VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Koupal: Za komunistů si lidé odvykli myslet, řídila je strana

Praha /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Narodil se uprostřed války a už jako čtyřletý se pokoušel přeštípnout německý telefonní kabel. Odboj měl v krvi od malička. Pavel Koupal prožil dětství v Roztokách u Prahy. Jeho dětské osudy formoval zejména otec a dědeček, oba byli velkými osobnostmi. V jeho paměti tak zanechali nesmazatelnou stopu.

21.1.2017
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie

Pavel Koupal.Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

Řadu let pak bydlel přímo na Václavském náměstí. Důležité okamžiky tak měl jako na dlani. Jak na ně s odstupem času vzpomíná?

Narodil jste se v roce 1941, dolehla na vás v dětství válka?

Živě si to pamatuji. Bydleli jsme v Roztokách u Prahy. Na našem plotě tehdy měli Němci kabel na telefon. Takže já jako malé dítě jsem neměl nic lepšího na práci, než to, že jsem vzal kombinačky a ten kabel jsem se jim snažil přeštípnout.

Kolik vám bylo? Věděl jste, k čemu kabel slouží?

Byly mi čtyři roky a samozřejmě, že jsem to věděl. Věděl jsem, že Němci jsou špatní, tak jsem vzal tátovi kombinačky a začal jsem to pižlat. Samozřejmě jsem to nepřeřízl, nicméně jsem tím vlastně vstoupil do odboje (smích). Ale to si samozřejmě dělám legraci.

Vzpomínáte si ještě na nějaké jiné válečné události?

Byl jsem malý kluk. Nejraději jsem tedy byl v roce 1945, když přiletěla letadla. Byly to Mustangy P-51, přilétly nad letiště Kralupy a teď to tam do nich začaly sypat. Já jsem seděl na takovém taburetku a měl jsem hroznou radost. Dokonce tak velkou, až jsem z toho taburetu spadl. Táta mě seřezal, ať na to nelezu, že si ještě něco udělám.

Zažil jste bombardování?

V podstatě ano, v roce 1945, když začali létat tzv. kotláři, tedy mustangy P-51. To byly nejlepší a nejrychlejší stíhačky té doby. Vždycky přilétly nad vlak, až nad lokomotivu a úplně ji rozstřílely. Nikoho nezasáhly. Pamatuji si, jak jsem jednou jel s dědou, najednou přiletěli kotláři, ozvalo se „tatatata" a z lokomotivy šla už jen pára. Mně se to tehdy strašně líbilo. Přečkali jsme to s dědou v jednom podjezdu před Roztoky.

Vysvětlovali vám rodiče jako dítěti situaci?

Samozřejmě, hlavně dědeček. Ten uměl krásně vyprávět. Byl automobilovým závodníkem u Pragovky. Vyprávěl mi například, jak jezdili závody v Rusku, zakarpatská soutěž to byla. Minus 40 stupňů a oni jezdili bez střechy, bylo to otevřené auto. Děda samozřejmě vyhrál. Jednou jsme kvůli němu taky všichni málem přišli o život.

Jak se to stalo?

Pracoval v Pragovce a opravovali tam německé tanky. Vždycky je přivezli rozstřílené z ruské fronty, byli v nich ještě mrtví lidé. Děda spolu s ostatními z těch tanků vždycky kradli kulomety. Němcům pak začalo být divné, že ty tanky přichází z fronty bez kulometů. Začali po tom pátrat. Naštěstí to dopadlo dobře, kdyby na to ale přišli, vystříleli by celou naši rodinu.

Jak si pamatujete na rok 1948?

Tehdy mi bylo sedm let a chodil jsem do školy. Vnímal jsem to, protože tatínkovi zavřeli krám. On měl v Dejvicích krejčovství. Tušil to dopředu a měl pravdu. Zavřeli mu ho v roce 1950. tak šel pracovat jako vedoucí do krejčovství na Václavák.

Šel jste po základní škole na střední?

Byla to tehdy trochu peripetie, ale podařilo se to. Můj otec to vyřešil, byl to takový organizační typ. Tehdy byly občanské průkazy plátěné. Na straně 15 bylo nadepsáno: Jiné záznamy. Já jsem tam měl: Otec reakcionář, učí se anglicky. Což byl ten nejčernější kříž, který jsem mohl mít. Chtěl jsem sice jít na automechanika, ale doma se to nesetkalo s pochopením. Táta mi dal pár pohlavků a řekl: „Půjdeš na průmyslovku." A tak jsem šel. Ale nebylo mi to cizí, bavilo mě to.

Vzali vás bez problémů?

Otec byl velmi progresivní. byl tehdy vedoucím v Sokole v Dejvicích. Shodou okolností byl jeho zástupce nějaký pan Němeček a ten byl ředitelem průmyslovky, kam jsem chtěl nastoupit. Za normálních okolností by bylo nepředstavitelné, abych se tam dostal, ale už tehdy fungovala protekce. Takže mě vzali.

Po škole jste nastoupil do práce?

Dostali jsme umístěnky, šel jsem do montážního podniku, který se zabýval televizními vysílači nebo třeba kabelovou technikou. Taky jsem musel absolvovat vojnu, po ní jsem bydlel normálně v Praze. Přímo na Václaváku.

To jste musel mít všechno na dlani, jak jste vnímal události roku 1968?

Tenkrát jsme si mysleli, že vyhrajeme. Byli jsme hrdinové, ale proti tankům jsme neměli šanci. Občas jsme nalili kýbl s benzínem na motor a ono to chytlo. Moc víc jsme toho ale dělat nemohli. Ti vojáci byli chudáci. Vůbec netušili, co se kolem nich děje a ani proč tu jsou. Oni je z koně posadili rovnou do tanku a jeď. Jen v nich seděli a nevěřícně koukali kolem.

Změnily tyhle události Prahu?

Určitě, hlavně Prahu změnil rok 1969, když jsme vyhráli nad Sovětským svazem v hokeji, což se projevilo ohromnou euforií, dokonce rozbíjeli výklady. Hned pod námi, kde jsme bydleli, bylo letecké zastoupení sovětských aerolinek. Tak si tam lidé vybili zlost.

Byla situace v Čechách po roce 1968 lepší?

Pořád byly problémy, akorát se čekalo, co se bude dít dál, nikdo nevěděl, co čekat. Straníci nevěděli, kam se vrtnout. Až potom se toho chopili husákovci a přišla normalizace.

Očekával jste události roku 1989?

Tušil jste, že to bude mít takový spád? Řeknu vám to takhle, bylo to dvacet let a lidé otupěli. Problém byl v tom, že si lidé zvykli, že za ně myslí strana. Odvykli si samostatně myslet.

Změnil to rok 1989?

Rok 1989 změnil jedině to, že za komunistů nikdo nesměl krást, jinak ho zavřeli. Za komunistů nikdo nesměl vraždit. Po roce 1989 se tu najednou objevilo kouzelné slovíčko demokracie, pod kterým si všichni loupežníci představili, že můžou krást. A to bylo neštěstí tohohle národa.

A jak jste vnímal rozdělení Československa?

To se nemělo stát. Bylo to, jako kdyby vám uřízli nohu. Československo byl historicky daný stát, byli jsme homogenní. Navíc jsme byli ekonomicky provázaní, spousta lidí tak přišla o práci. Lidi by to nikdy nepřipustili. Tehdy o tom rozhodlo několik lidí, politická špička.

Pavel Koupalnarodil se v roce 1941
dětství prožil v Roztokách u Prahy, později bydlel přímo na Václavském náměstí
vystudoval střední průmyslovou školu, pracoval v dopravním podniku

Domov pro seniory Elišky Purkyňovéje příspěvková organizace založená hlavním městem Praha. Předmětem činnosti je péče o seniory podle zákona o sociálních službách. Domov poskytuje seniorům pobytovou službu, odlehčovací službu a službu se zvláštním režimem, a to ve dvou objektech v Praze 6 v budově v ulici Cvičebná a v ulici Thákurova.

 V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.eu. Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Čtěte také: Za války jsme schovávali Američany. Dostávali jsme od nich čokoládu

Autor: Andrea Grubnerová

21.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Miroslav Kalousek ve sněmovně.
DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Jaromír Vejvoda.

Před 115 lety se narodil kapelník Jaromír Vejvoda, autor polky Škoda lásky

Většina stran zatím neví, kdo bude v Praze jejich volebním lídrem

Praha - Většina politických stran zatím neví, kdo je v Praze povede do podzimních sněmovních voleb. Média to zjistila z ankety mezi jejich volebními štáby. Nicméně z čela kandidátek se budou snažit mandát obhájit poslankyně Jana Černochová (ODS) a Marta Semelová (KSČM), piráti do čela zvolili pražského zastupitele Jakuba Michálka. K volebním urnám by měli Češi vyrazit nejpozději 21. října, konkrétní datum stanoví president Miloš Zeman.

Zoo Praha odstartovala 86. sezonu. Slavnostní zahájení se neslo v retro stylu

Praha - V sobotu 25. března zahájila Zoo Praha 86. sezonu, která potrvá až do 28. září. Celá akce probíhala v retro stylu, odkazujícím na přivítání 25-ti miliontého návštěvníka v roce 1975. Právě 70. léta byla pro pražskou zoo, kterou tehdy vedl ředitel Zdeněk Veselovský, velmi úspěšná, a to i v celosvětovém měřítku. V letošní sezoně Zoo Praha přivítá již 60-ti miliontého návštěvníka!

AKTUALIZOVÁNO

Tělo kardinála Vlka bylo uloženo do hrobky ve sv. Vítu

Praha - Tělo zesnulého kardinála Miloslava Vlka bylo dnes po církevních obřadech uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále sv. Víta. Obřadu přihlíželo přes 2000 lidí. Pohřeb ukončil poslední rozloučení s kardinálem, který zemřel před týdnem ve věku 84 let.

AKTUALIZOVÁNO

Pohřeb kardinála Vlka: rozloučit se přišly stovky lidí i členové vlády

Praha - V katedrále sv. Víta na Pražském hradě začala v sobotu po 11.00 hodin zádušní mše za zesnulého kardinála Miloslava Vlka. Poslednímu rozloučení s ním přihlíží věřící, kteří katedrálu zcela zaplnili. Někteří lidé sledují bohoslužbu z nádvoří a náměstí před Hradem, kde jsou velkoplošné obrazovky. Ty jsou i v samotném chrámu, kromě přenosu obřadu na nich lidé viděli fotografie a dokumenty z Vlkova života. V minulých dvou dnech se s emeritním pražským arcibiskupem a českým primasem přišly rozloučit tisíce lidí. Po skončení mše bude kardinálovo tělo uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies