VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Květa Špalková: Dostaly jsme vynadáno. Učitelky se nesměly vdávat

Praha /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Nemohla studovat, kde chtěla. Přesto si splnila sen a stala se učitelkou. Celou svou profesní kariéru zasvětila Květa Špalková učitelství. Ačkoliv zažila i krušné chvíle, vždy ji práce s dětmi naplňovala. Jaké jsou pražské děti a jak se jí učilo za socialismu?

3.12.2016
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Květa Špalková.Foto: DENÍK/ Klára Cvrčková

Narodila jste se uprostřed války. Pamatujete si z ní něco?

Bydleli jsme tenkrát v Uhlířských Janovicích. Utkvěl mi v paměti nálet na Kolín. Ten zvuk si pamatuji do dneška. Měli jsme totiž v Kolíně obě babičky i dědy a tatínek tehdy sedl na kolo a jel za nimi, jestli jsou v pořádku. Matně si také pamatuji osvobození, protože jeden Rus mi chtěl dát bílého koně. Moc jsem se mu líbila. Říkal, že má doma taky takovou holčičku. Divil se, že ho naši nechtějí.

Jak jste se dostala k učitelství?

Moje maminka byla učitelka a mně se líbila představa učit malé děti. Po gymnáziu jsem chtěla jít do Brandýsa na peďák. Jenže můj dědeček byl ředitelem záložny, takže mě tam z politických důvodů nedoporučili. Nakonec jsem šla do Pardubic na tehdejší Pedagogický institut.

Studovala jste tedy učitelství prvního stupně?

Ano, bylo to dobré studium. V Pardubicích se mi líbilo jednak, protože jsem měla dojem, že to tam není příliš komunistické. Chodilo tam hodně dětí živnostníků, které jinam nevzali. Jednak tam byla řada velmi praktických předmětů jako kulturní práce, loutkové divadlo či fotografie.

Takže jste bezproblémově vystudovala?

Šlo to dobře, akorát na začátku třetího ročníku jsem měla málem průšvih. Mezi druhým a třetím ročníkem jsem se totiž vdala, byla jsem zamilovaná od 15 let. Jenže na začátku třetího ročníku nám řekli, že nesmíme ani s nikým chodit, natož pak být zasnoubené nebo nedej bože vdané.

Jak to dopadlo?

Byly jsme dvě s kamarádkou. Obě si nás pozval na kobereček rektor. Kamarádce strašně vynadal, co si to dovoluje. Vyšla ven s brekem. Na mě byl naopak hodný. Můj muž totiž tehdy pracoval na ministerstvu obrany, ale jako civilní pracovník. Učil angličtinu. Rektor evidentně věděl, kde pracuje. To, že měřil dvojím metrem, mě hrozně naštvalo. Bouchly ve mně saze. Dal nám pak pokoj.

Po škole jste hned začala učit?

Tenkrát byly umístěnky, měla jsem jít do Karlovarského kraje, ale chtěla jsem do Středočeského. Tak jsem se domluvila s kamarádkou na výměně. Rozhodovali o tom tehdy soudruzi v Hradci Králové. I když jsme jim to vysvětlily asi desetkrát, nepochopili to. Pořád opakovali: „Ale já nerozumím, co chcete, soudružko." Naštěstí, protože jsem byla vdaná, jsem mohla jít za manželem. Tak jsem se dostala do Prahy, kde jsem už zůstala.

Jak jste prožívala rok 1968?

Byli jsme tenkrát zrovna na chatě na horách, neměli jsme žádné informace. Ráno jsem vyšla pro vodu a paní, u které jsme bydleli, nám řekla, že nás okupují Rusáci. Nevěřili jsme jí. Šli jsme pěšky do Tanvaldu a po cestě jsme se ptali v chatách, jestli o tom neříkají v televizi. Víte, když lidem teče do bot, tak jsou na sebe hodní. Nakonec jsme v Tanvaldu uviděli tanky a to nás definitivně přesvědčilo.

Jeli jste pak hned domů?

Vypravili jsme se vlakem. Bydleli jsme v Praze 6 ve věžáku. Naproti byl ústav radiotechniky, který Rusové obsadili. Večer jsem šla na balkon věšet prádlo a oni po mně začali střílet. Naštěstí se mi nic nestalo.

Dotkla se vás nějak změna režimu?

Mého muže tehdy vyhodili. Tak šel pracovat do ČKD, kde stloukal bedny. Jednou jsme tam za ním jeli, byl snad den otevřených dveří. A před budovou byla cedule: Cikány a učitele nebereme. Já jsem taky měla nepříjemnost, protože jsem jednomu hošíkovi dala čtyřku z ruštiny. Jeho tatínek si na mě stěžoval, že jsem proti Rusku, a proto jsem mu dala špatnou známku. Dopadlo to ale nakonec dobře. Nevyhodili mě.

Byl potom na vás ve škole větší tlak?

Já jsem se do ničeho nepletla, komunistka jsem nebyla, učila jsem si po svém. I když se o mně říkalo, že jsem proti režimu. Za socialismu se totiž nesmělo učit o Velikonocích či Vánocích, ale já o tom dětem povídala. Měla jsem ale štěstí, nikdy mě nikdo ne-udal, aby mě popotahovali za to, že učím něco, co bych neměla.

Učila jste na různých školách. Vždy vás to bavilo?

Hodně moc. Vždycky mě to naplňovalo. Bavilo mě hlavně pořád si něco vymýšlet. Chodila jsem s dětmi často ven, třeba do Šárky a podobně.

Jaké jsou pražské děti jako žáci?

Vždycky jsem měla skvělé děti. Podle mě jsou nejhorší děti na sídlištích, ty jsou pěkně oprsklé. Třeba v centru Prahy, ačkoliv by to člověk úplně nečekal, tak drzé nejsou, naopak. Mám ráda hlavně malé školy, kde se všichni znají. Tam jsou vždycky lepší vztahy. Velké školy jsou jako fabriky. Všechno je anonymní. Horší než děti ale bývají rodiče. (smích)

Květa Špalkovánarodila se v roce 1943, dětství prožila v Kolíně
vystudovala Pedagogický institut v Pardubicích, učitelství prvního stupně
celý svůj profesní život věnovala pedagogice, učila na řadě škol především v Praze 6

Domov pro seniory Nová Slunečnicemá kapacitu 258 míst a je svého druhu největším domovem pro seniory v Praze
služby poskytuje už od roku 1979
domov poskytuje celoroční pobytové sociální služby uživatelům v důchodovém věku
součástí služeb je i široká nabídka aktivizačních programů v podobě volnočasových aktivit, které rozvíjí schopnosti klientů domova

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webu: www.prazsky.denik.cz a www.praha.euTento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Čtěte také: František Kolman: V sedmnácti letech jsem musel narukovat do wehrmachtu

Autor: Jana Kašparová

3.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Na Dvořákově Praze Jiřího Bělohlávka nahradí Hrůša a Altrichter

Jiří Bělohlávek.

Bělohlávka v ČF zastoupí dirigenti Altrichter, Hrůša a Netopil

Vařit můžete i pod širým nebem

Nemusíte vařit jen v domě. Můžete si pořídit kuchyň, která bude stát pod oblohou, nebo alespoň pod krytým přístřeškem na zahradě. A není to ani tak složité.

Ostatky Horákové jsou 67 let po její popravě stále neznámo kde

Praha - Ani 67 let po justiční vraždě právničky Milady Horákové není zřejmé, jak komunistický režim naložil s jejími ostatky. 

Záchranáři nově sídlí v Radotíně. Na řadě jsou Ruzyně a Strašnice

Praha – Nové prostory v areálu hasičské stanice v Radotíně, kam přestěhovali svou výjezdovou základnu z průmyslového objektu v nedalekých Lahovicích stojícím na území ohroženém povodní, otevřeli v úterý pražští záchranáři.

DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl po třech letech ve sporu mezi televizí Prima a vedoucím vydání jejích Diváckých zpráv Jiřím Fröhlichem. Ten se soudil o neplatnost okamžitého zrušení svého pracovního poměru. Soudkyně obvodního soudu dala Fröhlichovi za pravdu. Rozsudek zatím nenabyl platnost, obě strany se mohou odvolat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies