Sám o sobě tvrdí, že jakmile dozní intro a rozsvítí se světla, je z něj jiný člověk. Ve skupině působí společně s Vojtěchem Hlavačkou, Jiřím Cupákem a Radkem Eliškou.

Kdy a jak se zrodila myšlenka založit hudební skupinu Metalica revival?

Vše začalo v létě v roce 2007, když jsem byl na vysoké a rozešli jsme se s přítelkyní, najednou jsem měl víc času. Chtěl jsem založit revival skupinu a přemýšlel jsem o Metallice, nebo Ozzy Osbourne, které jsem hodně poslouchal. Nakonec, už ani nevím proč, jsem se rozhodl pro Metallicu.

Jak jste se jako kapela dali dohromady? Oslovil jsi své kamarády?

Podal jsem inzerát, na který se přihlásili dva kluci ze Slovenska, což byli bubeník a kytarista. Začátky jsme zkoušeli bez basáka, toho jsme našli po měsíci, také přes inzerát. Tím jsme se stali kompletní a začali jsme cvičit i hrát. Jenže v té době to ještě za moc nestálo.

Začátky byly asi těžké.

Ano, moc nám to nešlo. V té době jsem byl paradoxně nejnamyšlenější, ale čím víc hraju, tak zjišťuju, že stále je co se učit. Na sehrání je třeba víc času a já jsem byl naivní. Myslel jsem, že vše půjde okamžitě. Navíc velkou roli hraje kvalitní zkušebna, kterou jsme v začátcích neměli. Je důležité, aby se hudebníci dobře slyšeli, jinak není možné něco nazkoušet. Poté co jsme tuto situaci začali řešit, investovali jsme do kvalitních aparátů a začali hrát v dobře uzpůsobené zkušebně, bylo cítit velké zlepšení.

Hrajete dnes ještě v původní sestavě?

Původní kapela hrála zhruba čtvrt roku. Následně proběhly změny, například k nám přišel kytarista a basák bývalé pražské Metallicy, což nám velmi pomohlo. Dnešní stálá sestava hraje od března roku 2010 a myslím, že se nám povedlo odvést dobrou práci. Soudím tak i dle ohlasů lidí.

Nikdy jste nepřemýšlel o založení hudební skupiny s vlastní tvorbou?

Na začátku jsem chtěl revival, jelikož jsem věděl, že prorazit s vlastní tvorbou je těžké. Obzvláště s hudebním stylem, který bychom hráli. Díky našemu revivalu jsme si ale získali určitou popularitu, a tak paradoxně zkoušíme i vlastní tvorbu, na které se podílí celá skupina. Inspirace nečekaně vychází z legend, jako jsou Metallica, Pantera či Death. Prozatím jsme ve fázi příprav a zkoušení, ale předpokládám, že začátkem roku bychom mohli hrát svoji hudbu i na koncertech.

Máte s kapelou oblíbené místo, kam se rádi vracíte hrát?

Máme rádi Výravu, tam mají skvělý letní parket, kde se odehrává Revival Fest. Tam už jsme byli potřetí. Také jsme rádi jezdívali na Plešivec na Lhotku, kde býval festival. V Praze jsme si oblíbili klub Vagon, kde jsme odehráli několik vystoupení. Letos jsme také byli poprvé v Mořici u Vyškova na Moravě, tam jsme zažili úžasnou atmosféru a chtěli bychom se tam vrátit.

Metallica revival Beroun nehraje jen po celé České republice, ale i v zahraničí. Měl jsi takové ambice již od začátku?

Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Jenže jsme hráli stále víc a víc, a tak si nás všímali nejen diváci, ale i agentury. Začali jsme spolupracovat s agenturou, která zprostředkovává koncerty i v zahraničí, kam jezdíme od roku 2011. Sice jsem nic z toho neplánoval, ale je to příjemné zpestření kariéry naší kapely.

Zaznamenal jste za ta léta nějaké rozdíly mezi zahraničním a českým publikem?

Abych řekl pravdu, tak velké rozdíly tam nejsou. Odezvy jsou podobné. Ale přístupy pořadatelů jsou naprosto odlišné. Sice i v České republice jsou organizačně kvalitně zvládnuté festivaly a koncerty, ale často se setkáváme s nepřipraveností. A to mi vadí. Například v Německu jsme zatím nezažili nic, co by nebylo na sto procent a načas.

Hrajete poměrně často a hodně kvůli koncertům cestujete. Není to občas vyčerpávající?

Chodíme do práce, někteří mají rodiny, takže hraní i cestování s tím spojené jsou občas dost časově komplikované. Například jsme hráli v Polsku, 900 kilometrů od domova a den před tím jsme hráli v Plzni. To bylo velmi náročné. Ale hraní nás moc baví, takže to vždy nějak vymyslíme. Navíc máme velmi tolerantní manželky a partnerky.

Určitě máte i nějaké zajímavé příhody.

Rozhodně, ani nevím kde začít. Jednou jsme ztratili klíče od auta, nemohli jsme je nikde najít. Vypadalo to, že se nedostaneme z koncertu domů. A najednou je z ničeho nic přinesl zvukař. Nebo jsme jeli z koncertu a tak jsme pospíchali domů… No a najednou Radek povídá: „Hale nějak se nám kouří z přívěsu." Kdybychom s tím jeli ještě tak půl kilometru, tak nám upadlo kolo od vozíku.

Chtěl jste někdy hrát na plný úvazek?

Já jsem realista a nikdy mě nenapadlo, že by to tak bylo. Jen jednou, když nás oslovil Aleš Brichta, jsem si myslel, že by to mohlo fungovat. Hledal novou kapelu a dokonce jsme spolu i zkoušeli. Ale nakonec z toho sešlo. Jinak já i kluci z kapely hrát chceme, takže je důležité, že tu možnost máme a lidé na nás chodí.

Text: Veronika Kočová