VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Šmok: Výstava ukazuje, jak Židé proplouvali labyrintem normalizace

Praha /ROZHOVOR/ - Projít pěší zónou na Můstku znamená zároveň kráčet po náhrobcích pocházejících z bývalého židovského hřbitova na Žižkově. Věc, o které se dnes mnoho nemluví, přesto jde o symboliku toho, jak bylo za normalizace s Židy zacházeno. Bylo těžké si nevšimnout, že je k nim režim nepřátelský," říká v rozhovoru pro Deník Martin Šmok, kurátor výstavy Labyrintem normalizace, která probíhá v Židovském muzeu.

28.4.2017
SDÍLEJ:

MARTIN ŠMOK, kurátor výstavy Labyrintem normalizace.Foto: Redakce

Poválečné historii Židů se Židovské muzeum věnovalo v minulé výstavě, nyní se zabývá normalizací. Jak se tyto dvě doby z pohledu židovství lišily?
Z pohledu většinové společnosti je normalizace vnímána jako něco, kdy už režim nebyl úplně totalitní, v porovnání s 50. lety, kdy se udál takzvaný proces s protistátním spikleneckým centrem, to bylo mnohem jemnější. Tato výstava ale zachycuje několik střípků, které minimálně naznačují, že i když už ten režim nikoho nepopravoval, tak používal stejné protižidovské teze, jako se používaly v 50. letech.

Co konkrétně to znamenalo? Bylo například Židům dovoleno dodržovat jejich zvyky? 
Režim si nikdy nedovolil židovské obce úplně zlikvidovat, stejně jako si nikdy nedovolil zcela zrušit katolickou církev. Státní moc tvrdila, že pouze potírá své nepřátele, sionisty, ale loajálním věřícím umožňuje vše, co potřebují. Za normalizace došlo v židovském společenství k něčemu, k čemu v křesťanském světě u nás nikdy: židovské obce po téměř patnáct let neměly žádného rabína, vrcholného církevního představitele. Režim tím kromě jiného znemožňoval výchovu mladé generace a s ní spojené pokračování židovských tradic, veškeré vyučování se až do poloviny osmdesátých let muselo dít pololegálně. Každý zájemce o rabínské studium byl zaverbován coby informátor Státní bezpečnosti, bez takového souhlasu by mu studium nikdy nebylo povoleno.


Proč se jich komunisté tolik obávali?
Většina pravověrných komunistů věřila a věří v ty nejstarší konstrukce nenáboženského antisemitismu vycházející z Ruska, například v pravdivost takzvaných protokolů sionských mudrců, které posloužily za inspiraci Hitlerovi i Stalinovi. Představy o celosvětovém židovském spiknutí jsou nedílnou součástí stalinské interpretace komunismu. Podle nich je každý Žid sionista a každý sionista špion, každá osoba židovského původu, který komunisté určují pomocí vlastní verze nacistických norimberských zákonů, je agentem amerického imperialismu. Tato bolševická interpretace židovského nepřítele z 50. let, obnovená po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, se samozřejmě mísila s tradiční nenávistí k židům ve společnosti.

PAMÁTNÍK OBĚTÍ nacistické perzekuce v Pinkasově synagoze, stav v období normalizace.

Jak pocítili Židé nenávist za normalizace v reálu?
Osoby, které normalizační režim označil za židy či sionisty, měly často neuvěřitelné problémy od studia až po pracovní zařazení. I pokud nebyli aktivní v židovské obci, často nedostali devizový příslib a výjezdní doložku, nemohli cestovat do ciziny, studovat dobrou školu, nezískali lepší práci. Pokud se aktivně účastnili života v židovské obci, tak byli pravidelně předvolávání na výslechy, kde se je soudruzi z StB snažili zlomit, aby donášeli na ostatní. Proto se také výstava jmenuje Labyrintem normalizace. Každý jednotlivec musel těmi nástrahami, které už neznamenaly život a smrt, ale odhalovaly charakter, etiku a morálku, proplout a vybrat si nějakou svou cestu.


Výstava ukazuje i to, jak komunisté vedli o Židech přesnou evidenci. Věděli, že jsou pod drobnohledem státní policie?
Myslím, že ne. Lidé, kteří chodili na židovskou obec, dobře věděli, že jsou tam mikrofony a nemůžou tam mluvit, většina lidí si ale asi neuvědomovala, že jsou fotografováni při návštěvách židovské radnice. Na druhou stranu bylo těžké si nevšimnout, že je k nim režim nepřátelský.

Tu nepřátelskost projevovali komunisté i tím, že ničili památky a místa spojená s Židy. Znamená to, že chtěli naprosto vymýtit jejich historii?
Ničení židovských památek bylo součástí kulturní devastace celé země. Částečně souvisí se snahou zamezit výuce mladé generace, je součástí procesu, který započal s obnovou poválečného Československa coby země bez národnostních menšin. Židovská národnost přestala existovat a Židé se měli buď asimilovat anebo se vystěhovat do Izraele. Problém je ale v tom, že se na ničení židovských památek často podíleli i oficiální představitelé židovských obcí, osoby se zpřelámanými charaktery, často bez vazeb na místa, která ničili. Některým z nich dělalo radost kšeftovat s náhrobky z židovských hřbitovů.

#clanek|2892420#

Výstava ukazuje i některá málo známá fakta, například to, že k vydláždění pěší zóny na Můstku posloužily rozřezané náhrobky ze zničeného židovského hřbitova na Žižkově.
Nebyly to jen náhrobky ze hřbitova na Žižkově, ale například i náhrobky zlikvidovaných hřbitovů v Sudetech. To je asi ten nejpikantnější příklad toho, co se za normalizace dělo. Likvidace hřbitova na Žižkově byla daleko zrůdnější tím, že byl zničen starobylý a cenný hřbitov uprostřed hlavního města, všem na očích. Byl vybagrován a ostatky byly odvezeny na skládku. Ostatky a půda, ve které jsou uloženy, jsou v židovské tradici nedotknutelné. Dnes je na zbytcích kostí hřiště na minigolf, jako by tam nikdy žádný hřbitov nebyl.

Snažila se tomu židovská obec zabránit?
Část těch kostí, ke kterým se včas dostali, pohřbili na Novém židovském hřbitově, ale jejich možnosti vyjednávání byly omezené. U likvidace hřbitova na Žižkově je zajímavé, že i státní orgány protestovaly proti tomu, co se dělo, a víc než oficiální představitelé kolaborantské židovské obce.O vydláždění pěší zóny z náhrobků se oficiálně vědělo?V reakci na výstavu nám chodí spousta mailů od lidí, kteří si ty dlažební kostky také brali. Takže bylo veřejným tajemstvím, že když je otočíte, tak z druhé strany jsou vytesaná hebrejská písmena.

Kolik Židů odešlo do zahraničí v roce 1968?
Lze to jen těžko vyčíslit, protože neexistuje obecná definice Žida. Čísla se odhadují na něco mezi šesti až dvanácti tisíci. V podstatě emigrovali všichni mladí, takže došlo k naprostému zpřetrhání kontinuity zbytkových poválečných obcí.


Co přinesl do situace Židů u nás rok 1989?
Židovská obec je vlastně v této záležitosti zrcadlem okolní společnosti; ty problémy jsou v ní úplně stejné. Například vyvstala otázka, jak se vyrovnat s tím, že některé osobnosti udávaly. Co s nimi? Mají se vyloučit ze společenství, mají být stigmatizovány nebo rehabilitovány, protože doba byla zlá? Dodnes to způsobuje docela velké pnutí uvnitř židovského společenství. Další problém je zapomínání na to, jak strašná ta doba byla, a vzniká určitá sentimentalizace 80. let, když už byl v obci rabín. Dobré to ale opravdu nebylo, ta doba byla strašně zlá.

DLAŽEBNÍ KOSTKY vyrobené z židovských náhrobků ze zlikvidovaných hřbitovů byly využity při budování pěší zóny v Praze 1. DLAŽEBNÍ KOSTKY vyrobené z židovských náhrobků ze zlikvidovaných hřbitovů byly využity při budování pěší zóny v Praze 1.

Proč se o tom tak málo mluví?
Ono se vůbec o normalizaci obecně málo mluví. Myslím, že je i to proto, že dnes dorostla generace, která v normalizaci prožívala svou mladost a dobu vidí skrz optiku radostného dětství. Nikomu se také nechce mluvit o brutálních věcech intimního charakteru, které StB páchala, které navíc nevypadají tak brutálně jako popravy v 50. letech. Vyprávět někomu o tom, že tatínkovi zpřelámali charakter a nakonec jim to podepsal, je těžké, zatímco kdyby ho rovnou popravili tak je to docela jednoduché.

Autor: Andrea Karlíková

28.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pavel Bělobrádek.
AKTUALIZOVÁNO
7

Bělobrádek obhájil křeslo předsedy, má přes 80 procent hlasů

Pavel Bělobrádek
AKTUALIZOVÁNO
7

Lidovci jdou do voleb se STANem. Bělobrádek hovořil o politickém systému

Z hlediska vyššího principu mravního...

Praha - Slavná věta ze slavného filmu „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem" má svůj základ v událostech, které se v době heydrichiády opravdu staly.

AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Chystáte se prodat svoje auto? Potom se jistě snažíte dostat za svůj vůz co možná nejvyšší finanční sumu. Samozřejmě, že o ceně auta rozhoduje zejména model, jeho rok výroby, počet najetých kilometrů a především technický stav, ovšem jsou tu i detaily, které mohou cenu vozu zvýšit.

AKTUALIZOVÁNO

Výročí atentátu na Heydricha připomenou dvě venkovní výstavy

Praha -  Výročí atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze připomínají dvě venkovní výstavy. Hrdinství domácího i zahraničního československého odboje představuje panelová výstava před dejvickou budovou generálního štábu. Na Klárově u památníku druhého odboje bude odpoledne otevřena výstava o vojácích i civilistech, kteří se na atentátu s krycím názvem Anthropoid před 75 lety podíleli.

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kandidátem ČSSD v prezidentských volbách by mohli být ministr zahraniční Lubomír Zaorálek nebo předseda Senátu Milan Štěch. Serveru iDnes.cz to řekl předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka. Oba jsou podle něj výrazné osobnosti. Strana by mohla kandidáta vybrat v létě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies