VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Koupal: Za komunistů si lidé odvykli myslet, řídila je strana

Praha /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Narodil se uprostřed války a už jako čtyřletý se pokoušel přeštípnout německý telefonní kabel. Odboj měl v krvi od malička. Pavel Koupal prožil dětství v Roztokách u Prahy. Jeho dětské osudy formoval zejména otec a dědeček, oba byli velkými osobnostmi. V jeho paměti tak zanechali nesmazatelnou stopu.

21.1.2017
SDÍLEJ:

Pavel Koupal.Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

Řadu let pak bydlel přímo na Václavském náměstí. Důležité okamžiky tak měl jako na dlani. Jak na ně s odstupem času vzpomíná?

Narodil jste se v roce 1941, dolehla na vás v dětství válka?

Živě si to pamatuji. Bydleli jsme v Roztokách u Prahy. Na našem plotě tehdy měli Němci kabel na telefon. Takže já jako malé dítě jsem neměl nic lepšího na práci, než to, že jsem vzal kombinačky a ten kabel jsem se jim snažil přeštípnout.

Kolik vám bylo? Věděl jste, k čemu kabel slouží?

Byly mi čtyři roky a samozřejmě, že jsem to věděl. Věděl jsem, že Němci jsou špatní, tak jsem vzal tátovi kombinačky a začal jsem to pižlat. Samozřejmě jsem to nepřeřízl, nicméně jsem tím vlastně vstoupil do odboje (smích). Ale to si samozřejmě dělám legraci.

Vzpomínáte si ještě na nějaké jiné válečné události?

Byl jsem malý kluk. Nejraději jsem tedy byl v roce 1945, když přiletěla letadla. Byly to Mustangy P-51, přilétly nad letiště Kralupy a teď to tam do nich začaly sypat. Já jsem seděl na takovém taburetku a měl jsem hroznou radost. Dokonce tak velkou, až jsem z toho taburetu spadl. Táta mě seřezal, ať na to nelezu, že si ještě něco udělám.

Zažil jste bombardování?

V podstatě ano, v roce 1945, když začali létat tzv. kotláři, tedy mustangy P-51. To byly nejlepší a nejrychlejší stíhačky té doby. Vždycky přilétly nad vlak, až nad lokomotivu a úplně ji rozstřílely. Nikoho nezasáhly. Pamatuji si, jak jsem jednou jel s dědou, najednou přiletěli kotláři, ozvalo se „tatatata" a z lokomotivy šla už jen pára. Mně se to tehdy strašně líbilo. Přečkali jsme to s dědou v jednom podjezdu před Roztoky.

Vysvětlovali vám rodiče jako dítěti situaci?

Samozřejmě, hlavně dědeček. Ten uměl krásně vyprávět. Byl automobilovým závodníkem u Pragovky. Vyprávěl mi například, jak jezdili závody v Rusku, zakarpatská soutěž to byla. Minus 40 stupňů a oni jezdili bez střechy, bylo to otevřené auto. Děda samozřejmě vyhrál. Jednou jsme kvůli němu taky všichni málem přišli o život.

Jak se to stalo?

Pracoval v Pragovce a opravovali tam německé tanky. Vždycky je přivezli rozstřílené z ruské fronty, byli v nich ještě mrtví lidé. Děda spolu s ostatními z těch tanků vždycky kradli kulomety. Němcům pak začalo být divné, že ty tanky přichází z fronty bez kulometů. Začali po tom pátrat. Naštěstí to dopadlo dobře, kdyby na to ale přišli, vystříleli by celou naši rodinu.

Jak si pamatujete na rok 1948?

Tehdy mi bylo sedm let a chodil jsem do školy. Vnímal jsem to, protože tatínkovi zavřeli krám. On měl v Dejvicích krejčovství. Tušil to dopředu a měl pravdu. Zavřeli mu ho v roce 1950. tak šel pracovat jako vedoucí do krejčovství na Václavák.

Šel jste po základní škole na střední?

Byla to tehdy trochu peripetie, ale podařilo se to. Můj otec to vyřešil, byl to takový organizační typ. Tehdy byly občanské průkazy plátěné. Na straně 15 bylo nadepsáno: Jiné záznamy. Já jsem tam měl: Otec reakcionář, učí se anglicky. Což byl ten nejčernější kříž, který jsem mohl mít. Chtěl jsem sice jít na automechanika, ale doma se to nesetkalo s pochopením. Táta mi dal pár pohlavků a řekl: „Půjdeš na průmyslovku." A tak jsem šel. Ale nebylo mi to cizí, bavilo mě to.

Vzali vás bez problémů?

Otec byl velmi progresivní. byl tehdy vedoucím v Sokole v Dejvicích. Shodou okolností byl jeho zástupce nějaký pan Němeček a ten byl ředitelem průmyslovky, kam jsem chtěl nastoupit. Za normálních okolností by bylo nepředstavitelné, abych se tam dostal, ale už tehdy fungovala protekce. Takže mě vzali.

Po škole jste nastoupil do práce?

Dostali jsme umístěnky, šel jsem do montážního podniku, který se zabýval televizními vysílači nebo třeba kabelovou technikou. Taky jsem musel absolvovat vojnu, po ní jsem bydlel normálně v Praze. Přímo na Václaváku.

To jste musel mít všechno na dlani, jak jste vnímal události roku 1968?

Tenkrát jsme si mysleli, že vyhrajeme. Byli jsme hrdinové, ale proti tankům jsme neměli šanci. Občas jsme nalili kýbl s benzínem na motor a ono to chytlo. Moc víc jsme toho ale dělat nemohli. Ti vojáci byli chudáci. Vůbec netušili, co se kolem nich děje a ani proč tu jsou. Oni je z koně posadili rovnou do tanku a jeď. Jen v nich seděli a nevěřícně koukali kolem.

Změnily tyhle události Prahu?

Určitě, hlavně Prahu změnil rok 1969, když jsme vyhráli nad Sovětským svazem v hokeji, což se projevilo ohromnou euforií, dokonce rozbíjeli výklady. Hned pod námi, kde jsme bydleli, bylo letecké zastoupení sovětských aerolinek. Tak si tam lidé vybili zlost.

Byla situace v Čechách po roce 1968 lepší?

Pořád byly problémy, akorát se čekalo, co se bude dít dál, nikdo nevěděl, co čekat. Straníci nevěděli, kam se vrtnout. Až potom se toho chopili husákovci a přišla normalizace.

Očekával jste události roku 1989?

Tušil jste, že to bude mít takový spád? Řeknu vám to takhle, bylo to dvacet let a lidé otupěli. Problém byl v tom, že si lidé zvykli, že za ně myslí strana. Odvykli si samostatně myslet.

Změnil to rok 1989?

Rok 1989 změnil jedině to, že za komunistů nikdo nesměl krást, jinak ho zavřeli. Za komunistů nikdo nesměl vraždit. Po roce 1989 se tu najednou objevilo kouzelné slovíčko demokracie, pod kterým si všichni loupežníci představili, že můžou krást. A to bylo neštěstí tohohle národa.

A jak jste vnímal rozdělení Československa?

To se nemělo stát. Bylo to, jako kdyby vám uřízli nohu. Československo byl historicky daný stát, byli jsme homogenní. Navíc jsme byli ekonomicky provázaní, spousta lidí tak přišla o práci. Lidi by to nikdy nepřipustili. Tehdy o tom rozhodlo několik lidí, politická špička.

Pavel Koupalnarodil se v roce 1941
dětství prožil v Roztokách u Prahy, později bydlel přímo na Václavském náměstí
vystudoval střední průmyslovou školu, pracoval v dopravním podniku

Domov pro seniory Elišky Purkyňovéje příspěvková organizace založená hlavním městem Praha. Předmětem činnosti je péče o seniory podle zákona o sociálních službách. Domov poskytuje seniorům pobytovou službu, odlehčovací službu a službu se zvláštním režimem, a to ve dvou objektech v Praze 6 v budově v ulici Cvičebná a v ulici Thákurova.

 V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.eu. Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Čtěte také: Za války jsme schovávali Američany. Dostávali jsme od nich čokoládu

Autor: Andrea Grubnerová

21.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Hnojte popelem

Cyklostezka. Ilustrační foto.

Nová cyklostezka spojí Prahu s letištěm i krajem

AKTUALIZOVÁNO

Vytékající voda uzavřela stanici metra Malostranská

Praha – Překvapeni zůstali cestující v centru Prahy, když hodinu před polednem i v hodinách následujících nečekaně narazili na zavřené dveře stanice metra Malostranská. Soupravy na zelené trase A se přitom nezastavily – pouze touto stanicí projížděly bez zastávky. Tentokrát nebyl na vině nález podezřelého zavazadla, k němuž se nikdo nehlásí, což leckoho napadne jako nejpravděpodobnější varianta. Problém přinesla technická závada.

Staronový šéf České televize: Natočíme velký dětský seriál

Navázat na úspěchy Arabely, Pana Tau nebo kultovních Návštěvníků by chtěl Petr Dvořák, který bude šéfovat veřejnoprávní stanici až do roku 2023.

Zoo Praha si připisuje další chovatelský úspěch. Orlí pár se stará o trojčata

Praha - Zoo Praha se může pochlubit dalším významným chovatelským úspěchem. V současné době se zde daří odchovávat na hnízdě pod rodiči tři mláďata orla východního. Je to vůbec poprvé, kdy je známo, že se tento druh orlů chovaných v lidské péči stará o trojčata. Návštěvníci mohou mláďata s rodiči vidět ve voliéře ve spodní části zoo.

OBRAZEM: Před sídlem ČEZ protestovali demonstranti v plavkách a v bazénku

Praha - Demonstranti v plavkách protestovali 27. dubna v Praze před sídlem energetické společnosti ČEZ proti prodeji hnědouhelné elektrárny Počerady. Dozorčí rada ČEZ má rozhodnout o případném prodeji elektrárny společnosti Vršanská uhelná ze skupiny Czech Coal finančníka Pavla Tykače.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies