Celý život pracovala Marie Durasová jako zubní laborantka. Do úplné penze šla až ve chvíli, kdy to lékař, se kterým pracovala, podle jejích slov také „zabalil" a šel do důchodu. „Většinou jsem tři roky pracovala, pak si dala pauzu a pak zase tři roky pracovala, abych nabrala sílu," říká seniorka z Prahy.

Hlavním důvodem, proč ale dál pracovala, nebyly peníze. Ty jsou podle jejích slov sice důležité, ale u ní jasně převažovalo nutkání neustále něco dělat. „Kdybych byla jen v penzi, nudila bych se," podotýká paní Marie.

Stále chodí do školy 

To, že nuda rozhodně není nic pro ni, potvrzuje fakt, že se ve svém věku ráda dál vzdělává. „Už třetím rokem chodím na odborné přednášky pro seniory. Teď budu například nově navštěvovat hodiny o hudebních skladatelích, tak se těším," vypráví s tím, že takovouto činnost by doporučovala všem seniorům, kterým to zdraví dovolí. „Chodím jen na to, co mě zajímá a svým způsobem ohromně povzbuzuje," dodává.

Aby aktivně vyplnila ještě další den v týdnu, našla si další činnost. „Jednu malou slečnu doprovázím ve čtvrtek na hodiny angličtiny," vysvětluje. Povinnosti, které přes týden má, jí pomáhají udržovat se dál v kondici.

Každou volnou chvíli zamíří na chatu do jižních Čech 

„Neskutečně by mi vadilo, kdybych nic nedělala, jen koukala na televizi nebo četla časopisy. Jsem ráda, že Praha nabízí tolik možností," upozorňuje. Když se pak na jaře oteplí, míří každou volnou chvíli na svou chatu do jižních Čech. „Sbalím si věci, kočku a jedeme si užívat přírody," říká s nadšením.

Penzi má patnáct tisíc. Jelikož ale žije ve vlastním bytě, měsíční šestitisícové poplatky ji nijak výrazně neválcují. Díky tomu, že se těší dobrému zdraví, nenechává měsíčně ani velké částky v lékárnách. „Beru jen něco na štítnou žlázu a jeden prášek na cholesterol. Jsem vděčná, že svou penzi, jak říkával můj manžel, neprošustruji za léky na různé nemoci jako mnoho seniorů," směje se.

Práce s počítačem ji aktivně neláká

Její další velkou zálibou je cestování. Především nejrůznější poznávací zájezdy. Jednou za dva roky proto vždy někam vyjede. Díky tomu navštívila Španělsko, Dánsko, Švédsko nebo Norsko. „Kdybych necestovala, tak hodně našetřím, ale já žiji z emocí a zážitků. Pokud by bylo peněz více, cestovala bych pořád," říká.

Jediné, co ji aktivně neláká, je práce s počítačem. Tuto vymoženost nazývá „žroutem času". „Bojím se, že bych u toho potom seděla pořád. To se raději podívám v televizi na pořady o přírodě nebo o zvířatech," vysvětluje.

A kam by se ráda ještě podívala? „Alpy jsou krásné, ale to už není nic pro mě. Protože je to hodně do kopce a ve svém věku si vybírám trochu mírnější kopce. Zrovna včera jsem volala své parťačce, se kterou jezdíme, tak uvidíme, kam nás to příště zavede," dodává s úsměvem na závěr Marie Durasová.

Čtěte také: Miloslava Kovaříková: Spolužačku odvezli Němci, nikdy už jsem ji neviděla