Start výpravy byl ve francouzské vesničce Les Houches, která leží tisíc metrů nad moře. S Tomášem Pilcem ještě vyrazili Martina Vaváčková, Petr Sojka a Radek Vaněček. Ten se však během prvního dne výstupu rozhodl skončit. Nahoru tak pokračovali ve třech, ale na horu vylezli jen dva. Tomáš Pilc a Martina Vaváčková. „Petrovi se udělalo ve 4 4000 metrech zle. Dostal výškovou nemoc. Musel na nás počkat na bivakovací chatě Vallot," vysvětlil Tomáš Pilc.

Sestup z hory Mont Blanc nakonec Kutnohorák se svou partou stihl za jeden a půl dne. Jak vlastně vypadalo všech šest dnů? „První den jsme vystoupali k zubačce, kde jsme bivakovali ve stanu. Druhý den jsme bivakovali ve winter room na Tete Rouse. Další den jsme přespávali opět ve stanu, asi jeden kilometr za Dome de Gouter. Čtvrtý den jsme spali ve winter room na chatě Vallot," popisoval Pilc.

Ten vystoupal na vrchol pátý den: „Poslední, pátý den, jsme šli na vrchol hory, cestou zpět jsme vyzvedli Petra a šli jsme dolů. Večer jsme spali přímo na starém Dome de Gouter. Šestý den jsme sešli rovnou až dolů."

Původně však měli v plánu jen pět dnů. „O den jsme vše prodloužili. Podle plánu jsme chtěli vyjet z Les Houches lanovkou. Těch prvních dvanáct set výškových metrů. Jenže žádné lanovky nejezdily, tudíž jsme museli pěšky už od parkoviště," usmíval se kutnohorský horolezec.

Na trase překonávali trhlinu

Tomáš Pilc a Martina Vaváčková na vrcholu hory Mont Blanc. Ztráta jednoho člena skupiny přinesla také drobné komplikace. „Měli jsme stany pro dva lidi. Jednu noc jsme spali v jednom stanu tři. Pak nás musel Radek stejně ještě dojít, protože jsme potřebovali plynovou bombu. Volali jsme si, aby nás brzo ráno došel. To byla asi největší komplikace," přemýšlel Pilc a pak si vzpomněl na další zádrhel těsně před cílem.

„Překonávali jsme pomocí lana jednu trhlinu. Poslední výstupový den nás překvapila tři metry široká trhlina, hluboká byla asi deset metrů. Musel jsem slézt dolů, pomocí cepínů vylézt na druhou stranu nahoru a tam vše zafixovat. Martina pak lezla za mnou. Zpátky jsem ji spustil, ona vylezla a já ji přeskočil," řekl.

Po dosažení nevyššího bodů hory měl Tomáš Pilc krásný pocit: „Výš jsem nikdy nestál. Na Mont Blanc jsem vylezl podruhé v životě, poprvé to bylo před sedmnácti roky. Rozdíl byl v tom, že předtím jsme neměli plán a nevěděli jsme, kde vrchol je. Vylezli a slezli jsme úplně jinudy. V dnešní době se nechá vše nastudovat daleko lépe."

Po cestě nepotkali jediného živáčka. „Vůbec nikoho jsme nepotkali. Když jsme se vraceli, tak jsme dole potkali nějaké Poláky, kteří akorát nastupovali. V létě vyleze nahoru asi dvě stě lidí denně. V zimě je to obtížnější," řekl Kutnohorák.

Vyznavač extrémních sportů

Miluje extrémní sporty: „Lezu od nějakého roku 1995. Nejdříve jsem začal skákat na padáku, pak jsem začal lézt a nyní jsem se k obojímu vrátil. Za letošek mám asi sto pět seskoků. Mám rád extrémní sporty, ale od malička jsem hrál také hokej."

A jaké má nyní Tomáš Pilc cíle? „Mým cílem je vylézt na Matterhorn. Dvakrát už jsem byl v zimě ve dvou třetinách, ale nikdy jsem ho nevylezl. Co se týká seskoků, rád bych létal ve wingsuitu (oblek s křídly - pozn. red.). Člověk letí dvakrát déle než volným pádem. Ve vzduchu jste pak o něco déle, než se otevře hlavní padák. Rád bych také ještě jednou zdolal Beskydskou sedmičku," odpověděl.

Čtěte také: Horolezec Petr Mašek: Zemětřesení nám udělalo čáru přes rozpočet