VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Kulvait: My všichni, mladí lékaři, jsme toužili po Praze

Praha /ROZHOVOR/ - Lékař Josef Kulvait se narodil v roce 1928 v jižních Čechách. Ačkoli měl blízko ke svému domovu i rodičům, část svého života strávil v různých koutech republiky. Kvůli svému povolání pomáhal tam, kde bylo potřeba. Okamžitě po studiu tak byl poslán do pohraničí, kde podle jeho slov byly podmínky i vybavení primitivní. Mnohem raději by se ale v té době viděl blíže svému domovu.

25.2.2017
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie

Domov seniorů Chodov. Josef Kulvait.Foto: DENÍk/ Dimír Šťastný

Kde jste vyrůstal?

Pocházím z okresu Tábor. Konkrétně z Mladé Vožice. Chodil jsem tam do obecné školy. A to i v době, kdy přišla německá armáda. Pamatuji si to přesně. Bylo to 15. března 1939. To ale ještě nezačala přímo válka.

Panovala přesto mezi lidmi jiná nálada nebo strach?

To víte, že to bylo mezi lidmi znát. Všichni se báli, co bude. Vím jen, že ve všech projevech zaznívalo, že nás německá říše vzala pod svou ochranu.

Co říkali vaši rodiče?

Báli se. Netušili, co mají čekat.

Vy jste s nimi už ale nebydlel, je to tak?

Bydlel jsem u tety v Táboře. Zatím žádný zákaz vycházek ani stanné právo nebylo. Na začátku Němci vtrhli do Polska, brzy na to vyhlásila válku Francie s Anglií Německu a už to bylo.

Čtěte také: Anna Rousková: Viděla, jak na Emauzy začaly padat bomby

Vídal jste se s rodinou?

Dojížděl jsem domů jednou týdně. Jezdil tam takový obyčejný autobus. Školu jsem ukončil maturitou v roce 1947. Potom jsem už šel studovat medicínu.

Chtěl jste vždy být lékařem?

Táhlo mě to tam. Také syn mé tety byl lékař, doma o tom často vyprávěl. Za války, i po ní, byl nedostatek lékařů a na Fakultu vše-obecného lékařství přijímali hodně lidí.

Bydlel jste tu na koleji?

Kolej jsem nesehnal, tak jsem bydlel po podnájmech. Líbilo se mi to. Měl jsem více svobody, protože na kolejích byly večer zavírací hodiny. Podnájmy byli laciné, takže se tam většinou ani netopilo. Zamrzla nám jednou i voda v umyvadlech. Snídaně nám bytná nedávala. Ovšem bylo hodně automatů, což byly jídelny po Praze, kde za malé částky dostal člověk rohlík a kakao.

Nebyla to tedy vůbec jednoduchá léta…

Přestože jsem byl mladý a bral to sportovně, stýskalo se mi někdy po rodičích. Věděl jsem, že u nich bych měl pohodlí a dostatek jídla.

Pamatujete si, jaké jídlo vám nejvíce chutnalo?

Dával jsem si to, čeho jsem se najedl. Například vždy dvojitou porci knedlíků. Maso bylo na potravinové lístky a já si musel dávat pozor, abych s lístky vystačil.

Účastnil jste se jako student nějaké demonstrace?

Ano. Když skončila válka, čekali jsme, že bude vše pěkné a v pohodě, že tu budou Američané. Rusy jsme sice ze začátku vítali, ale pak jsme je moc nebrali. Už tehdy komunistická propaganda vypadala nebezpečně. Mnoho lidí proto odjelo za hranice.

Neuvažoval jste také nad tím, že odjedete do zahraničí?

Měli jsme kamarády, kteří nás lákali. Ale já hodně inklinoval k domovu a nerad bych to byl ztratil.

Kam jste po škole nastoupil?

Byly takzvané umístěnky, takže nás různě přidělovali. V pohraničí byl nedostatek lékařů, tak jsem šel v roce 1952 pracovat do Sokolova.

Chtělo se vám tak daleko?

Všichni ve třídě jsme toužili po Praze. Vybírat si ale mohli jen lidé s protekcí.

Přečtěte si: Dana Steinová: Lidé by se měli vzdělávat i padesát let po maturitě

Kdy jste se tedy dostal zpátky do Prahy?

Vzal jsem místo praktického lékaře v Praze 9. I praktická medicína zde byla solidní a lepší. V pohraničí nebylo moc vybavení, bylo to tam vše takové primitivní.

Byl jste tu i během okupace?

Jistě. Pamatuji si, jak Rusové na vozech projížděli Prahou. Bydlel jsem ve Strašnicích. Tam je nebylo moc vidět, ale jezdil jsem do Kyjí koupat se do rybníka, kde na kopcích stála ruská děla namířená na Prahu.

Zlepšila se trochu situace po odjezdu ruských tanků?

Ne. Byl pořád cítit tlak komunistů.

Prolomila to až revoluce?

Posun nastal, když Gorbačov začal jednat s Reaganem. Bylo znát, že něco spěje ke změně. Věděli jsme, že má Václav Havel podporu i ze zahraničí. Když se to pak podařilo, vládlo všude mezi lidmi velké nadšení.

Domov pro seniory ChodovPříspěvková organizace založená hlavním městem Praha. Předmětem činnosti domova je péče o seniory, kteří mají sníženou soběstačnost, především z důvodu pokročilého věku a jejich situace vyžaduje pomoc jiných osob v zařízení sociálních služeb. Je určený pro osoby od 65 let. Nachází se v budově v ulici Donovalská 2222/31, Praha 4 Chodov. 

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.euTento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Autor: Andrea Grubnerová

25.2.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miroslav Kalousek ve sněmovně.
DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Jaromír Vejvoda.

Před 115 lety se narodil kapelník Jaromír Vejvoda, autor polky Škoda lásky

Většina stran zatím neví, kdo bude v Praze jejich volebním lídrem

Praha - Většina politických stran zatím neví, kdo je v Praze povede do podzimních sněmovních voleb. Média to zjistila z ankety mezi jejich volebními štáby. Nicméně z čela kandidátek se budou snažit mandát obhájit poslankyně Jana Černochová (ODS) a Marta Semelová (KSČM), piráti do čela zvolili pražského zastupitele Jakuba Michálka. K volebním urnám by měli Češi vyrazit nejpozději 21. října, konkrétní datum stanoví president Miloš Zeman.

Zoo Praha odstartovala 86. sezonu. Slavnostní zahájení se neslo v retro stylu

Praha - V sobotu 25. března zahájila Zoo Praha 86. sezonu, která potrvá až do 28. září. Celá akce probíhala v retro stylu, odkazujícím na přivítání 25-ti miliontého návštěvníka v roce 1975. Právě 70. léta byla pro pražskou zoo, kterou tehdy vedl ředitel Zdeněk Veselovský, velmi úspěšná, a to i v celosvětovém měřítku. V letošní sezoně Zoo Praha přivítá již 60-ti miliontého návštěvníka!

AKTUALIZOVÁNO

Tělo kardinála Vlka bylo uloženo do hrobky ve sv. Vítu

Praha - Tělo zesnulého kardinála Miloslava Vlka bylo dnes po církevních obřadech uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále sv. Víta. Obřadu přihlíželo přes 2000 lidí. Pohřeb ukončil poslední rozloučení s kardinálem, který zemřel před týdnem ve věku 84 let.

AKTUALIZOVÁNO

Pohřeb kardinála Vlka: rozloučit se přišly stovky lidí i členové vlády

Praha - V katedrále sv. Víta na Pražském hradě začala v sobotu po 11.00 hodin zádušní mše za zesnulého kardinála Miloslava Vlka. Poslednímu rozloučení s ním přihlíží věřící, kteří katedrálu zcela zaplnili. Někteří lidé sledují bohoslužbu z nádvoří a náměstí před Hradem, kde jsou velkoplošné obrazovky. Ty jsou i v samotném chrámu, kromě přenosu obřadu na nich lidé viděli fotografie a dokumenty z Vlkova života. V minulých dvou dnech se s emeritním pražským arcibiskupem a českým primasem přišly rozloučit tisíce lidí. Po skončení mše bude kardinálovo tělo uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies