VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je potřeba nerelativizovat hodnoty a vážit si funkčních rodin

Kutná Hora /ROZHOVOR/ - Marie Macková byla zakládající ředitelka Oblastní charity v Kutné Hoře. V jejím vedení působila jako ředitelka celých jedenáct let, ale neopustila ji ani nyní, kdy je již v důchodu. Dále totiž působí jako koordinátorka dobrovolnického centra.

25.4.2016
SDÍLEJ:

Beseda s Marií Mackovou (vlevo).Foto: DENÍK/Hana Kratochvílová

Stála jste u zrodu Oblastní charity v Kutné Hoře a mnoho let stála v jejím čele. Co vás vedlo k tomu vydat se tímto směrem?

Možná, že Vás zklamu. Možná byste rádi slyšeli příběh o lidském entuziazmu, o čisté dobrotě srdce a o cestě za ideálem. Moje důvody k angažovanosti pro charitu byly velmi praktické. Prostě jsem v devadesátých letech při změně společenských poměrů chtěla pracovat tak, abych dostála svému slibu, který jsem skládala na zdravotní škole, že budu sloužit člověku. Tak abych pomohla uživit naše čtyři děti a zároveň, abych mohla pracovat v církvi. Když na jaře 1994 vypsala Diecézní charita Hradec Králové konkurz na regionální ředitele, přihlásila jsem se, uspěla a dostala jednoduchou náplň práce - obnovit charitní dílo v regionu. Charita se na Kutnohorsku tedy tak úplně nezrodila z čistého nápadu místních lidí, ale byl to záměr diecéze. Vůle lidí se projevila o měsíc později, kdy bylo potřeba založit organizaci přímo v místě. Přátelé z obou kutnohorských farností se na dokument, na jehož základě byla Oblastní charita Kutná Hora zřízena, podepsali. Dali mi tak důvěru, kterou jsem nechtěla zklamat.

Jaké byly vaše začátky?

Když jsem po krátkém působení, kdy jsem se dívala, co je potřeba a co je reálné, zjistila, že sociální práce je vlastně určitý druh podnikání, byť neziskového, nezbývalo mi, než se s touto skutečností vyrovnat. Naivně jsem si předtím myslela, že při této práci budu mít více času na rodinu. Je pravda, že čas byl jinak rozložený, než v klasickém zaměstnání, takže se péče o čtyři děti dala zvládnout za pomoci manžela a mých skvělých rodičů. Věrným průvodcem mé práce se stala pochybnost, zda věci děláme dobře. Starost o to, zda dokážeme organizaci udržet a zda obstojíme. Často jsem měla pocit bezmoci a bezradnosti. Byly věci, které se dařily, ale i ty, které se nedařily. Byli lidé, kterým jsme pomohli, ale i ti, kterým jsme pomoci nedokázali.

Co vám bylo oporou v takových chvílích?

V těchto chvílích byla důležitým pomocníkem víra a modlitba a to nejen lidí v charitní práci viditelných, ale především těch neviditelných. Po jedenácti letech, kdy organizace byl nakročena k většímu rozvoji díky příchodu evropských peněz, jsem vedení organizace ze svého rozhodnutí předala současnému řediteli Robertovi Otrubovi. Jsem vděčná, že tento úkol přijal. Neodpovídalo by mé kapacitě vést tak velkou organizaci a navíc jsem byla potřeba doma u stárnoucích rodičů.

Bylo vám to někdy líto?

Tohoto kroku jsem nelitovala. Dalších jedenáct let jsem mohla věnovat projektům, které se zabývaly z různých pohledů lidskou prací, ať už dobrovolnou nebo placenou. Včetně práce zdravotně handicapovaných lidí. Tato cílová skupina mě vždycky přitahovala. Dostala jsem jako dar, vidět skrytý potenciál těchto lidí. Při nástupu do charity, P. Suchár mluvil o tom, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, Bůh je Stvořitel. Člověk má také tvořit. Rozvíjet tuto myšlenku v různých programech bylo opravdu zajímavé.

Jaké důležité poznání vám práce v charitě přinesla?

Během mého působení v charitě jsem poznala, že každá poctivá lidská práce je hodna uznání, je jedno, jestli to je učitel, lékař, kominík, švadlena, manažer nebo úředník. Možná jsem někdy sklidila za svou práci a práci lidí v charitě více společenského uznání, což je milé, ale já sama cítím, že všechny oblasti lidského konání se prolínají a jeden bez druhého nedokáže nic.

Čemu se věnujete nyní, když jste již v důchodu? Máte ještě nějaké vazby na charitu?

Jsem ráda, že i při důchodu mohu ještě v charitě vést dobrovolnické centrum. Psát o této činnosti by vydalo na samostatnou kapitolu a doufám, že k tomu dojde, protože zejména studenti středních škol jsou v tomto roce zvláště aktivní jak v Kutné Hoře, tak v Čáslavi. Je to velká radost. Určitě si zaslouží, aby jim bylo poděkováno. Na těchto mladých lidech vidím, že potřeba konání dobra, je pro člověka přirozená. Jsem ráda, že se alespoň občas daří vytvářet systémy, v nichž je tato potřeba uspokojována. Pracovníci dobrovolnických center se několikrát do roka setkávají a jsou to setkání velmi optimistická.

Při práci v charitě jste se jistě setkávala i s celou řadou rodin, křesťanských, ale také těch úplně „obyčejných" či neúplných. Myslíte si, že má tradiční rodina stále ještě budoucnost?

Tradiční rodina je neskutečně potřebná a celá řada tradičních rodin existuje. Je potřeba pro ně udělat maximum, nerelativizovat hodnoty, vážit si funkčních rodin. Je to i druh politické práce. Ono když se vyplatí, neuvádět otce do rodného listu, to se to pak rozpadá. Nemělo by to být výhodné! Nedocenění zůstávají rodiče, kteří doma v rodinách s více sourozenci, dobře připraví děti na školní docházku, aniž čerpali kapacitu předškolních zařízení. Doma topí, svítí, vaří, děti se rozvíjí přirozeným způsobem - to všechno za své. Našla by se řada jiných příkladů. Je přirozené, že člověk řeší, co nefunguje, ale když přestane udržovat, co funguje, fungovat mu to přestane. To platí o autu nebo kanalizaci stejně tak jako o rodině. Je potřeba se ptát politiků, co dělají pro funkční rodiny. Mrzí mě, že bylo zrušeno společné zdanění manželů, to byl jeden z nástrojů, který akcentoval tradiční rodinu.

Co byste charitě popřála do dalších let?

Chtěla bych lidem v charitě popřát, aby je práce bavila a vydrželi i nadále různé nepřízně a nezdary a aby se naplnila slova modlitby, kterou jsme vytvořili při samém vzniku organizace: Pane, dej, ať je naše práce k Tvé cti a chvále, ku prospěchu lidí a našich rodin. Kdyby mi někdo v roce 1994 řekl, že 1. května 2016 vstoupí charita do 23. roku své existence, těžko bych tomu věřila. Zázraky se dějí.

Přběh osamělé stařenkyVypráví Marie Macková: Existují i příběhy s otazníky. Jsou to příběhy, které se nepublikují tak často, jako příběhy se šťastným koncem. Jenže člověk vidí, že příběhy lidí nejsou ani černé ani bílé a někdy se vyvíjejí jiným směrem, než bychom si přáli. Pak se člověk zamýšlí nad životem, pomáhá si poezií či jinou krásou. Práce v charitě se prostě života dotýká, tak jako se zemědělec dotýká půdy.

Nechodily jsme k ní rádi. Osamělá stařenka, která všechny podezírala, s ničím nebyla spokojená, nikoho nepochválila. Pořád si na něco a na někoho stěžovala. Bylo to v době, kdy naše pečovatelská služba byla postavena na mladých brigádnicích, naše zkušenosti se stářím byly maličké.

V nedaleké klubovně se scházely děti. Program byl určen dětem s nějakým sociálním problémem. Občas se ale sešly děti z rodin sociálně zdravých s dobrými nápady. Jednou na Zelený čtvrtek se právě sešla taková dobrá parta. Využila jsem to a nacvičila s nimi nějaké to velikonoční koledování, šlo to dobře.

Před polednem jsme vyrazili k naší neoblíbené stařence, abychom to naše úsilí někomu předvedli. Bydlela nejblíže. V těle jsem měla malou dušičku, jak nás přijme. Stařenka stála na prahu svého chátrajícího domku v němém údivu. Zdálo se mi, že ani moc nereaguje. Rozloučili jsme se a vraceli do klubovny.

Asi za půl hodiny někdo ťuká. Stařenka přinesla každému dítěti vařené vajíčko. Vajíčko natvrdo, srdíčko naměkko. Měla Velikonoce. Byly to její poslední Velikonoce doma. Zemřela v Domově důchodců v Čáslavi.

Čtěte také: Manažeři Hornomlýnské: Práci děláme srdcem, potřebujeme ale jistotu

Autor: Hana Kratochvílová

25.4.2016
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Ilustrační foto.
10

Kde rodit? Dilema i pro Pražanky

Pražská zoo se loučila s lachtanem Mamutem. Návštěvníkům představila jeho brášku

Praha /VIDEO/ - V pondělí měli návštěvníci Zoo Praha jednu z posledních příležitostí spatřit lachtana Mamuta, který v nejbližších dnech poputuje do nového domova v Německu. Jeho místo v expozici zaujme mládě, které se narodilo 26. května a lidé jej od tohoto pondělí mohou pravidelně vídat v bazénu v určený čas.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Praha - Kolem dvaceti kousků naservíruje v sobotu publiku na letišti v Letňanech britský zpěvák a tanečník. Nebudou chybět nové věci z desky The Heavy Entertainment Show, jež vyšla loni. Areál se otevře již v 15 hodin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení