Řemeslně vyrábí klobouky v malé dílně v centru Prahy už šestým rokem, je jednou z posledních modistek v Čechách, navíc jednou z mála, která toto řemeslo vystudovala na oděvní škole. Zaměřuje se zejména na dámské klobouky různých typů.
Jak jste se k tomuto unikátnímu zaměstnání dostala?
Pocházím z Prahy a už od mala jsem ráda kreslila a šila. Při rozhodování mě ovlivnil ten fakt, že mě nelákalo šít ve velkém a anonymně na někoho cizího. Proto jsem se nakonec rozhodla pro obor, kterému se tehdy říkalo kloboučnice pro zakázkovou výrobu.
V dnešní době málokdo tuší, co to znamená, když je někdo modistka, známější je výraz kloboučnice. Jaký je mezitím rozdíl?
Dříve to lidé moc neznali, v poslední době mě spíše překvapuje, že lidé vědí, kdo je to modistka. Je to starobylejší název pro řemeslnou výrobu klobouků. Modistka pracuje v dílně, kde klobouk vytváří od počátku do konce sama podle vlastního návrhu nebo návrhu zákazníka. Kloboučnice pracuje v továrně a podílí se pouze na části výrobního procesu.
Kolik v Čechách existuje modistek?
Dá se toto řemeslo ještě dnes studovat? Bohužel nedá, existují pouze kurzy, kterými člověk může projít. Když jsem začala pracovat v dílně v Praze, tak tu bylo přibližně 8 dílen a na každé 812 modistek. V současnosti už zbyla jediná, kde jsou zaměstnány cca 4. Samy na sebe stejně jako já momentálně v Praze pracují možná 23. Být modistkou stojí ale ohromné úsilí. Největší problém je sehnat dřevěné formy, bez nich není možné klobouk vytvořit. Sháním je nejčastěji po různých bývalých modistkách a jejich dědicích, u nás se už totiž nevyrábějí.
Je v Čechách tradice klobouků, jejich výroby, nebo i nošení?
Velké množství lidí je překvapeno, že to stále ještě existuje. U nás je tradice založená velkou českou továrnou na klobouky, která je rozváží po celém světě, takže v zahraničí jsme tím známí. Tradičními státy, kde se klobouky nejvíce nosí, jsou Velká Británie nebo země Beneluxu. Mám ale pocit, že se móda nosit klobouky u nás zase prosazuje. Vyrůstá generace lidí, kteří nemají ostych a chtějí se odlišit.
Myslíte tedy, že má dnes klobouk v dámském šatníku místo?
Určitě ano, pořiďte si klobouk a uvidíte, jak si jich najednou začnete v ulicích všímat. Nejčastěji je nosí dámy ve věku 3050 a pak je ještě starší generace, která vždy byla zvyklá klobouky nosit. Začínají teď i mladé ženy. Obvykle to probíhá tak, že si koupí nějaký v obchodním řetězci. Poté zjistí, že se chtějí nějak odlišit, nebo neseženou svou velikost a přijdou za mnou, protože já dokážu vytvořit klobouk na míru. Výhodou také je, že se v současné době kombinují různé styly. Už neplatí, že musíte mít sukni a vyčesané vlasy, když si chcete vzít klobouk. Móda je uvolněnější. Princezna Kate je toho důkazem. To je přesně ikona, která rozšeřila hladinu nošení klobouků.
Proč bychom měli nosit klobouk? Jaké jsou jeho funkce?
Především je to módní doplněk. V zimě zahřeje, v létě zase slouží jako ochrana proti slunci. Podle mě jsou dva typy lidí. Buď se v klobouku chtějí schovat, nosí ho hluboko posazený a cítí se tak v bezpečí. Ti nosí nenápadné klobouky. Druhý typ jsou ti, kteří klobouky vyhledávají naopak kvůli tomu, aby na sebe upoutali pozornost. V zásadě ho ale může nosit každý. Nejčastěji vyrábím klobouky na různé speciální příležitosti, jako jsou svatby, křtiny nebo třeba dostihy. Spolupracuji také s různými módními návrháři, kdy je tvořím tak, aby doladily konkrétní modely.
Má modistické řemeslo a nošení klobouků v Čechách budoucnost?
Já doufám, že ano. Sama bych si ráda někoho jednou do dílny vzala a vyučila ho. Myslím, že o to bude zájem, protože lidé se opět začali zajímat o to, odkud pochází to, co kupují. Ať už se jedná o potraviny nebo oblečení. Orientují se na regionální produkty a zároveň už nechtějí unifikované věci z továren. Znovu začali objevovat řemeslo a doceňovat ho, váží si ruční práce a individuality, v tom vidím budoucnost.
VizitkaNarodila se v Praze, vystudovala oděvní školu se zaměřením na kloboučnici pro zakázkovou výrobu
15 let pracovala v tradiční modistické dílně v Praze
Po mateřské dovolené si v centru Prahy otevřela vlastní dílnu, kde už šestým rokem ručně vyrábí klobouky
(Jana Kašparová)
Čtěte také: Zachránil most, teď hájí hřbitov