti Králové v kauze trafik je předčasná

Čtyři návrhy kuchyně, která bude součástí obýváku

Manželé stojí před rozhodnutím, zda koupit byt. Bojí se totiž, že se jim do jedné místnosti nemůže vejít kuchyň, jídelní kout i obývák. Od toho je tu naše designérka Bára, která ukáže, že i na malém prostoru lze skloubit více funkcí.

Britové: V Praze se cítíme bezpečně

Praha - Co si myslí obyvatelé Spojeného království o útoku v Manchesteru? Mají v české metropoli pocit bezpečí? Šest z nich se svěřilo Pražskému deníku.

Společnost pro vědy a umění ocenila Beňačkovou,Passera i Pomahače

Praha - Pěvkyně Gabriela Beňačková, režisér Ivan Passer, historik Vilém Prečan, herec Stanislav Zindulka nebo plastický chirurg Bohdan Pomahač patřili k osobnostem, jimž dnes udělila svou cenu pražská pobočka krajanské Společnosti pro vědy a umění. Ocenění se předávala v sídle Senátu lidem, kteří se zasloužili o propagaci české vědy a kultury v zahraničí.

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies