Petr Novák: Cestování? Lidem přináší čirou radost a štěstí

Jak sám říká, pro Petra Nováka je cestování drogou a jeho pozitivní vliv už prokazují i vědecké studie. Nejvíce výhod má prý pomalé cestování pro rodiny s dětmi. V čem? A čím učarovalo jemu?

Poslední dobou o sobě na vašem blogu s kolegou Matoušem Vinšem píšete jako o slow travellerech. V čem spočívá „pomalé cestování"?

Pomalé cestování, tedy Slow Travel, znamená vyrazit do zahraničí na delší dobu a cestovat pomalu. Jako minimum jsme si stanovili tři měsíce. Jde o dost jiný způsob cestování, než dnes dává většina lidí. Vyráží na pár týdnů a snaží se odškrtnout co nejvíc míst ze seznamu. Pomalé cestování je hlavně o získávání nových zkušeností a přátel, ne o odškrtávání seznamu navštívených památek. Je to o upřednostnění kvality před kvantitou, často spojené i s nějakou prací na cestách.

Má pomalé cestování zásady?

Moc ne. Důležité je nic moc neřešit. Při pomalém cestování se za ničím nehoníte. Je vám jedno, jestli navštívíte 10 zemí nebo jenom jednu. Když se vám někde zalíbí, zůstanete tam o pár týdnů nebo i měsíců déle.

Co zajímavého jste díky pomalému cestování zažil, co by vám běžná turistika nedala?

Nejzajímavější jsou pro mne především lidé, které na cestě potkám, nebo wow momenty, které díky delší době v daném místě přijdou. U lidí nemusí jít jen o místní.

Setkáváte se i s dalšími pomalými cestovateli?

Protože na cestě současně pracuji, vyhledávám různá coworkingová centra, kde je spousta pomalých cestovatelů a nomádů. Takoví lidé už jsou v místě, kam přijedete, třeba několik měsíců a mají prošlapané cestičky, jak se vyhnout turistickému průmyslu. Díky tomu jsme například vyrazili na výlet kajakem po řece na opičí ostrov, kam se běžně vozí turisté za nesmyslné ceny. Nás to stálo jen 200 korun za půjčení kajaku od místního domorodce.

Máte více takových zážitků?

Ve Vietnamu jsme se díky informacím od místních velkým obloukem vyhnuli oblasti Sapa, kam míří 90 procent turistů, a vyrazili na místo, kde je ještě skutečný, původní Vietnam bez turistického ruchu. Přitom krajina je stejně krásná, ne-li hezčí než v Sapě. Z Tchaj-wanu jsem měl zase pocit, že tam je doslova pozitivní diskriminace vůči turistům a všichni vám vychází vstříc, jak to jen jde.

Proč jste se vy sám zaměřil na pomalé cestování?

U mě to byl vývoj a myslím, že to tak má většina cestovatelů. Nejdřív jsem si myslel, že mi v dlouhodobém cestování brání práce. Pak zase, že na to nemám dost peněz. Až když jsem dal cestování vyšší prioritu a rozhodl se vědomě zaměřit na cestování, zjistil jsem, že nemá cenu se nikam honit a je lepší si pobyt v jednom místě pořádně užít. Ono to vyjde i levněji. Pronájem ubytování na měsíc je v přepočtu na noc klidně o polovinu nižší než pronájem na týden. Natož když platíte hotely po dnech.

Co vede různé lidi k tomu, že se uchylují k dlouhodobému pobytu v zahraničí?

Co člověk, to často jiná motivace. Ve skutečnosti nás všechny spojuje stejná věc. Cestování dělá lidi šťastnější než materiální bohatství. Dokonce už existují vědecké studie, které to prokázaly. Lidé chodí do práce, kterou často ani nemají rádi. Kupují si věci, které nepotřebují, aby s nimi ohromovali lidi, kterými vlastně pohrdají. Nejde být dlouhodobě šťastný z věci, protože se na ně rychle adaptujeme. Jak-mile si na novou věc zvykneme, předmět se stává obyčejným a nezajímavým, pocit štěstí je fuč. Je to začarovaný kruh.

Co vám oproti tomu dává cestování?

Cestováním vznikají krásné vzpomínky a zážitky, na které dokážeme myslet mnoho let poté. Pocit štěstí a radosti, který člověk zažil, se vrací. Rodiny s dětmi, které vyrazí na dlouhou cestu, z ní vytěží asi nejvíc.

Opravdu?

Krom zážitků a radosti z cesty se děti za tu relativně krátkou dobu naučí spousty nového a získají rychle lepší pohled na svět. Když dětem ukážete, jak se žije v chudých částech světa, necháte je to prožít, hrát si s jinými dětmi, zjistíte, že si dokážou více vážit věcí. Často vás překvapí názorem, který byste nečekali ani od většiny dospělých. To, jak se člověk utváří, není způsobeno věcmi, ale vzpomínkami. Vložit do dětské mysli tyto vzpomínky v raném věku je ve finále k nezaplacení.

Problémem mohou být finance. Jak se několik měsíců v cizině uživit?

Velká část našich životů se pomalu stěhuje do digitálního světa. To vše ostatní urychluje. Dnes máme desítky až stovky nových profesí, které ještě před deseti lety neexistovaly a jsou spojeny s digitálním světem. Jednou z možností je na cestách pracovat pro distribuované společnosti, kterým nevadí, kde se jejich zaměstnanec nachází. Takové existují i u nás. Další možnost je dělat to samé jako živnostník a upravit si práci tak, abych ji mohl vykonávat odkudkoli na světě. Velice oblíbené je dobrovolničení. Samozřejmě si na cestu můžete i doma našetřit a pak jen cestovat.

Více o pomalém cestování se mohou Pražané dozvědět na letošním Slow Travel Festivalu, který pořádáte. Kdo se zde podělí o své zkušenosti?

Budeme mít pět řečníků. Adam Marčan, digitální nomád a zakladatel Naučmese.cz tráví na cestách každý rok minimálně šest měsíců. Lukáš Kerhart je autor knihy Cestování, nejlepší životní investice. Dal si za cíl rozcestovat mladé Čechy. Já budu mluvit společně s Matoušem Vinšem o praktických zkušenostech z dlouhodobého cestování. Jak na cestách zaplatit co nejméně, aniž by si člověk nutně snižoval svůj standard. Posledním řečníkem je Víťa Válka se svou ženou a dětmi. Každý rok se vždy na pár měsíců sebere, naloží věci do karavanu a vyrazí s celou rodinou na cesty.

Po jak dlouhé době budete doma v Česku?

Vrátili jsme se se ženou po pěti měsících z Asie, pár týdnů doma zařídili to nejnutnější a ještě využili prázdnin na cestování po Evropě i Česku. Vždyť u nás je v létě tak krásně.

Čtěte také: Chybí prevence. Nejdřív se musí stát nehoda, aby se něco změnilo