Při této příležitosti jsme vyzpovídali odborníka na výpočetní techniku a také sběratele historických počítačů Janka Wagnera.
V srpnu roku 1981 jste právě ukončil vysokou školu a začal pracovat jako programátor, vnímal jste nastalé změny?
Věděli jsme o tom, ale byl to pro nás uzavřený svět. Neměli jsme šanci se k IBM PC dostat. Stolní počítače se k nám začaly dostávat koncem 80. let díky tehdejšímu JZD Slušovice, které bylo naším tehdejším počítačovým velkovýrobcem. Tenkrát na počátku 80. let jsem se pokusil sem dostat nejlevnější variantu IBM PC, ale nepovedlo se mi to. Navíc to byly ohromné peníze. Ke skutečně malému stolnímu počítači jsem se profesionálně dostal až v roce 1988, což bylo tenkrát výjimečné a dalo mi to hodně práce to prosadit. U nás byl hlavně prostor pro překupování, vozily se počítače z Německa a prodávaly se přes bazary do firem. Veksláci měli pré.
Čím byl nový stolní počítač tak výjimečný?
V té době to byl jeden z mnoha směrů, neustále vznikalo něco nového. IBM udělalo geniálně to, že standardizovala technickou specifikaci a otevřela tak možnosti dalším výrobcům. Do té doby byl každý počítač jedinečný, každá firma si ho dělala podle svého. Nový koncept IBM byl založen na tom, že šlo v podstatě o stavebnici, kterou mohl postavit každý. Jednotlivé díly byly záměnné, vznikl tak systém vyměnitelných dílů několika výrobců, kteří vyráběli navzájem kompatibilní zařízení. Podstatné bylo to, že počítače IBM PC byly postavené na procesorech Intel a operačním systému Microsoft. To je silná dvojka, která trvá dodnes. A možná vznikla šťastnou náhodou.
Proč myslíte, že šťastnou náhodou?
K tomu, jak Bill Gates s Microsoftem uspěl u IBM, se váže legenda. V té době vládl jeden dominantní operační systém, který držel v rukou jeden muž. Ten si byl tak jistý, že IBM nemůže u nově vyvíjeného počítače použít žádný jiný, takže odjel uprostřed jednání na hory. Vzkázal, že je na dovolené, a až se vrátí, tak s nimi bude jednat. Jenže mezitím přišel Bill Gates a prodal IBM svůj systém, který v té době ještě ani neměl.
Vzhledem k tomu, že nový počítač byl standardizovaný, nevznikl prostor pro kopírování?
IBM se domnívala, že bude dávat licence na základě toho systému, ale moc se to nepodařilo. I u nás vznikaly kopie a klony, dokonce mám ve sbírce jeden nepovedený kus. V JZD Slušovice například skupovali jednotlivé díly, smontovali je a dali na ně vlastní nálepku. Prodávali je zemědělským firmám a dávali k tomu software, který byl výrazně předražený.
Znamenal tedy rok 1981 přelom ve vývoji výpočetní techniky?
Z tehdejšího hlediska nebyl přelomový, v té době vznikala řada novinek. Z dnešního pohledu to bylo velmi důležité. Technologicky to bylo jedinečné a navíc to na trhu vyhrálo. V roce 1981 to ale nebylo vůbec jasné. Velkým protihráčem mu byl právě Apple, ten vždy vyráběl úplně odlišné typy počítačů s jiným typem procesorů. Obdobně inovativní se ukázal i rok 1984 a první Apple Macintosh. Navíc úspěch IBM nebyl ze dne na den, nějakou dobu trvalo, než propukla dominance počítačů IBM PC. Zajímavé na tom všem je, že to bylo v podstatě nechtěné. Oni sami vůbec nevěděli, co to bude znamenat. V IBM se vyvíjelo několik podobných počítačů a shodou náhod šel do výroby právě tento typ. Nikdo nečekal ten úspěch.
Máte nějaký IBM PC ve své sbírce?
Po revoluci jsem si koupil jeden starý exemplář, ale později jsem ho prodal. Po nějaké době společnost IBM vyhlásila soutěž o nejstarší počítač tohoto druhu u nás a já se dozvěděl, že to byl ten můj. Měl výrobní číslo 500.
Ve své sbírce mám jiné vzácnosti, například malý počítač, který byl i přes embargo vyrobený v Jihoafrické republice. Pak mám například jeden vyrobený v Bulharsku, který je kopií Applu, i takové absurdity se najdou. Tehdejší socialistický blok nebral na autorská práva ohled, všechno okopírovali. Plus mám řadu specialit, jako je sbírka počítačových myší.
I myši se nějak výrazně proměňovaly?
Prošly velkými změnami. První myš vypadala jako dřevěná krabička s kolečky. Je to ale velmi starý vynález, vznikla na začátku 70. let, ale rozšiřovat se začaly až v 90. letech. První myši začal využívat Apple, v roce 1984 měl dokonce systém, který byl na tom postavený.
Z jakého důvodu sbíráte historické počítače?
Dělám to už 20 let. Začal jsem v roce 1996, kdy jsem si uvědomil, že ten vývoj je příliš rychlý a spousta z technologických detailů se tak nezachovává, staré věci se prostě vyhazují, což je škoda. Nejprve jsem kupoval různé náhradní díly, byly to jedinečné věci, které by jinak skončily ve šrotu. Poté jsem začal sbírat počítače. V Německu jsem například sehnal vyřazené věci po americké armádě. Když byla má sbírka největší, čítala asi 400 kusů, ale zredukoval jsem to. Nejvzácnější exempláře jsem si ale ponechal.
Jakou budoucnost počítačům předpovídáte?
Momentálně jsou počítače v podstatě úplně všude, mluví se o tzv. internetu věcí. Počítač najdete v mobilním telefonu, autu i kávovaru. Já se zabývám také školstvím a tam se momentálně vracíme k programování těch nejprimitivnějších počítačů. Vracíme se v podstatě ke kořenům, v tom je velký prostor. Prošli jsme takový oblouk, přes programování osobních počítačů a mobilních telefonů se vracíme zpět až na úroveň technologie. Prognózovat ale další budoucnost není možné.
Vizitka Janka WagneraNarodil se v Praze, studoval Matematicko-fyzikální fakultu, poté Technickou univerzitu v Liberci. Postgraduální studium absolvoval na VŠE.
Profesní dráhu započal jako programátor u sálových počítačů. Posledních 25 let je na volné noze a živí se jako konzultant.
20 let sbírá historické počítače a jejich komponenty.Kromě jiného je také v předsednictvu Sdružení přátel historických počítačů.
Čtěte také: Dagmar Vybíralová: Správné oblečení by mělo zdůraznit osobnost člověka