Ředitel školy Vladimír Škuta se do projektu přihlásil, protože řešit výchovné problémy je podle něj velmi náročná záležitost a každá maličkost přitom může pomoci. „Neočekával jsem žádnou zásadní změnu, spíš jsem si řekl, že nám to nemůže ublížit," vysvětlil ředitel důvody, proč do pilotování programu tehdy vlastně šel.

Hlavní přínos IVP, jehož používání ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nedávno podpořilo, podle něj spočívá v tom, že jasně a metodicky určuje postup školy, žáka i jeho zákonných zástupců ve chvíli, kdy je třeba řešit nějaký výchovný či vzdělávací problém.

„Nejde ale o žádnou revoluci. Bylo by chybou, kdyby k tomu lidé přistupovali tak, že v ředitelně podepíšou jeden papír a všechno se pak jako mávnutím kouzelného proutku spraví," upozornil Vladimír Škuta.

První je rozhovor

Nežádoucí chování žáků se na Matiegce, jak se škole v Pražské ulici přezdívá, řeší ve třech krocích, IVP je přitom až tím posledním z nich. Nejprve přijde na řadu rozhovor s žákem a jeho rodiči, kdy je třeba určit, v čem je problém a jaké existují možnosti nápravy.

„Pokaždé je přitom potřeba, aby se aktéři po nějaké době k celému problému vrátili a zhodnotili, jestli navrhovaná řešení fungují, nebo ne," poznamenal ředitel školy a dodal, že nezbytnou součástí rozhovoru je také to, aby si školák uvědomil, co konkrétně vlastně provedl. „Je třeba mu říct, co přesně udělal, protože žák to  mnohdy ani neví."

Pak přijde matice

Po rozhovoru, do kterého se může zapojit celá výchovná komise složená z preventisty rizikového chování žáků, školní psycholožky, výchovné poradkyně a třídního učitele, se přistoupí k vyplnění takzvané matice chování žáka. Jde o tabulku, do které jednotliví vyučující pomocí plusů a mínusů zaznamenávají, jak se žák v jejich hodinách chová a co konkrétně jim na jeho chování vadí.

„Je to taková naše specialita," přiznal Vladimír Škuta. „Jde o rychlé zhodnocení situace, všichni si o dané věci okamžitě utvoří obrázek. Navíc díky tomu zjistíme i to, zda náhodou nemá žák problém pouze s jedním určitým učitelem," vysvětlil s tím, že matici používají na škole poměrně často.

„Bez ní už neudělím žádnou ředitelskou důtku, natožpak třeba trojku z chování. Je to obrovská pomoc při objektivním zhodnocení chování žáka," pochvaloval si formulář, který na škole využívají zhruba tři roky.

IVP až naposled

Pokud se problém se zapomnětlivými, agresivními, nevychovanými či zkrátka línými školáky nepodaří vyřešit ani s pomocí matice, přichází na řadu IVP.

„Přistupujeme k němu ve složitějších případech. Je to poslední krok před tím, než se celá věc předá orgánu sociálně právní ochrany dětí," poznamenal ředitel a dodal, že pokud selže i IVP, nebere to jako chybu dítěte, ale jako prohru školy. „Pár takových žáků také máme, s tím se nedá nic dělat," připustil.

Případný neúspěch smluv s rodiči, jak se IVP také říká, podle něj spočívá zejména v tom, že od nich lidé čekají zázraky. „Je to jenom papír, který umožňuje individuální přístup k žákovi. Nejde o smlouvu v pravém slova smyslu, spíše o dohodu," uzavřel Vladimír Škuta.