Kliknutím zvětšíteJeho sbírka fotek neustále roste. Naposledy k ní přibyl vytoužený Čechomor. Jaké bylo vystupovat na pódiu s UDG a na které focení nejraději vzpomíná?
Ondro, festivalová sezóna končí. Kolik akcí běžně za léto s tátou objedete?
Vyráželi jsme skoro každý týden a někdy jsme dali i dvojáček. Přes léto jedu festivalové turné a přes zimu klubové. Nedávno jsem to s taťkou počítal a za loňský rok jsme měli 42 akciček. V tom ale byly i tři, které se netýkaly hudby.
Odkdy už jezdíš na koncerty?
Na prvním festivalu jsem byl v sedmi letech a první kapelou, kterou jsem viděl, byla Doga. Před tím jsem navštívil všechny hodiny zpěvu Jaroslava Uhlíře.
Na koncerty nejezdíš jen poslouchat hudbu, ale také kvůli fotografiím z backstage. S kolika slavnými lidmi ses už vyfotil?
Vůbec nevím, kolik českých hudebníků se považuje za slavné, většinou jsou to skromní a přátelští lidé. Už se blížím ke 180 fotkám celých kapel nebo sólových fotek s frontmany. Některé jsem si zopakoval a celkem mám už asi 230 fotek.
Hodně kamarádíš s UDG. V čem tě kluci zaujali?
Pro mě je kapela UDG srdeční záležitost. Kluci jsou moji velice dobří kamarádi, se kterými si rozumím a líbí se mi jejich skvělá hudba, kterou s láskou dělají pro své fanoušky. Je to na jejich práci vidět a skvěle se to poslouchá. Mimochodem nová deska Emotikon je bombastická tak jako všechny řadovky, které kluci vydali. Tak to jen říkám pro ty, kdo by UDG ještě neznali. Vřele je doporučuji.
S kluky z UDG jsi dokonce vystupoval i na pódiu. Jaký to byl pocit?
Sen zažít koncert UDG na pódiu jsem měl v hlavě už velmi dlouho. A splnil se mi na letošním Votvíráku, který se každoročně koná na letišti v Milovicích. Byl to pro mě moc a moc velký zážitek, za který klukům moc děkuji.
To muselo být nezapomenutelné…
Byl to pro mě nejlepší koncert UDG, který jsem v historii kapely zažil. Užil jsem si to obzvlášť, protože jsem nemusel být zastrčený v koutku pódia jako jindy a mohl jsem jezdit vepředu a pařit s kluky při hraní.
S kým ještě kamarádíš?
Těch kapel, se kterými se znám, je neskutečně moc. Například Sto Zvířat, Wohnout, Vypsaná Fixa, nebo Mňága a Žďorp nebo Xindl X. První, s kým jsem se seznámil, byl Doctor PP a kamarádíme spolu dodnes. S ním mám i jednu z prvních fotek.
Na jaký zážitek nejraději vzpomínáš?
Z každého setkání mám radost. I z toho opakovaného. Rád vzpomínám na letošní setkání s paní Evou Pilarovou, které jsem přinesl na koncert kytičku. Loni jsem se setkal s Václavem Neckářem a Anetou Langerovou. Jsem hodně rád i za setkání s Michalem Hrůzou. Hezkou vzpomínku mám, když mi Jana Jelínková dala při focení pusu. Už dvakrát. Vždycky se rád potkám s Matějem Homolou, Mejlou a Márdim, Láskou a Pištou, Vaškem Bláhou, Janou Věnečkovou, Danielem Francem, Ondrou Ládkem, a vůbec se všemi ostatními.
Na kontě máš i několik slavných mimo hudební branži…
Kromě hudebníků bylo příjemné setkání s Láďou Hruškou, který mi teď pravidelně lajkuje fotky na Facebooku. Další milé setkání z kulinářského oboru bylo se Zdeňkem Pohlreichem.
S kým by ses chtěl ještě vyfotit a zatím to nevyšlo?
Moje velké přání je vyfotit se s kapelou Čechomor, kterou jsem naživo ještě nikdy za moje velké hudební tour neviděl. Ze zpěvaček pak s Janou Kirschner nebo písničkářkou Radůzou. Byl bych rád i za celou Lucii, protože zatím mám jen fotku s Davidem Kollerem a Michalem Dvořákem.
S kým ses vyfotil naposledy a jaké to bylo?
K dnešku mám poslední fotku s Rudou Rigou, saxofonistou skupiny Medvěd 009 a Emma band. Oba jsme měli tričko kapely Try Duby, které má dvojsmyslné logo. (Rozhovor vznikal v srpnu, k dnešnímu dni už má Ondra na kontě i vysněnou fotografii s kapelou Čechomor z jejich koncertu na Střeleckém ostrově, který se konal minulý čtvrtek, pozn. autorky).
Jsou hudebníci ochotní, Fotí se rádi?
Ochotní jsou v každém případě. Na focení s fanoušky po koncertě jsou zvyklí, ale občas je docela velký oříšek dát velké kapely dohromady. A proto jsem hodně rád, že mám fotku s kompletními Třemi Sestrami nebo nedávno s kapelou Kabát, se kterou se jen tak nesetkáte. Naopak se mi nepodařilo dát na focení dohromady celého Divokého Billa, i když se skoro se všemi znám.
Posloucháš výhradně české kapely. Co tě baví na české muzice?
Základem hudby je pro mě rozumět textům. Když jim nerozumím, tak říkám, že to nestojí za nic, a nejraději na festivalu odcházím na jinou kapelu. Čeština je hodně barevná, takže české texty v sobě mají kouzlo a trochu tajemno.
Jaké kapely nejraději posloucháš?
Nemám vůbec daný styl hudby. Dalo by se to definovat jako proplouvání mezi žánry. Někdy je to folk, jindy rock, někdy alternativa. Je to pro mě moc těžké říci jakou kapelu nebo styl mám rád. Poslouchám prostě všechno českého, co se mi dostane do ruky. Třeba i skvělou tvorbu pánů Petra Hapky a Michala Horáčka a všechny další zpěváky a zpěvačky, co jsou s nimi spojení, jako je třeba Lenka Nová, Richard Muller nebo František Segrado.
Kdo má podle tebe z českých kapel nejlepší koncerty?
To se nedá říct. Všechny koncerty českých kapel jsou super. Každý má jinou atmosféru. Na velmi známé kapely, jako jsou Chinaski nebo Mandrage, je narváno v kotli tak, že je jedno, jestli je odpoledne nebo večer. A na méně známé kapely je před pódiem volněji. Hodně se to liší. Na punkových koncertech je to v kotli zase občas mazec.
Ondřej BělohlávekOndra navštěvuje devátou třídu základní školy
jeho velkou zálibou je poslech hudby, ve volném čase objíždí s tátou a mladší sestrou koncerty a festivaly, ze kterých si vozí fotografie se svými oblíbenými hudebníky
jeho sbírka fotek čítá přes 230 snímků
Ondra od narození trpí dětskou mozkovou obrnou
Čtěte také: Vlasta Šilhanová: Na Letnou jsem jezdila dřevěnými pohyblivými schody
60
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
