VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Trkovský: Na svém dresu měl českého lva s rudou hvězdou

Praha - Václav Trkovský se narodil v roce 1946. Během své éry vrcholového sportovce navštívil Ameriku, Kanadu, Francii či Bulharsko. Jeho doménou byla sportovní gymnastika, díky které se při trénování seznámil s československou legendou Věrou Čáslavskou. Rozuměli si natolik, že ji pak jezdil navštěvovat do Černošic, kde na společné zážitky vzpomínali.

3.6.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Pamětníci - Václav Trkovský.Foto: Archiv VLP / Šťastný Vladimír

Jak jste se ke sportu dostal?

Od dvanácti let jsem dělal závodně sportovní gymnastiku, žil jsem jen tím. Hrazda, bradla, to bylo moje. Sport pro mě byla droga. Učitelka ze školy mě poslala do oddílu gymnastiky na Bohemce. Tam jsem měl dobré výsledky, tak si mě převzala Dukla Praha.

Předcházelo vašemu sportovnímu vrcholu hodně pádů?

Žádné velké zranění jsem nikdy neměl. První, co vás totiž trenéři učí, je dobře spadnout. Nejlépe na zadek, protože tam je hodně masa. Ale je pravda, že jednou jsem dělal veletoč a za mnou byla zeď, ten cvik mi nevyšel a já z té hrazdy ulítl. Rozplácl jsem se na té stěně jako Ježíš na kříži. Navíc jak jsem spadl dolů, tak jsem si vyrazil dech a ztratil jsem vědomí. Ale naštěstí to nic nebylo.

Kde jste se seznámil s Věrou Čáslavskou?

Poznali jsme se při trénincích, jelikož jsem byl dva roky v reprezentaci. Byla to ale hrozná dřina. Pamatuji si, jak jsem při trénincích už kolikrát nemohl a prosil jsem trenéra, aby mě nechal odpočinout. Řekl, že až to udělám správně, tak si teprve odpočinu. K vrcholovému sportu jsou totiž nutné dvě věci, je to talent a píle. Já měl asi třetinu talentu a dvě třetiny píle, kdežto Věrka měla dvě třetiny talentu a jednu třetinu píle.

Podle čeho se to pozná?

Přece podle toho, jestli jste, nebo nejste na bedně. A Věrka byla sedminásobnou olympijskou vítězkou. Měla to dané do vínku.

O čem jste si spolu povídali?

Byli jsme oba hrdí Čechoslováci. Takže jsme se často rozčilovali nad tím, jak vypadali reprezentační dresy. Český lev, což je oficiální státní znak, neměl na hlavě korunku, ale nacpali tam rudou hvězdu. To nám vadilo, protože jsme chtěli, aby měl korunku, která k němu patří.

Procestoval jste mnoho zemí. Jak bylo Československo vnímáno na Západě?

Západ nás bral trochu zaostale, protože oni tam byli ve všem napřed. Bylo znát, že o nás ve světě panuje tento mýtus, tak jsme se je snažili vždy přesvědčit o opaku. Proto nás třeba před nějakou cestou zavezli do luxusním hotelu v Karlových Varech, kde nás učili chodit po červeném koberci, jíst škeble a chobotnice nebo nám vysvětlovali, která vidlička je určená na salát či na dezert, abychom ve světě ukázali, že jsme rovnocenní partneři a máme také úroveň.

A povedlo se?

To víte, že někdy zkrátka byli krok před námi. Například si pamatuji, jak nám ukazovali, že se dávají peníze do jezdících vozíků v obchodech. My to tady u nás vůbec neznali. Tak nám to museli vysvětlit, protože jsme ten košík rvali silou a nechápali, jak ho z té řady vyndat.

Do kolika let jste profesionálně sportoval?

Asi do jednadvaceti. Končil jsem těsně předtím, než se tu objevili Rusové.

Když už jste toto období zmínil, jak jste ruskou okupaci prožíval?

Byl jsem naštvaný. Z ničeho nic sem v noci vtrhli a během chvilky byli všude. Lidé v té době moc nevycházeli. Nebylo se čemu divit, když vám míří do oken tank, komu by se chtělo vycházet.

Měl jste s ruskými vojáky nějakou osobní zkušenost?

Jednou. Na Smíchově stál tehdy tank a za ním byly kasárny, dnes je tam, tuším, městský soud. Zrovna jsem šel okolo a jeden z vojáků se mě zeptal, co je to za dům. Nevěděl jsem, jak se řekne rusky kasárna, přestože jsem se ruštinu učil na škole. Tak jsem mu odpověděl, že je to vojenský dům, což bylo to jediné, na co jsem si v tu chvíli vzpomněl. On na mě najednou začal mířit pistolí, což jsem vůbec nechápal. Poslední otázka, co jste dělal po odchodu z reprezentace? Trénoval jsem mladé sportovce a předával jsem jim své zkušenosti ze sportovní gymnastiky.

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout.Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz www.praha.eu. Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Autor: Andrea Grubnerová

3.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Opravář. Ilustrační foto.

O šikovné české ručičky je opět zájem. Opravny jsou zpět

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Praha – Neúnavná občanská iniciativa může slavit úspěchy. Ve Staré Krči se právě díky úsilí místních podařilo prosadit zřízení nového přístřešku u autobusové zastávky Nad Havlem. Radní Prahy 4 pro oblast územního rozvoje Alžběta Rejchrtová (Trojkoalice/Zelení) v té souvislosti ocenila roli aktivních občanů v čele s Vladimírem Hroudou.

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Dlouholetý předseda Jazzové sekce Karel Srp se podle očekávání nestal členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Senát dnes vzal na vědomí stanovisko své volební komise, že Srp jako bývalý člen předlistopadové komunistické strany nesplňuje zákonnou podmínku spolehlivosti. O Srpově nominaci do rady tak horní komora ani nerozhodovala. Srp se jednání Senátu nezúčastnil.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Co je pro někoho stará veteš, jinému poslouží. Zaklínadlo zní: Re-Use

Praha – Pomoci vdechnout nový život starým věcem mají takzvaná Re-Use centra, která umožní nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty. Ty by jinak kvůli své nemodernosti skončily v odpadu. Po vzoru Vídně nebo třeba Budapešti začíná magistrát hledat vhodné prostory pro spuštění pilotního projektu – dobře dostupnou krytou halu. Či více hal: buď pro otevření hlavního Re-Use centra, nebo několika center menších.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení