Jiří Kostelecký: Pravdu o Ďáblově bibli nikdo nezná

Originál největší knihy všech dob, která byla napsána v Čechách, je uschován v Královské knihovně ve Stockholmu. V Praze byl vystavován pouze jednou, a to před devíti lety v nové Galerii Klementina Národní knihovny ČR. Její vznik a historie je dodnes opředená tajemstvím. „Všechno jsou jen hypotézy, tu absolutní, jedinou pravdu neví nikdo," říká Jiří Kostelecký.

Jde o největší rukopisnou knihu na světě 

O knize se dozvěděl kdysi dávno od českého novináře Stanislava Bártla. „Moc jsem si ho vážil. Byl i mezi prvními polárníky, kteří odjeli do Antarktidy. Jednou mi takhle povídá, že před lety napsal malý článek o Ďáblově bibli. Jestli bych prý nechtěl zajet do Švédska a okouknout to tam," začíná vyprávět Jiří Kostelecký. „A tak se stalo, že jsem prvně spatřil tuto obří knihu všech knih na vlastní oči."

Největší rukopisná kniha světa Kodex gigas, Liber prograndis, Gigas librorum, která byla od svého tajuplného vzniku nazývána Ďáblova bible, byla napsána počátkem 13. století v Podlažicích u Chrudimi za doby vlády Přemysla Otakara I.

Zdroj: Antonín Malý

Díky svým rozměrům a souladu písma byla v té době dokonce přirovnávána k sedmi divům světa. Legenda říká, že ji za pomoci ďábla napsal mnich, který se dopustil nějakého obzvlášť potupného zločinu a měl být zazděn zaživa. Aby se tehdy z hříchu vykoupil, slíbil, že vykoná něco zázračného.

Kniha prý nevznikla přes noc 

Že napíše největší knihu na světě za jedinou noc, a protože by to logicky nestihl, poprosil o pomoc ďábla, kterému, jak bývá zvykem, upsal svou duši. „Díky tomu, že jsem při psaní publikace mluvil s mnoha odborníky a studoval všechny možné materiály, přikládám se k úplně jiné teorii.

Domnívám se, že klášter, ve kterém měla být nejobsáhlejší kniha všech dob napsána, vznikl právě za tímto účelem a že celá věc byla naplánovaná," říká spisovatel, který se při svém bádání dostal k materiálům, o nichž by se mnohým mohlo jen zdát. „To, co jsem zjistil já, nemohl tušit ani modrý abé Josef Dobrovský, který tuto legendární knihu také obdivoval. Všechna fakta jsme dali do naší publikace, zbytek jsou jen legendy a šílenosti," podotýká.

Kniha ukrývá tajemství 

Tajemná minulost a neobjasněná fakta okolo knihy fascinují všechny dodnes. „Například se tvrdí, že byla napsána za jedinou noc. To je samozřejmě nereálné. Pravdou je, že ji musel dotyčný psát minimálně po dobu dvaceti let. Zvláštností a tajemstvím zůstává ale to, že je psaná celou dobu tím samým rukopisem. Každému se totiž mění rukopis, ale tomuto autorovi ne. To je záhada. Zdá se, jako by s tím psaním nemohl či snad nesměl přestat. Za celou dobu je tam pouze jediná pauza."

Když byla kniha dopsána, lidé se před ní křižovali. Proto také Jiří Kostelecký bádal, zda je dílo napsané kacířsky. Odpověď ale zní, že ne. Proč tedy nese název Ďáblova bible? Jedním z možných vysvětlení je vyobrazení ďábla z vděčnosti ve velmi zvláštní poloze. „Je to asi nejznámější strana knihy. I když jedna z teorií říká, že je to indický bůh, jakoby v pozici spartakiádního cvičence," říká s úsměvem spisovatel.

Zdroj: Antonín Malý

Kdo je autorem Ďáblovy bible? 

„Ač jsem nebyl autentickým svědkem, měl by být název spojený s legendou. V naší knize uvádíme náznak toho, jak to mohlo být. Proč by zrovna jinak v tak malém, neznámo kde zapadlém a pralesy porostlém království, začala největší doba českých dějin, kdy vznikla největší kniha na světě?Ještě v Podlažicích u Chrudimi, které nikdo neznal, je to nesmysl." Jiří Kostelecký se tak přiklání k tomu, že nějaký chudý šlechtic postavil klášter a byl tak zbožný, že si přál, aby právě za zdmi tohoto kláštera vznikl nový závazný překlad bible z aramejštiny.

„Můj názor je, že se vyskytl náboženský fanatik a donátor. A člověka, který knihu vlastnoručně napsal, jsme se Stanislavem Bártlem nazvali Velký Písař. Ten byl za zdmi kláštera zavřený dvacet let, než napsal knihu, kvůli níž muselo být poraženo tři sta krav nebo oslů. Ďáblova bible je totiž psaná na pergamenu, nikoli na papíře."

Není jasné, kdy si Švédové knihu přivlastnili 

Kodex gigas je už tři sta padesát let uložen ve Švédsku. Za tu dobu opustil tento rukopis Královskou knihovnu ve Stockholmu pouze třikrát. Na výstavu do New Yorku, Berlína a Prahy. Pořád se ovšem diskutuje nad tím, zda by ji měli Švédové do Čech vrátit.

„Nejasností je to, zda v době, kdy si knihu přivlastnili, vládl Vestfálský mír. Jestli to bylo až po něm, byl by to válečný zločin a měli by ji vrátit. Pokud by to ale bylo předtím, byla by kniha právem jejich válečná kořist," vysvětluje Jiří Kostelecký.

Správce sbírek přesvědčilo až mučení 

Švédové se po smrti Rudolfa II. dostali na Pražský hrad zradou a údajně moc dobře věděli, po čem jdou. „Knihu museli odnést dokonce čtyři vojáci. To víte, královna Kristýna ji zkrátka chtěla mít ve své knihovně." Správce sbírek Miseroniho prý k vydání soupisu a klíčů obměkčila až mučírna.

České republice byla kniha propůjčena pouze jednou. Na tři měsíce před devíti lety. Nikdo ale nevěděl přesně, jak tehdy došlo k tomu, že Švédové na výpůjčku po letech vyjednávání konečně přistoupili.

Největší kniha světa má i digitální podobu 

„Jste první, komu řeknu, jak to tehdy opravdu bylo. Nikdo to neví. Konalo se evropské setkání ředitelů generálních národních knihoven. Vlastimil Ježek, tehdejší ředitel české Národní knihovny, si tam povídal s generálním ředitelem švédské Královské knihovny a Švéd se dostal při popíjení do velmi rozverné nálady. Dobře víme, že u Švédů to není problém.

V tu pravou chvíli se ho Vlastimil zeptal, jestli by nám knihu půjčili. On mu to slíbil, ale je otázka, jestli si to druhý den pamatoval. Těžko říci, co se mu pak ráno honilo hlavou, takže mu to Vlastimil Ježek raději znovu připomněl. On slovo dodržel, ale pro jistotu, až ve chvíli, kdy se Česko stalo součástí Evropské unie a největší kniha světa byla pečlivě digitalizována," vypráví s úsměvem spisovatel.

Návrat do Čech není pravděpodobný

Na to, že by se kniha měla vrátit do Čech, upozornil i Václav Havel při svém prvním parlamentním projevu, když prohlásil, že by rád požádal Švédsko o navrácení alespoň malé části uměleckých sbírek, které za třicetileté války jejich vojska z Čech odvezla.

„My se knihou můžeme pyšnit, ale osobně myslím, že originál nikdy zpátky nedostaneme, a je to dobře. Když ho sem v roce 2007 tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová dopravila vládním letadlem, tak podle mě ani nevěděla, co vlastně veze. Jestli se tedy neprokáže, že to byl kdysi válečný zločin, zůstane Švédům. Ve Stockholmu pro ni mají obrovskou místnost, kterou přísně hlídají. Vědí, co mají za dar. Kdyby to zůstalo u nás, bůh ví, jak by to dopadlo…," dodává spisovatel, který dokonce na motivy knihy napsal filmový scénář, o němž vyjednává s americkými tvůrci.

„Hlavní role je psaná na míru Václavovi Vydrovi, tak snad to dopadne, před léty jsem mu to slíbil, ale zatím se to stále protahuje," uzavírá toto téma úsměvně Jiří Kostelecký.

Čtěte také: Sedlčanská knihovna je nejlepší v České republice