Na manžela, se kterým vychovává tříletého syna pěje jen samou chválu. Možná i proto, že právě on podle ní prožíval období, kdy stála na hranici mezi životem a smrtí, ze všech nejvíc a držel ji nad vodou.

Čtěte také: Katarína Halušková statečně bojuje proti nepřízni osudu

Dnes se cítí tak v pohodě jako nikdy předtím 

Lucka je deset měsíců po nesmírně náročné operaci. Zákrok, kvůli kterému strávila téměř deset hodin na sále, byl extrémně rizikový. Lékaři operaci navíc Lucii ušili přímo na míru.

Ačkoli, jak sama říká, plně odborníkům z Fakultní nemocnice v Motole důvěřovala a cítila se při cestě na sál klidná, raději je poprosila, aby vyřídili jejímu manželovi a synovi, že je miluje. Dnes se tato maminka a manželka cítí tak v pohodě jako nikdy předtím. Když drobná tmavovláska vypráví svůj příběh, jen těžko lze uvěřit, že při tom udrží úsměv na rtech.

V prvním týdnu života jí zmodraly rty 

Lucie Sapoušková se narodila jako normální dítě. Alespoň to si její maminka myslela. Porod byl v termínu a po narození vážila více než čtyři kila. Po týdnu jí ale začaly modrat rty a následně tak podstoupila svou první operaci. Nyní jich má za sebou celkem šest.

Lékaři zjistili, že se narodila s velmi složitou srdeční vadou. K tomu má navíc všechny orgány v těle přehozené. To, co má běžný člověk vpravo, ona má vlevo a naopak. Tento podstatný fakt by ale tak nevadil, kdyby se kvůli vrozené vadě Lucce v těle nemísila ještě okysličená a odkysličená krev.

Jaké je nebezpečí nedostatku kyslíku? 

Tento problém totiž způsobil, že má odjakživa Lucka v krvi mnohem menší procento kyslíku než běžný člověk. Oproti klasickým sto procentům dosahovaly její hodnoty pouze osmdesáti procent.

„Když jdete k lékaři a máte 97 procent, tak lékař začne být nervózní, a když máte 94 procent, už vám nandavají v nemocnici masku s kyslíkem," vysvětluje nebezpečí nedostatku kyslíku Petra Antonová z Kliniky kardiovaskulární chirurgie v Motole.

Čtěte také: Anna Rousková: Viděla, jak na Emauzy začaly padat bomby

Vychovávali ji prarodiče 

Lucčino tělo se na tento problém dokázalo adaptovat pouze na několik měsíců, poté by neměla šanci na přežití. Proto absolvovala v dětství několik operací, díky kterým byla schopná dále žít. Dětství tak prožila podle ní celkem normálně.

Vychovávala ji babička s dědou. „Matka mi nemohla nabídnout takovou péči, protože jsem měla ještě pět sourozenců," vysvětluje. Přestože zdravotní komplikace se u ní objevovaly pořád, podařilo se jí dokončit i střední školu. Po škole potkala Lucka svou životní lásku. Vdala se, a protože jí nebylo doporučeno otěhotnět, adoptovali s manželem tříměsíční miminko.

Všechno bylo na čas dobré 

„Lékaři říkali, že bychom měli adoptovat už starší dítě, ale my si malého úplně zamilovali," říká Lucie s tím, že dítě si moc přáli. „Podle manžela je to bez dětí nuda. Díky svému muži jsem všechno zvládla, šel také na mateřskou, abychom na to doma byli dva," vysvětluje s tím, že žili konečně jako normální rodina. Všechno bylo na čas dobré.

Musela pořád odpočívat

Když ale byly synovi dva roky, Lucčin stav se výrazně zhoršil. Došlo u ní k výraznému poklesu hladiny kyslíku v krvi na šedesát procent. Tělo si proto na obranu začalo vyrábět velké množství červených krvinek, které následně ničily ostatní orgány.

„Musela jsem pořád odpočívat. Oškrábala jsem brambory, pak jsem si musela na deset minut sednout. Pak jsem je nakrájela, zase jsem si musela sednout a takhle pořád dokola," vzpomíná podle ní na nejhorší půlrok jejího života.

Nakonec jí vymysleli operaci na míru 

Nakonec byla upoutána do křesla, nemohla chodit, dusila se a měla palčivé bolesti na hrudi. Prognóza byla velmi špatná a lékaři dlouho váhali, jestli Lucii mohou ještě něco v rámci léčby nabídnout. Nakonec jí vymysleli operaci přímo na míru.

„Je zajímavé, jak jsem byla v té době klidná, přitom se hrozně bojím, i když mi jen mění kardiostimulátor," podotýká, jako by jeho výměna byla běžná denní rutina. Náročná operace se ale povedla a Lucka se po více než třech dnech probrala. Stav se zlepšil a obsah kyslíku se zvedl na téměř devadesát procent.

Jsem jako automobil 

„Díky lékařům a Bohu vám teď mohu svůj příběh vyprávět." Nyní Lucka může žít téměř normální život. „Vrcholový sportovec ze mě sice nikdy nebude, ale mohu plnohodnotně zastávat roli mámy a manželky," říká. „Dokonce jsem byla se synem bobovat, o tom bych si předtím mohla nechat jen zdát," dodává s nadšením.

Kromě pravidelných kontrol tak v blízké budoucnosti Lucii žádný výrazný lékařský zákrok nečeká. „Jsem jako automobil. Mám vyměněnou spojku a obvody, tak by to mohlo pár let vydržet," vtipkuje. „Doufám v lepší zítřky. Snad mám to špatné už vybrané. Tak bychom mohli do budoucna přibrat do rodiny nějakou šikovnou holčičku," uzavírá Lucie Sapoušková.