VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Mlynář: Viděl jsem popravu nacisty K. H. Franka na Pankráci

Praha - Dětství prožil za války. Pamatuje popravy a poválečné hrůzy. Právě odsun Němců utkvěl Zdeňku Mlynářovi nejvíce v paměti. V mládí chtěl být zubním technikem, po tatínkovi. Po komunistickém převratu ale nesměl studovat. Opravoval proto stroje z uranových dolů. Zdeněk Mlynář nejraději vzpomíná na chvíle strávené na chatě a ve stáří se svojí maminkou.

2.7.2016
SDÍLEJ:

Zdeněk MlynářFoto: DENÍK/ Václava Burdová

Prozradil nám i její rodinný recept na nejlepší bramborový salát. Jaké bylo dětství za války? A co si teď nejvíce užívá ve stáří?

Bylo vám deset let, když skončila válka. Jaké to pro vás bylo období?

Oddechli jsme si. Můj tatínek byl zubní lékař. Když na to přišli komunisti ve 48. roce, tak jsme o všechno přišli. Nikam jsem nesměl. Jsem vyučený strojník.

Jaké bylo vaše dětství?

V šesti letech jsem šel do školy. To už tady byli Němci. V první třídě se ještě nic nedělo, ale potom už jsme museli říkat máma Mutter, táta Vater. Němci to hnali dopředu. Na Vánoce jsme dostávali na jedno dítě jeden pomeranč. Měli jsme stromeček, na to si Němci potrpěli. Ale zachovali jsme i jesle.

To bylo dříve typičtější?

Stromeček je germánská tradice. Dříve tu nebyl. Němci věšeli u lesa perníčky a věřili, že budou mít výbornou úrodu. My mývali jen jesličky. Chodilo se a zpívalo Vyšla hvězda nad Betlémem.

Jak to s vaší rodinou vypadalo po válce?

Tatínek musel chodit do střediska. Já jsem nejdřív dělal u soukromníka jako motorář. Jenže on se potom zapletl s Horákovou, takže mu hrozilo velké nebezpečí. Nakonec se z toho dostal. Skončil pouze v Leopoldově. Já musel do Braníku dělat opraváře strojů do uranových dolů.

ZDENĚK MLYNÁŘ na konci 40. let.

Jaké stroje jste opravovali?

Dělali jsme bagry, navijáky, sbíječky. Všechno, co horníci potřebovali opravit. Nejdřív se muselo všechno zkontrolovat. Dokud přístroj ťukal, nepustili nás k němu. Všechno to bylo radioaktivní. Odtud jsem šel v 60 letech do důchodu.

Co vás osobně nejvíce zasáhlo z velkých historických událostí?

Nejvíc jsem prožíval, když odsunovali Němce. Byl jsem se školou na popravě K. H. Franka.

To musel být pro dítě dost drastický zážitek…

Tenkrát jste to tak nevnímala. Pamatuji si, jak mu kat řekl, co si přeje. On zvedl ruku a řekl"„Sieg Heil". Praha tenkrát měla jiné osvětlení, byly to takové kandelábry, kde se točilo kličkou. Na tom visel esesák za nohu a lidé ho zapálili. Viděl jsem, jak hořel. Pak jsem se dozvěděl, že naši lidi svým lidem dělali ještě horší věci. Nebylo to nic krásného. Maminka mi vždycky říkala, ať mlčím, jinak půjdu do dolů. Kvůli povstání v Maďarsku jsem sloužil třetí rok na vojně.

Jak jste prožíval vojnu?

Sloužil jsem u radaru. Docílil jsem hodnosti poddůstojníka. I komunisté se tomu divili. Nemohl jsem studovat, ale tady mi to nezazlívali. Šel mi na ruku i vojenský policajt. Vybral si mě. Nejdřív jsem ho vozil na motorce a pak v autě. Zval mě na oběd. Chtěl, abych si vzal jeho dceru. Já vždycky řekl, že musím domů.

Takže svatba nakonec nebyla?

Nebyla. To bych si dal. Sloužil jsem v Mostě. Říkal jsem Most a dost. Na fotbale se to tam vždycky všechno popralo. Naložili jsme pokaždé náklaďák vojáků a jeli zasahovat. Já sedával vedle řidiče. Zasahovat museli nižší hodnosti. Pamatuji si jednoho hocha, byla to vazba a oni ho ztloukli jak psa.

Na jaké období svého života nejraději vzpomínáte?

Měli jsme chatu ve Vraném. Na to rád vzpomínám. Měl jsem tam přátele. Uprostřed osady jsme měli hřiště. Hráli jsme volejbal.

Sportoval jste hodně jako mladý?

Hrál jsem fotbal za Bohemians. Pak jsem i pískal. Dříve byla jen první a druhá liga. Člověk na to musel mít nervy.

Jak hodnotíte současný fotbal?

Na mistrovství Evropy jsme letos neměli co dělat. Ti, co radí národnímu týmu, už mají odkopáno. Fotbal je dnes modernější. Je třeba tam dát mladší. Hrajeme hrozně těžkopádně. Kolikrát se na to nemůžu dívat. Dále jsem zapálený do motoristického sportu. Sleduji formuli 1. Jako mladý jsem jezdil na motorce. Měl jsem stopadesátku. Pak se dala pryč.

Proč?

Protože se maminka bála, že bych se na ní zabil. Dala mi odmontovat kola. Pak ale přijel kamarád, namontoval tam stará a jezdilo se dál.

Co na to maminka?

Maminka proti mně byla velmi malá. Vždycky mi jenom řekla, ať podám stoličku. Vystoupila na ni a řach. Už jsem jí měl. Pak jsem zase stoličku poslušně uklidil.

A jak jste na tom byl s tatínkem?

Tatínkovi jsem dělal sestru. Objednával jsem pacienty, byl jsem s ním i při různých zákrocích. Rok a půl jsem studoval školu, aby se ze mě mohl stát zubní technik. Jenže po takových, jako jsem byl já, tenkrát šli. Zatrhli mi to. Nedodělal jsem ani dva roky a musel jsem se rychle vyučit. Chtěl jsem být alespoň dentista, ale doba byla jiná.

Co se nejvíce změnilo od dob vašeho mládí?

Vše se prudce změnilo. Maminka zemřela v jednadevadesáti letech. Bydlela sama na Spořilově. Často jsem za ní jezdíval a přestal jsem kvůli ní i kouřit. Nedělalo jí to dobře. Maminka měla ráda pivo a kuře. Naučila mě výborný bramborový salát. Každý po mě chce recept. Naučil jsem ho starší dceru.

V čem tkví tajemství vašeho rodinného receptu?

Dám vařit oloupané brambory. Mezi tím popustím mraženou zeleninu. Brambory nakrájím nožem a smíchám se zeleninou. Osolím špetkou soli. Přidám bílý neochucený jogurt. Pak se musí počkat hodinu. Následně se přidá druhý jogurt. Vše se míchá dřevěnou vařečkou, ne kovem. To je zásadní.

Co vás ve stáří nejvíce těší?

Má vnoučata. Tři jsou malá, jednomu je už 26 let. Vnučka hraje na kytaru. Jde jí to moc dobře. Také jsem dříve hrával. Každé úterý mě navštěvuje starší dcera.

Domov pro seniory Dobřichovice- Domov pro seniory v Dobřichovicích sídlí v budově bývalého hotelu a penzionu Stejskal. Majitel hotelu Josef Chytráček dbal na to, aby 30 prostorných pokojů bylo vždy moderně zařízeno. Architektonicky si dnešní domov pro seniory zachoval stejné proporce. Dominantou je věžička, ze které je krásný výhled do okolí.

- Domov poskytuje ubytování a péči pro osoby starší 65 let s trvalým bydlištěm v Praze. Nižší kapacita bydlení zajišťuje rodinnou atmosféru. Kapacita domova je 56 klientů, kteří bydlí v jednolůžkových až čtyřlůžkových pokojích. Dominantou domova je jídelna v přízemí, která slouží zároveň jako společenská místnost. Pro obyvatele je k dispozici televizní, čtenářský i počítačový koutek s připojením k internetu.

- V domově se konají pravidelné kulturní akce. Vedle ubytování a stravy zde seniorům nabízí zdravotnické, sociální a aktivizační služby. Dobřichovický domov se nachází v příjemném prostředí, obklopený prvorepublikovými vilami od známých českých architektů a zelení. Leží v okrese Praha-západ zhruba 25 kilometrů od centra metropole. Jeho zřizovatelem je pražský magistrát.

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.eu.
Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy. 
Logo Praha 

Čtěte také: Václav Svoboda: Kde jsem, tam se hraje ping-pong

Autor: Václava Burdová

2.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Nový přístřešek v tramvajové zastávce Nad Havlem
2

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Miloš Zeman a Karel Srp starší. Ilustrační foto.
5

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Co je pro někoho stará veteš, jinému poslouží. Zaklínadlo zní: Re-Use

Praha – Pomoci vdechnout nový život starým věcem mají takzvaná Re-Use centra, která umožní nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty. Ty by jinak kvůli své nemodernosti skončily v odpadu. Po vzoru Vídně nebo třeba Budapešti začíná magistrát hledat vhodné prostory pro spuštění pilotního projektu – dobře dostupnou krytou halu. Či více hal: buď pro otevření hlavního Re-Use centra, nebo několika center menších.

Na ozdravné pobyty pro děti ze smogových oblastí půjde 40 milionů

Praha - Na ozdravné pobyty dětí, žijících ve smogových oblastech, půjde 40 milionů korun z Národního programu Životní prostředí. Žádat o ně mohou školy, školky a nově i dětské skupiny, a to od 4. září. Oproti dřívějším dotacím je nyní podmínkou, aby byl pobyt spojený s ekologickou výchovou. V dnešní tiskové zprávě to sdělilo ministerstvo životního prostředí.

Ztraceným lidem v lesích pomohou záchranné tabulky

Praha - Body záchrany. Tak se jmenují destičky se speciálním kódem, s jehož pomocí hasiči či záchranáři lehce lokalizují člověka v nouzi. V pražských lesích jich nově přibylo 29.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení